Červen 2015

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (6)

30. června 2015 v 10:19



MÉ 3 PRVNÍ PŘÍŠTÍ CESTY GALAXIÍ



Na dnešní začátek tedy jen taková malá, významově zanedbatelně nepatrná, polemička z předminula.

V jejímž dodatku posléze dnešním rozvíjejícím textem doložím, že dotyčný pisatel Ondřej, byť by třeba i doktorským titulem ukončil jakoukoli zdejší fakultu, nikdy sebenepatrnějšího plodivého intelektuálního aktu schopen nebude, čest tedy hned v úvodu jeho polemické památce!

A teď již, soudruzi občanští průkazové, já sám se rozevírajícím zipem haiku vrhám do práce!

[29.06.2015, 18:53]
Začínám splétat
fárplán. Nachystán k cestám,
v mysli rozevlán.

Nemaje k nahlédnutí tištěný kalendář, toliko předpokládám, ba dokonce prorokuji, že sváteční rituály letos pro zdejší domorodce skončí v pondělí 7. července, kdy si navečer koupím za tisícovku prázdninovou slevovou jízdenku na všechny vlaky v síti Českých drah - a nazítří, v úterý 7. července, budu moci vyrazit: podle této již zkonstruované příští maršrúty na několik prvních dnů mých cest.

Moje v pořadí první cesta povede do Prahy, do té Metropole Matky všech zdejších jiných maloměst.


> Datum: 29.06.2015 10:56
> Předmět: Panuška
>
Dobrý den,
v archivu NG máte připraveny tyto dokumenty J. Panušky:
fond Moderní galerie - korespondence k nákupům do sbírky, 1 složka
fond Krasoumná jednota - korespondence týkající se výstavy v KJ, 3 dopisy (tento fond není uspořádaný, i v ostatních kartonech se mohou vyskytovat další dopisy)
fond V. Oliva - navštívenka J. Panušky
fond Varia - dopisy J. Panušky, 7 ks
fond Varia - tzv. Chvalův slovník - dopis s životopisnými údaji, autogramy
Dokumenty si můžete prohlédnout v archivu NG, který sídlí ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, každé úterý až čtvrtek (9-16 hodin). Vzhledem k prázdninám mi ale radši návštěvu ještě ohlašte předem.
Přeji pěkný zbytek dne
Tomáš Hylmar

Přijedu v 10, hodinu mi bude trvat cesta pěšky na Hradčana. 11.
Trasou dolů Václavákem, tu ve vzpomínkách na dávnou zdejší banánovou zmrzlinu.

Pak okolo vrat vchodu paláce lažana FAMU, kam jsem už před mnoha lety vrátil svůj červený diplom scenáristickodramaturgický, co by za něj jiný dal…
A pak už budu míjet s premiérovým modročerným baťohem na zádech jedno za druhým místa ve vzpomínkách spojených s dávnou Vendulou.
Potěšilo by mě, kdybych některý takový pamětí vyvolaný přízrak tentokrát i vyfotil.

Pokud mě v badatelně čeká práce hodně, skončím ve 4 p.m. - a budu upalovat kopcem dolů podél dávného Napoleona i Malostranské, abych stihnul vlak do Těšína z metropole nazpátek.
Pokud zakončím bádání o hodinu dříve, dojedu možná dom kolejí o 2 hodiny brzeji.
Ať se třeba skalní gramatici z výběru mých slov mrzejí…


Ve středu 9. července, nemám v plánu nic, nežli si zajet, dokonce tímtéž ranním rychlíkem jako včera, do západočeských (středočeských?) Hořovic.


> Datum: 10.06.2015 14:53
> Předmět: Re: Paní doktorko Přidalová, skvělé, děkuji. Vybaven jsem na trasu jako skaut.
>
Moc toho není:
1) pohlednice zaslaná J. Panuškou A. Forbichové z Plzně, dat. 1942
2) dopis J. Panušky musejnímu spolku v Hořovicíh - poděkování za blahopřání k 70. narozeninám, dat 1942
3) výstřižek z Nového večerníku z 27.2.1941 s článkem K. Šenka ml.: Malířské dílo J. Panušky
4) dopis J. Panušky z Kochánova (u Světlé nad Sázavou) Dr. Janu Skalickému z Okresního vlastivědného musea v Hořovicích dat 29.4.1957 - poděkování za blahopřání k narozeninám.
S pozdravem
Petra Přidalová

Moc tedy toho k bádání v Panuškově rodném městě není.
Ale budiž, dorazím, ve středu 8. července vystoupím, do hodiny se představím vstřícné paní doktorce Přidalové v kterési místnosti hořovického zámku, obhlídnu písemnosti, možná mi bude dovoleno (jak i včera v Praze) si Panuškovy texty ofotografovat.
Po hodině velmi střídmého badatelského života na hořovickém zámku, vyrazím nazpátek ulicemi podzámčí, snad se kterási z nich jmenuje po rodákovi.
A kdyby i ne, navštívím s vděkem paní Yvettu Hájkovou v městském informačním středisku, neboť se skvěla živým zájmem o téma.

Přitom budu paralelními myšlenkami stále sledovat možnosti své vůči možnostem rozpisu odjezdů vlaků nazpátek, dvě z nich k ilustraci ihned přikládám.



Pokud nastane tato eventualita druhá, jednalo by se o rychlík, kterým při delším setrvání v archivu na Hradčanech dojel jsem z Prahy i včera.

Gong!

To to letí, to to letí, v pásmu mých příštích vyprávění začínám stejným rychlíkovým začátkem den už třetí.


Napotřetí se tedy ve čtvrtek 9. července ocitnu ve městě, v němž Panuška žil od roku 1923 do smrti v 58. - tedy 35 let, pokud se nemýlím.
A kdyby i nakrásně ano, bez číselné mýlky, nic věcného připomínajícího Panušku, kromě názvu ulice a recesistické pamětní desky onehdy připevněné na zeď zdejšího C. K. nádraží, tu nezbylo.
Místní domorodci tu však jakýmkoli nedostatkem takového druhu nestrádají - proto se na ně dojedu podívat tou měsíční dálkou 400 verst bez lidí.

Pokud nic ve zdejším místě v průběhu své mise s Panuškou souvisejícího nevyvolám, dvakrát, třikrát, cvaknu, cvak, cvak, cvak, cvak, a budu nasedat na cestu opět těmi intelektuálně zcela prázdnými verstami nazpátek.



I v předešlé ukázce se opakuji, multiplikuji, z dobrého důvodu - abych totiž doložil, jak intelektuální nedostatečno, popřípadě nedostatečnost, v disponibilních možnostech individuálních jednotlivců vede následně k dílčím prázdnotám hodinových čekacích dob při přípojích i odpojích vagonových souprav vzájemně na sebe.
Když za C. K. časů bez počítačů a obecnější znalosti například maticového počtu by se jednalo na státní dráze o cosi nepředstavitelného, to se pouze vracím letmou zmínkou k obecným možnostem i podmínkám zrození se onoho plodivého intelektuálního aktu, jak jsem o něj jako o mrtvolu zaškobrtnul v případě tamtoho nešťastně úvodního pisatele Ondřeje.




.

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (5)

28. června 2015 v 12:08



DĚLAT JEN TO, ČEMU BY SE POTĚŠENĚ ŘEHTAL LUDWIG WITTGENSTEIN


Intelektuálního činu zde není schopen ani tento profesionální škrtič.
Jakož ani tato nekooperativní hysterka.
V případě napravo čumícího nácka, tedy domorodě neúčastně běžného voyera, ani on.

Vše tohle zevlounsky shlížejí kamery a fotoaparáty, ty jmenované prvé jsou důkazem i proroctvím, že v této zemi i v příštích 10 letech žádný hraný celovečerní film jako dílo kinematografické povahy nevznikne.

Ostatně, svede mi zde kdo vyjmenovat cokoli intelektuálně nového zdejšího původu, co bezprostředně okolo něho jako osoby vzniklo v posledních 25 letech?


Přes všechen chvályhodný zájem i nečastou věcně angažovanou aktivnost, ani v tomto případě se ve výsledku na zdi budovy světelského nádraží o intelektuální fakt nejedná.




Samozřejmě, domýšlený prototext jsem nalezl, dokonce ve vydání Švejka z téhož roku 1955, v němž malíř Panuška obdržel titul Zasloužilého umělce - to na rozdíl od těch, co listují Peroutkův článek; anebo naopak pídit se po něm velkopansky odmítají.
Jedni ani druzí, pro málo bytostnou zaujatost, ve výsledku nic intelektuálně čerstvícího nenaleznou.
Marné a nadarmo tu jsou všechny ony vypisované granty, popřípadě prezidentské odměny.
Ve státě, jehož obyvatelstvem je zapomenuta ona kooperabilita jako jednotící princip, nabídka odměny mi zní obdobně zločinecky jako finanční výzvy po atentátu na říšského protektora Heydricha.


Samozřejmě, samo nalezení čehokoli žádným intelektuálním aktem není, a je mi zcela zbytečné se o cosi takového přít.
Ve stejném smyslu nepředpokládám, že řvoucí žena z fotografie kdykoli zajde v můj prospěch za dveře havlíčkobrodského okresního archivu zalistovat v pouhých třech číslech dávných okresních novin.

Na mé příští prázdninové cesty vlaky si s sebou budu brát do nového modrého batohu postupně jeden po druhém tlusté svazky Haškových povídek - abych poznovu, tentokrát pro ukrácení nudy, listoval, neboť v kterési ona krátká zmínka o Panuškovi a salamandrech určitě obsažena je.

Pitaval je žánrově popis pátrání.
Investigation.

Kochánovské sčítací aparáty nebo policejní přihlášky se ve fondech havlíčkobrodského archivu nezachovaly.
Nevadí.
Možná, že onen sluha Matěj je nějak z časů před 1. světovou válkou zachycen v depozitářích pražského oblastního archivu - do jehož nitra archivních slují mi sice vstup není povolen, a též nikdo v můj prospěch listovat do něj nevejde.

Třebas i tak, popřípadě přesto, se mi povede pílí a vlezlostí uloupnout k bezprostřední mé potěše kterýsi zanedbatelně malinkatý detail o tom, jak, či jestli vůbec, se život prolíná s literaturou v intelektuálním díle Haškově.



.

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (4)

27. června 2015 v 10:07


ŘÍKÁ SE TOMU OBSAHOVÁ ANALÝZA

Včera jsem se zaobíral tamějším buranstvím, netuše…
Dnes mohu navázat z tohoto ohledu příkladem zcela dobytčím...

Předesílám, že O/občanský průkaz jsem tomuto genocidně zločinnému státu již dávno vrátil.
V tomtéž smyslu nesnáším veřejné aktivity všech těch opatřených v posledních několika rocích červenými kartami.


Záležitost, jež se udála včera na havlíčkobrodském rynku, si ovšem zaslouží mé rozvíjející pozornosti, neboť souvisí s odkazem malíře Jaroslava Panušky (1872) - jak jsem se jí (prorocky) ve 3. pitavalu včera zabýval.

Přejděme tedy k oné obsahové analýze, kterou jsem titulkem ohlásil:


Neznámá osoba, muž vlevo, se zkušeným nasazením milicionářského chvatu zvaného kravata dopouští nejméně jednoho trestného činu - a jsem jen pouze zvědav, jakou právní kvalifikaci zvolí pro tento úkon příslušný vyšetřovatel Policie ČR, kterou já již veřejně považuji roky za genocidně zločineckou organizaci.
(Zde rovněž její pořádková složka řádně nezasáhla hned na místě.)
Muž vlevo od škrtiče postupuje občansky řádně, snaží se páchání trestného činu minimálně zamezit nebo překazit jej, občanská i člověčí čest budiž jemu. Byť se zřejmě jedná o člena prezidentského doprovodu.

Každý jsme, holt, nějaký…

Mnohem horší je však existence muže stojícího týrané ženě napravo.
Jeho existence si zaslouží samostatný odstavec.

Přihlíží.
Nepomáhá.
Nečiní sebeméně proti zlu.
Pokud svoji pozornost zaměříme na detail způsobu jeho pohledu, alespoň mi připadá jako výsměšně namyšlený, nejméně.
Tedy pro mne nikoliv již fracek - nýbrž přímo nácek.
Zjevná arogance moci.

Jeden z vnějších jevových i vnitřně konstitujících symptomů oné již zmíněné genocidní státní zločinnosti.

Přitom zjevně muž z prezidentova doprovodu.
Křupan, buran, jenž neposkytl pomoc dámě.
Americký prezident by v takové situaci zajisté hned nazítří nelenil.
A pokud zdejší prezident neučiní obdobně, budou všechny veřejné výkřiky proti němu včera na havlíčkobrodském rynku učiněné skutkově oprávněné.

Přičemž vše toto se událo v městě se jménem Karlíčka Havlíčka, nedaleko Babic, Čihoště, věznice snad činné i 50. letech, Reynkova hrobu.

V roce 1955 se ještě v této domorodině popravovali političtí vězni.
(Jak se jmenovala ona žena, jež přinášela na stůl prezidenta Zápotockého jejich rozsudky k vraždícím podpisům, s ohledem na současné zdejší státní poměry radši nechtějte ani vědět.)
Milicionářské chvaty kravaty bývaly tenkrát časté.

A nyní pozor, neboť příští záležitost souvisí i s archivem současně dnešní prezidentské kanceláře.
Neboť i tu měl prezident Zápotocký obdobné právo podpisu.






Bez o/Občanského průkazu jsem obdobně bez práva možnosti nahlédnout do, zalistovat si v, svazku nadepsaného VESNICKÉ NOVINY OKRESU HAVLÍČKŮV BROD, toho z roku 1955. přičemž platí, že mnozí tamní chodí denně okolo.

(Z berounského stejně státního okresního archivu mi věc obdobnou, tedy sken 1 novinového článku ((v berounském případě dokonce 10)), mi tamní mgr. Topinka zcela samozřejmě zaslal do 3 týdnů mailem - v havličkobrodském stejné totéž úředně nejde vůbec či naprosto.)

Rovněž tak je tamním havlbrodským domorodcům málo známo, že cosi jako O/občanský průkaz ve významu nebo účelu individuálního identifikačního nebo perlustračního dokladu v žádné civilizované zemi světa neexistuje, a to nejen proto, že se jedná o instrument či institut estébácký, který vznikl ihned po Únoru 1948.

Zatímco naopak v civilizaci existuje země, v níž k obdobným identifikačním účelům ke vstupu badatelen státních archivů postačí tamějším našincům například pouhá složenka zaplaceného účtu za plyn.

Zvůle stejně samozřejmá a obdobná jako tamta kravata…


Dokonce i ta posléze mučená dáma s červenou kartou v mé příležitosti předtím odtažitě mlčela.

Nikoho tam dějiny nezajímají, v ničem s nimi nesouvisejí - zaslouží si snad něco jiného nežli ty stále opakovaně nasazované dějinné kravaty???


Proto tedy děkuji za zájem magistru Kulhánkovi, šéfredaktorovi, doufám, že po včerejším incidentu o to umanutěji do data 2. července 2015 dotáhne okolnosti Panuškova jmenování po 60 letech od události do publikovaného konce.



Já jsem svůj včerejší dopolední slib napsat blog na téma žadonění panuškovské dokumentace po okrese splnil.
Pan šéfredaktor Kulhánek nato potvrdil svůj slib.

O incidentu na havlíčkobrodském rynku v těch chvílích ani jeden z nás netušil…



.

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (3)

26. června 2015 v 9:23



MNOHEM VĚTŠÍM ZLOČINEM NEŽLI BURANSTVÍ SAMO JE JEHO ZCELA SAMOZŘEJMÉ SDÍLENÍ

Pro ilustraci tématu zveřejňuji ukázku z vlastního životopisu malíře Jaroslava Panušky (1872), pásmo zážitků z dětských let, jak vycházelo v roce 1994 v devíti pokračováních.
Za upozornění děkuji panu mgr. Topinkovi z berounského okresního archivu.


Tento původní Panuškův rukopis však již dnes poskytnout nelze, neboť rukopisná pozůstalost Ivana Slavíka, berounského editora, se po pouhých pár (21) rocích zcela bez válek a živelních pohrom nezachovala.
Burani.

Obdobně se jeví být ztracen zase ve Světlé jiný Panuškův biografický text, strojopis zhruba desetistránkový, jehož originál existoval v Lipnici ještě v roce 2008, jak svědčí ukázka z něho publikovaná tenkrát 1. srpna v Havlíčkobrodském deníku.


Opravdu se nezachoval po pouhých 7 letech ani ten druhý (lipnický) Panuškův text, z něhož bylo citováno i v jisté diplomové práci možná ještě o pár měsíců později?

Burani.



.


MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (1)

23. června 2015 v 10:32


O TOM ČESKOMORAVSKÉM NÁCKOVSTVÍ

OSOBY A OBSAZENÍ:

1/

2/

3/
NOSITELÉ A NOSITELKY OBČANSKÝCH PRŮKAZŮ V MĚSTĚ SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU.

……………………………………………………………………………………………


1/

2/

3/



……………………………………………………………………………………………


Pouhými několika kvalifikovanými dotazy inspirovanými pouhým citátem z Wikipedie jsem se pro někoho stal v městě Světlá nad Sázavou čímsi jako nechtěným migrantem.
Čoudem.

Tedy kandidátem plynu.

Budiž.
Vždyť již před mnoha roky jsem předvídavě příslušné instituce tohoto státu o statut migranta sám požádal.
Bohužel, přes všechny zákonně platné správní lhůty, dodnes vyčkávám odpovědi ze strany státu neúspěšně.


……………………………………………………………………………………………


Takže nezbývá, a je to velmi snadné i přes policejní antimigrantské kontroly ve vlacích, na tisícikorunovou prázdninovou slevovou jízdenku se vypravit osobně do té Světlé nad Sázavou nezprostředkovaně zrekognoskovat onu dnešní místní situaci vztahující se k dávno mrtvému tamnímu malíři Jaroslavu Panuškovi.
Její důvody.
Pohnutky.

1/

2/

3/

Kdybych se rozhodl vyrazit k účelu například ze stejně tak kovácké Plzně, oproti cestě z onoho zlořečeného Ostravska bych získal zhruba 2 hodiny na domácí úpravu zevnějšku například make-upem.
Vyjádřeno pouhé jen jednodenní přechodnosti existence přechodníkem, doraziv na místo před polednem víceméně v tutéž dobu od Kolína, neshledal bych se tu zřejmě s ničím zásadněji jiným, nežli paralelní cestující dorazivší sem vlakem v téže době ze směru protilehlého, tedy od Brna.

Nějaké jiné další migrantské vlakové trasy jim tam do Světlé podle platného prázdninového jízdního řádu z hlavních tratí už snad ani nevedou.



.