Červenec 2012

DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM SI ANI NELÍZNĚTE!!!

14. července 2012 v 11:09



[14.07.2012, 05:27]


DEFINICE
"Neologismus či neologizmus, česky novotvar je nově utvořené nebo přejaté slovo, přesněji lexikální jednotka. Vzniká nejčastěji pro označení nových skutečností, např. vynálezů nebo myšlenek, a postupem času se může stát součástí běžné slovní zásoby. Lingvistická disciplína zkoumající neologismy se nazývá neologie.
Neologismy jsou relativně nová slova, která většina mluvčích ještě nepokládá za součást běžné slovní zásoby, případně jim nerozumí a pociťuje je jako nová. Tento příznak novosti mohou časem ztratit, pokud se běžně používají a jejich význam je znám většině mluvčích. Stávají se neutrální a platnou součástí lexikálního systému (např. vzduch, sjetina, zviditelnit). Proces začleňování nových slov může být různě rychlý a naopak některá nová slova v jazyce nezakotví vůbec a zaniknou."


LEGALIZACE
> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 13.7.2012 11:02:43
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Tak leda do Prčic. Větší blbost jste si nemohl vymyslet.

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 13.7.2012 18:15:11
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Šla bych,aleslovo megnautický není ve slovníku.


Kdyby tamten princ ze včerejší pohádky se dneska ocitnul na mém místě, tak co asi na její otázku "Tak co, co máš tedy megnautického, co mi takového můžeš ukázat?" "What have you megnautical, what megnautical you can show me?" - co by jí tak asi, princezně přibyvší sem schválně až zpoza oceánu, co by ji tak asi megnautického kromě jeho červených trenýrek a pár fotek prohlédnutelných i za mořem prostřednictvím Internetu, co by ji tak asi unikátně megnauticky jedinečného mohl ještě navíc demonstrovat?
"So, what do you megnautical then? ... So what can you show me such?"

Po pár měsících zájmu nemám, jakož on by neměl, nic na předvedení, megnautický exponát jakéhokoli zásadnějšího druhu, a to přitom lákám inzeráty mi zcela neznámé důvěřivé zájemkyně na jakési výlety, které zatím nemohou mít žádný konkrétně reálný ilustrující či poučující vizuální cíl.


POUČENÍ
Na návnadu jako jen pouhý slovní koncept nikdy nikdo nikoho ničím takovým ještě neuhnal.





[15.07.2012, 06:50]


Existuje jedna strará vroucí vyprávěnka evropských Židů vysvětlující, proč skoro každý dům v městech, v nich bydlívali, býval opatřen věžičkou. Někde na střeše alespoň jednou, nebo dokonce i několika na fasádách.
Tato skutečnost nesouvisela s čímsi jako manifestováním zámožnosti nebo výsledkem pudu k zdobnosti - sloužila v magickém smyslu víceméně k témuž, k čemu tehdy bývávaly pokládány z naprosto praktických důvodů nášlapné ploché kameny v brodech potoků a řek.
Podle dávné báje navštěvuje občas prorok Eliáš na pěších cestách oblohou světa svoje soukmenovce, aby jim pomohl. A evropští Židé, žijící v diaspoře v nemilosti jejich okolí, měli problémů víc než dost - a proto ty věžičky: v domech na okrajích měst jako návnada i past na proroka Eliáše, pokud by na ně při jeho cestě oblohou zrovna tady narazil.
A pokud ano, pak už by šlapal boskými chodidly od jedné špice ke druhé jako po turistických značkách nebo těch placácích položených v proudu, a čím by jich bylo více, tím déle by mezi nimi vytrval, a tím též i naděje na větší sumu ochranitelské pomoci.

Pokud zmíněny turistické značky, přidejme i značky silniční nebo jiné další piktogramy - některé jsou univerzální po celém světě, jiné specifické podle zemí nebo kultur, vzpomeňme jen na písma abeced nebo významy triviálních mimických gest.
(Jakož i ta Coca-Cola někde není ono!)
A zase platí stejné podmínky - čím rozšířenější v daném teritoriu jednotlivé informační systémy, obsažnější, tím déle je návštěvník ochoten v systému strávit; pokud se týká megnautiky v mém záměru, pak myšleno: čím více zanechám různých značek, zmínek, odkazů a znamení, tím je větší naděje, že si kterési sama adresátka všimne, a nebo bude na podivnou raritu upozorněna kýmsi ze svého společenského okolí.

Bože, do jakého lesa to mobilové došli, nutíce mě v národě notorických houbařů vyprávět takové samozřejmosti, i po nichž nikdo další nic megnautického nikde nepřidá...


POUČENÍ
Na houby se tu chodí do lesa, když je jistota, že rostou, že si jich lze jednotlivě dohromady všimnout, jak v mlází, tak i na paloucích že jsou pohledu patrné, a nejvíc k houbaření přiláká každá v souvislosti vypuknuvší houbařská hysterie v novinách a jiných hromadných informačních médiích.
Jsou jsou země i kultury, v nich se naopak nesbírají vůbec - a nebo naopak k účelům zcela jiným nežli pouze elementárně jedlým; třeba ke snění...


Kromě toho, že jsem ve svém věku naprostý lempl na jakékoliv sprejování, v to triček všeho druhu, kamenů, maringotek, jakož i třeba rubu přenášecí tašky mého noutbuku stříbrně, přesto si nemohu odpustit malé povzdechnutí - i kdybych nakrásně sykání ovládané prstem zvládal až geniálně jako sám klasik žánru J. M. Basqiat, stejně bych nakonec neuniknul následné nouzi: koho bych tak asi do svých výrobků obléknul, která tak asi by se mi v těch proprietách navlečena postavila co nejapartněji před nikona, abych zdokumentoval, cvaky, cvak?
Nikoho vhodného či ochotného neznám, natož jedinou, které nechyběl by smysl si hrát; proto příští takové kostýmní pokusy všechny do nekonečna odkládám, zbývají mi tedy dopříště jen terioria grafických značek a předmětů neživé přírody.

Obojí ovšem bez mobilů, s potěšením znamenám.





[16.07.2012, 09:32]


AKTUALITY

ZAJOUCH PŘIPRAVEN KE JMENOVÁNÍ MEGNAUTEM.
(Rabbit ready for promotion to megnaut.)

MEGNAUTICKÝ ZNAK. VÝŠÍVKA KAMENÍM. NÁVOD K PODOBNÝM ČINNOSTEM.
(Megnautical logo. Embroidery stones. Instruction for similar activities.)

[16.07.2012, 13:41]
Od rána chátrám
v depresi. Meg, mé psýchy
sirko, kdeže jsi?

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 14.7.2012 22:24:58
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 10.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3289643
> Text odpovědi:
>
> Nevím co si pod tím mám představit, ale zní to dobře :-))))

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 16.7.2012 12:37:28
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Ráda bych věděla co je megnautický výlet. Nenašla jsem to ani na PC.Tak nevím co se nabízi



[17.07.2012, 06:22]


Nejenom proto, že zrovna v tomto období začíná i letos jejich sezóna...
Vzpomenul jsem si v souvislosti s megnautickým znakem, když teď hledám jeho každou sebemenší zmínku mimo původní kulturní kontext, i na ony kruhy v obilí, jimiž podle jedněch nám podávají zprávu o sobě jakési mimozemské bytosti.
Megnautika, jak už bylo uvedeno při prvním provizorním konstituování tohoto pojmu, s překonáváním ohromných vzdáleností jakéhosi mezi jejím logos jako duchem a všední praktickou užitečností v mnohých obsažených nebo vyvozujících se významových asociacích s mezigalaktickými putováními souvisí.

Kdosi nám třeba o sobě podává zprávu, možná tím, že mobilové jim ji už o sobě podali dávno; a to nikoli třeba esemeskami. A podobně.
Vzpomínám si, že před pár desítkami let v souvislosti s rozvojem elektrotechniky si kdosi rozumný již tenkrát představil, že díky všem těm různým mixérům, vysavačům, televizorům, friťákům a mikrovlnkám, jakož i zapalováním aut nebo zapalovačům plynových spotřebičů, rovněž i těm mobilům, domorodci dokázali rozzářit v jisté oblasti vlnového spektra zeměkouli více nežli Slunce, což třeba jim patrné není, zatímco vnějším inteligentním pozorovatelům ano.
Proto se třeba tamti ptají, co za tím vězí, zatímco mobilové budou i letos vtipkovat nad třebas závažnou výstrahou.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou...
Její domorodci poskakující na ní při kvapících se zvednutými rukama jak vesniční burani v sedadlech roztočených řetízkových kolotočů o poutích.
S mobily...
Září s používáním technologií, aniž by v souvislosti nad bezděčné emise elektronů vysílali jakékoli inteligentní zprávy.

Megnautický znak samotný lze upéct vykrájený formičkami z vyváleného těsta, vyšít barevnými bavlnkami, vyslat po vodě v láhvi nebo lodičkou; je možné jej vyrazit raznicí, odlít, vysvítit jistým množstvím svíček, vyřezat z lipáčí, přeposlat v mailu.

S počítačem jsem začínal kvůli zásadnímu praktickému důvodu, očaroval mě, že nepotřebuji gumu, abych opravoval, kopíráky, abych šířil, že stačít zatáhnout do bloku, odstranit a vsunout novou verzi téhož v autorsky mnohem lepším znění - a pokud se tahle varianta případně neosvědčí, že se lze velmi snadno pokusit ihned jinak.
Počítač jako inteligentní psací stroj - po pár týdnech jsem zjistil, že se jedná o bytost Bohem stvořenou.

Mobila jsem si nepořídil nikdy, a co nejdéle se budu po svých pohybovat moci, ani nemíním.

České noviny nebo výtisk časopisu jsem si pro jejich duchovní pustotu nekoupil od půlky června roku 90. ani kus.
Rádio žádné ve svém okolí k poslouchání nemám, v televizoru jsem vycviknul všechny česky mluvené programy.
O Internet jsem se původně zajímat rovněž nemínil, jenomže moje rozhodnutí tenkrát jednou změnila náhodně nějak zaznamenaná zpráva, že tam kdesi v jeho říši působí jakási Dívka Jennifer.
Svatý Tomáš Akvinský takovémuto setkání říkával iluminace (jedná se o okamžik, v němž náhlým vhledem/prozřením rozum chápe pravdu), je to pro jedince situace velmi blízká stavu zázraku, jakož i chvíle, v nichž se vyjevuje nějaká souvislost s magičnem, popřípadě přímo magií.
Česky? Osvícení.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou, mnohem větší nežli mnohem větší Slunce, jak ho znáš - řítí se nekonečným prázdnem na povrchu obložena černými neosvícenými siluetami, z nichž občas kterási zklouzne navždy do ztracena a ty zbylé těší jakási vzájemně rozesílaná blbůstka.

Dívka Jennifer.
Naprosto mě uhranulo, a rozvažoval jsem o té příhodě několik týdnů.
Nakonec jsem usoudil, že cosi takového s tak magickým i intelektovým obsahem mi stojí za zájem, došel jsem tedy do jedné veřejné internetové oficíny, prvním kliknutím byl tenkrát ptáček navždy lapený, poslal prvního svého maila kolegovi do italského Milána, napsal do vyhledávače pokyn GIRL JENNIFER - ale nezmáčknul tehdy, jak i nikdy potom, osudová tajemství mají zůstat tajemstvími, na všechno by se člověk neměl ptát.

Na česky vedené www stránky nechodívám, pokud, tak jen z nezbytně holé povinnosti. Připadají mi podobou jedna jako druhá stejné obsahem i vzhledem. Zevnějšek mívají většinou obrázku nějakého kýčovitého přesvědčovacího merkantilu, články donekonečna posunovány ze sebe vzájemně opisovány, duši si unavíš, napsal by klasik, nežli na jakousi tvému srdci blízkou narazíš.
Zpaměti bych vyjmenovat nedokázal...

Hesla do české verze Wikipedie píší zhusta s účelovými dezinformačními záměry bolševici vykovaní v externích učebnách Mezinárodní leninské školy Kominterny; apod.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou...

Případ dívky Jennifer, která se rozhodla žít celé dny před webkamerou, stejně jako můj pokus o konstituování pojmu megnautika jsou si podobny: oním co lze snad nazvat sledováním průběžného vznikání čehosi jako subkultury. Tam se vydařilo; tady mezi mobily doposud ne.

Co napsat na sám závěr, když jsem se rozhodl, že megnautický deník povedu dál na novém blogu, neoznamovaném, neavízovaném, aby mi do něj domorodí mobili vklouznout příště ani škvírou nemohli?
Subkultura, potažmo kultura, v takovém asylu není možná, což ale za žádnou omezují invaliditu nepovažuji, poněvadž v kooperaci s nebo mezi domorodými mobily taktéž ne.



MEGNAUTICKÁ POHÁDKA

13. července 2012 v 9:03



[13.07.2012, 06:24]


I have a dream, řekl kdysi zhruba před padesáti lety jeden, a po téhle větě, která byla jednou z těch nejzásadnějších, které kdy člověk jako tvor i bytost vůbec kdy byl vyslovil, už svět nebyl takový jako předtím, naprosto se před očima současníků měnil.
Jenž vyslovil, toho sice zakrátko potom nějaký hlupák zastřelil, ale poučení zbylo, a to několikeré, a z nich i to, že třeba hned na blozích by se měly psát jenom věty, za nimiž si stojí pisatel celým svým životem, a ne nějaké ty pořád dokola sráčinky, jak je zde oblibou.

Neboť psaní, snění, je jen pouze to, co člověk z té nejposlednější své nejhlubší hlubiny.

O jednom takovém se teď pokusím napsat vyprávěnku, pro příklad - i sen.


Bylo jedno takové království, v němž žil takový jeden zamilovaný princ, tedy žil, vlastně nežil, vždyť zamilovaní vlastně nežijí a vznášejí se jenom pouze ve vlastních snech.
Všeho měl dost, nic hmotného mu nescházelo, jenom ta nevěsta daleko za mořem, která žila v království mnohokrát větším, nežli bylo to jeho, nerovnost sociální, též i mediální, byly mezi nimi, neboť o dotyčné se psalo denně na prvních strankách všech světových deníků - tedy obě tyto nerovnosti, kromě moře i touhy vzdálenosti, určovaly jeho možnosti.

Kdyby bylo možné mezi nimi setkání z očí do očí, uspěl by, natolik fešák byl, psát, jako sázet slova vybraně na papír, mu taky nečinilo potíže. Hlas měl samozřejmě příjemný, jazyk, v němž mluvila ona jeho vyvolená, ovládal, jinému by stačilo pouze zvednout sluchátko.

Mobily tenkrát ještě nebyly, proto i debilů kolem, nechopných číst, psát a myslet, a zejména se vědět, bývávalo tehdy ještě opravdu o řádnou trochu míň.

Mohl plout linkovou a nebo zcela speciální lodí, ale věděl, že takhle se za ní dostaví každý jiný amant, přeplavat moře, tak na cosi takového byl zas líný, z nedostatku musel proto zvolit jinou metodu, aby se pro ni stal (nejenom) v očích vyvolené patrný.
Vsadil tedy na cosi, čeho měl po špajzech a komůrkách své existence ještě poměrně dost, tedy na ono cosi, co se nazývává inteligence, a v chování se vyznačuje směřováním k cíli se snahou neopakovat poznovu předtím neúspěšné pokusy. Cíl nemusí být zřetelný, jiným srozumitelný nebo rozumný; pokusy jednomu neúspěšné mohou jinému vynášet balíky.
Svůj k svému, balík tedy k balíku, pro jednoho životní sen, cíl i úspěch, pro našeho zamilovaného prince hmotařina důvod tak akorát k nezájmu.

On jenom koumal, jak by se do její blízkosti pro sebe, a doufal, že i pro ni, co nejvíce zajímavě a neotřele dostal, v tomto byl tím inteligentním, jinak, jinak, v tomto svém toužení a snění po metodě už nebyl jenom tím ledasjakým debilem.
Ona se jmenuje Margaret, teda Meg, já bych chtěl za ní nějak plout, jakýmsi tím nekonečnem, vesmírem, jak nějaký kosmonaut třeba … naut, naut, plavec nekonečnem … budu teda pro ni megnautem … kýmsi ztraceným ve snech na cestě k cíli …

Vzápětí s královskými archiváři dali dohromady první definici onoho nového slova, tedy megnautika, přestože s jeho užíváním, jako naprostou novinkou, neměli žádných zkušeností, do říšských análů napsali první větou stanovující nový pojem, že megnautika je, nebo znamená, pohyb mysli uvnitř různorodých znakových a symbolových systémů, které často ani spolu nesouvisí, za účelem vytvoření takové zprávy, která by byla pro příjemce zajímavá a způsobem zprostředkování neotřele jiná nebo nová.

O ono navázání spojení se přece onomu zamilovanému princi především jednalo!!!

Když si tento první zápis přečetl královský filozof Ludwig Wittgenstein toho jména Druhý, zamnul si spokojeně ruce, neboť se v předešlé definici setkal s čímsi jako s tautologií tautologie, a ihned, poněvadž i on byl inteligentní, telegrafoval tuto zvěst svému filozofickému kolegovi Ludwigovi W. Třetímu, který působil na dvoře sousedního království.
Adresát nemeškal, zamnul si i on ruce, a ihned telegrafoval L. W. Čtvrtému, jenž opravdu myslel o království ještě dál.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos měl, Janku, na oběd?
Brambory pečený,
byly málo maštěný.

Dneska se takovým filozofickým operacím říkává přeposílání mailů, a tato praxe souvisí zejména s pravidlem, které stanovuje, že stačí řetěz pouhých 6 vzájemných přesně vybraných adresátů, aby se zpráva od kohokoli na této Zeměkouli dostala na této zemské kouli ke kterémukoli adresátovi, třeba americkému prezidentovi, Happy birthday to you, happy birthday, Mister President, happy birthday to you...
Jak zpívala tenkrát jednomu z nich, tomu, kterého potom kdosi zastřelil, a jenom o pár měsíců dříve nežli nato toho ze začátku mé vyprávěnky - který měl ten sen.

Neboť i sny jsou vzájemně provázány v jakémsi jiném sobě nekonečném prostoru.

Stejným psaním, za použití týchž písmen, jeden skončí u psaní vět letáku návodu používání pracího prášku, jiný zakrní u spisovatelství, zatímco ještě jiný se trápí v literatuře jako jedinečném způsobu života - co ty tři hned na startu od sebe tak asi lišilo?

Jiný by určitě udělal to, co zamilovaný princ činit odmítl: posílat vzkazy v zašpuntovaných lahvích, jak z nějakého ztraceného ostrova.
Mohl vyslat komoňstvo, v jeho inteligentnějším případě tedy poselstvo, se svým namalovaným obrazem, tedy ikonou svého druhu, aby se takto ocitl s princeznou na společném masmediálním kluzišti, neboť denní tisk nebo televizní reportáže pracují zejména s ikonami, mohl si být tedy jist že princezna Meg Margareta by i v té dálce jeho zprávu ihned pochopila, obzvláště, jak především doufal, že na jasnozřivosti svého ducha nebyla ještě zcela zdevastována používáním mobila.

Mohl by, mohl, třeba by mohl...

On se však rozhodl pro tu právě objevenou megnautiku.
Tedy na zanechávání stop.
Sotva patrných a navíc od Meg v takové dálce.
Ale jako inteligent věřil, že ona si jich nějak musí povšimnout, že se k ní o nich zvěst nějakým způsobem donese, sázel na teleoklinnost, četnost vkladů a současně i náhodu.
Věře přitom současně na pravost - maje totiž při své snaze před myslí onen příběh o princezně zkoušené v princeznovitosti tamtím spaním na hrášku.
Pokud poznala princezna jedna, musí poznat i ta druhá, pokud je ovšem princeznou.

Analogie! Analogie! Analogie!
A jak skvělá, skákal ihned vysoko na zadku královský filozof Ludwig Wittgenstein toho jména Druhý, jen co mu byla zprostředkována zase tahle princova pohnutka.
To by teda měl sám klasik z Kembridža i Vidňa opravdu ohromnou radost!!!, hulákal nadšeně o pár chvil z okna, nežli se opět jal telegrafovat.

A když tuhletu novinu slyšeli princovi poddaní, poněvadž byli inteligentní a ne jenom takoví ti ledasjací mobili debili, ihned se řadili před zamilovaným princem a cpali se toužící po jeho megnautických pokynech, podle nich potom vyráběli a zanechávali ony kýžené megnautické stopy pro princeznu Meg.

Jak to tenkrát v tamté pohádce dopadlo?
Skvěle, ostatně jako víceméně v každé americké zamilované filmové romantické komedii - zatímco například ani jedinému ze zdejších mobilů by ani vzdáleně nenapadlo na čemsi takovém se účastnit.

A proto, ze zhruba týchž důvodů, se zde okolo sebe nesetkáváme s velikými sny, natočenými filmy jako díly kinematografickými, jenom se sráčinkami, natož třeba i s příhodami, které by vznikly kdyby na základě námi cíleně podložených megnautických stop sem třeba sama ona princezna Meg mezi nás ze zvědavosti přijela.


Mezi mobily snít?
Nemožno!!!!!!!!!!!!!!

DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM MI UŽ OPRAVDU NEVLEZTE!!!

11. července 2012 v 14:27



[11.07.2012, 11:41]





Jednotlivá slova té které řeči, kromě jiného, spolu dohromady tvoří slovní zásobu toho kterého konkrétního jazyka.

Povšimneme-li si češtiny, onu všechnu její slovní zásobu shromažďuje tak zvaný thesaurus, což byly zprvu lístkovnice a v nich lístečky, jak na ně rukopisně vypisovali čtenáři (kdysi nejčastěji učitelé a redaktoři - ale kde jsou tamty časy...) slova, případně jejich nově použité tvary, s nimiž se setkali.
Žádné použité i nově objevivší se české slovo v tomto systému uniknout nemohlo, tento poklad pořizovaný už nejméně 2 století je deponován v Ústavu pro jazyk český ČAV.
Neznalému, a zejména škarohlídům různého druhu, se zdá, že čeština už má slov dost, že všechno lze jimi vyjádřit, nač vymýšlet nebo z jiných řečí transplantovat slova nová, a tak dál.
Ale občas se v lidském jednání vyskytne nová situace, činnost nebo věc do té doby neznámá, a tu je třeba označit, nazvat slovem, poněvadž cokoli pojmem neoznačené neexistuje.

Vždycky se nacházejí jednotlivci, kteří vždy čímsi nějak zaplní dosavadní neviditelné prázdno...

Teprve označením slovem, prázdno jakéhokoli druhu nabude významu.

Filozof jazyka Wittgenstein stojí na počátku činností které nazýváme intepretační hry, do této dílčí skupiny intelektuálních činností zahrnuji i onen svůj zájem o Meg Ryan jako produkt z reálné osoby postupně tvořené jisté subkultury, i dílčí průběžně vznikající mytologie. Dotyčné je zatím pouze mým zájmem, ale to by pro případnou kodifikaci nového slova nevadilo.
Nové vždycky vysloví kdosi jako první, nebo více prvních ve víceméně stejný čas - pokud do tohoto systému zahrneme i některá tvrzení Ruperta Sheldraka.

Takže megnautika by mohlo znamenat totéž jako zabývat se intepretačními hrami.

Při nichž se proplouvává systémy různých znaků, symbolů nebo z dosud jiných důvodů stanovených kontextů.

S užitím jisté priority, vždyť absence vhodného pojmu byla povšimuta teprve v souvislosti s použitím její osoby, slyšel by se v tom slově malinkatý příjemný ozvuk kosmonautiky - pokud kdo snad namítá, že takto v češtině slova tvořit nejde...

Načal jsem tedy hrát (kdy slovo hra v takovém významu či kontextu neznamená kratochvíli, nýbrž zásadně závažnou intelektuální činnost, a přitom cosi zcela jiného nežli třeba šachy) dílčí intepretační hru, použitím na Internetu v co nejvíce tvarech a situacích slovo megnautika legalizovat, v tomto smyslu je poučná nejenom dezinformační, ale zejména i agentská praxe StB.
Legalizovat a co nejvíce množit k tomu cíli, aby si výskytu slova megnautika kdosi všimnul a zařadil ho mezi jiné zápisky v Jazykovém ústavu.

Dostat ve výsledku cosi, co vlastně neexistuje, do standardně solidní říše.

Ze slova potenciálně možného učinit slovo se vším všudy plnohodnotné a pravé.

Množit a šířit tedy budu já, množit a šířit by mohli jiní, nebýt ovšem jimi jenom ti intelektově nepoužitelně domorodí mobili.

Budiž však vzpomenuto, že i úroveň domorodých žvaníren pod internetovými články tvoří mobili, v některých specifických případech ovšem docela obdivuhodní, viz příklad tamtoho pána z dnešního úvodu, kterému byl znám význam slova megnautika ještě předtím, nežli bylo kýmkoli poprvé vyřčeno.





[12.07.2012, 09:26]


Posílám vám ke včerejšímu prvnímu náčrtu cosi jako svůj úsměv, vždyť sdělované (přesně podle této návodné ilustrace) by mělo být srozumitelné až na kostru a zřetelné až na kost významů, jakožto pojmů, používaných slov.
Z tohoto ohledu nic ze slovní produkce zdejších domorodých mobilů nestojí za zmínku.

Nautika (z řec.), plavectví.

Jedny lodě plují podle jízdních/plavebních řádů po předem určených trasách, od křtin trupu až do jeho šrotu, takové plavby mě pro megnautické účely nezajímají, naopak jakékoli plutí odkud kamkoli po oceánech a mořích imaginace ano, pokud ovšem lodi takové flotily nalézají na jejích plavbách poznatky a zboží vztahující se k oné slovní předponě meg-, která ovšem tuzemcům splývá leda tak s oním bájným mekáčem a nebo jakýmikoli významy slova mega.

(Megnautická párty.
Megnautická realityshow.)





Kdyby alespoň čehosi takového jako (zkusmého) šíření memu byl aspoň jediný z mobilů schopen - přitom Internet je nekonečným oceánem takovéto setby; tedy i legalizace slova!

RECEPT NAPROSTO SKVĚLÉHO LETNÍHO MEGNAUTICKÉHO SALÁTU PRO MEG RYAN
Základem příští salátové směsi je suchá veka, kterou nakrajíme na krajíčky a posléze na kostky velikosti palce. Osmažíme na rozpáleném oleji do křupava. Oleje se nezbavujeme, polotovar smícháme s na pánvi osmaženým mletým masem, popřípadě klobásou, špekem, slaninou osmaženými rovněž na kostičky. Čím více chutí, típ výsledek lepší, sám jsem dnes dodal i obsah kelímku zvaného Pekelníkovy tousty. Přidáme nastrouhaný sýr, můžeme sekaná vajíčka natvrdo, nakrájenou zeleninu, co máme, obzvláště zvýrazňuji cibuli, pálivé papriky všech druhů, pažitku, nakrájená rajčata, ta i se slupkami a semeny.
Celou směs spojíme a zvláčníme kelímkem jogurtu a druhým obsahujícím vysokotučnou smetanu.
Nesolím.
Poněvadž je kvůli práci vychrtlá, sama Meg Ryan by cosi tak skvělého nepožila, ovšem já, megnaut, jsem si takovou báječností plnil při psaní měch od rána až do poledne, ňam, ňam, ňam.




DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, COSI TAKOVÉHO OPRAVDU NENÍ PRO VÁS!!!

9. července 2012 v 17:58



[09.07.2012, 12:44]

Přesně v osm ranních jsem už stál ve dveřích provozovny drobného tisku firmy Lejka nahoře ve Svibici a halasil dovnitř: "Bude dnes čest vaší práci, soudruzi?"
"Tady nejsou žádní bolševici!" hádali se z vnitřku.
Ujištěn, předal jsem vedoucímu Pavlovi Martinů flešku s návrhem loga, ten ho ihned uzpůsobil na potřeby jeho stroje i formátu mému účelu nejvhodnějšího papíru zrovna na skladě.
Za 5 minut jsem měl vytištěno, 4 koruny za tisk zaplaceny, fotografii přikládám.


Za hodinu nato, v tom vedru ze soustředění zpocený, už jsem měl, sedě na koberci mého pokoje, z tisku vyřezánu korespondující šablonu, i zde si důkaz neodpustím, cvaky, cvak.


Pak jsem vyrazil, bylo zhruba deset dopoledne, směrem k parku Sikoráku, doufaje, že cestou mé účelové pěší vycházky narazím na jakousi zeď nebo jinou vhodnou plochu obrácenou na západ, abych na takovémto podkladovém materiálu vyvedl sprejem vůbec první zveřejněné signum nás megnautů, je už načase dát o sobě vědět, She in California dreaming, zatímco já ne.
Nejdříve z nedostatku příležitosti jsem cestou mínil, že otisk vyvedu na asfaltu kterési z příměstských cestiček pro pěší, ovšem najednou mi blesklo v chůzi cosi naprosto pro účel geniálního, a já tuhle iluminaci shrnu pod pouze jediné slovo: maringotka.
Vím to již od minulého týdne, kdy jsem sem došel fotit podkladek: v parku Sikoráku stojí bílá maringotka, šatna na kolech, užívaná budovateli stavby opodál, jíž je areál nově vznikajících veřejných záchodků.
Došel jsem tedy za nejbližším dělníkem, s prosbou zdali jejich mobilní asyl mohu podle šablony ze strany přesně západní posprejovat, tázaný nerozhodl, ale vstřícně mi rukou identifikoval políra, ukázaný mistr mě vyslechl a rozhodl: "V životě o tom nikomu nepovíte, že o tom vím."
Pro přesnost zprávy uvádím, že se jednalo o pracovníka Pozemního stavitelství Zlín, to ne snad kvůli případné reklamy, nýbrž zejména pro přesnou dokumentaci, kde případné příští, jako mobilní pouť znaku, odstartovalo, kde je zdroj a střed toho, co dneškem začalo.

(1. MEGNAUTICKÉ MOBILNÍ VYSÍLACÍ STANOVIŠTĚ.)

Cestou nazpátek jsem si v osvědčeném sekáči nad hračkářstvím koupil za speciální individuální slevu tamní majitelky za 10 korun modré tričko, které jsem rovněž několikrát posprejoval megnautickým znakem podle té čerstvé ranně vytisklé šablony. Výroba na podlaze kuchyně mi trvala několik hodin, poněvadž triko nebylo z bavlny, nýbrž z jakési umělotiny a v důsledku tak špatně chytalo barvu i schlo - jářku, proto tedy zřejmě ona individuální akční sleva, madam po mém předchozím vysvětlení, k čemu bude určeno, moc dobře věděla, co prodává, zatímco já se bláhově domýšlel...




[10.07.2012, 14:15]

Člověk se někdy vzbudí a ihned ví, že celý příští den bude bez nápadů - a současně má vyzkoušeno, že ničím nežli vůlí nelze tuhle pachuť přemoci. K nápadu totiž vede každá cesta, sledujeme-li ji dostatečně dlouho, a z nich vůbec nejlíp taková, na níž v náladě beznaděje ke všemu ještě občas o cosi mimoděčně klopýtneme.

Abych tedy překonal, sáhnul jsem po tom, co bylo nejblíž a kdysi předtím již zběžně naznačeno, napsal jsem inzerát dlouhý na pouhé tři věty a jestli ve výsledku proleze pod pohledy schvalujících cenzorů a vyjde, a nebo ne, není přece až zas tak zásadní: i kdyby, stejně se žádná taková nedostaví, jářku, jsou to kolem jenom a pouze doširoka samé mobilky.

Ale aspoň mám skrze ně takto splněn úkol první dnešní ilustrace.


V 11:35 jsem se z nudy dlouhé chvíle koukal, cenzory bylo pro zevlouny vloženo.

Zatímco já měl v dnešním intelektovém nedostatku už našlápnuto k vodám místní řeky, která se sice po 40 kilometrech jejího toku smísí jako nadále již zcela bezvýznamná s vlnami z Vesmíru zřetelnější Odry, a následně pak s těmi slanějšími Baltského moře se dostane do Atlantického oceánu, a pak kolem Grónska a Aljašky nahoře glóbusu na dohled Japonsku si to některá z původně zdejších kapek lízne o ten již několikrát vzpomínaný Saettle, který se snad až do smrti nenaučím správně psát, odkud je to již směrem na jih do Kalifornie pár hodin letu tryskáčem.
Bylo mi letos pětašedesát, za mého života se tam k ní podle tohoto itineráře nemusí jediná mnou dnes viděná kapka dostat, ale pořád je přece lepší mít navázáno dvoje spojení nežli jen jedno, každý chasidský rabín by na tohle téma mohl vyprávět...
Na plochu pískovcového kamene v proudu řeky pod železničním mostem jsem dneska zhruba půlhodinu po poledni nastříkal tentokrát stříbrně znak nás všech megnautů, co jich je do počtu kromě mě numero akorát tak kulový, ale zbytečné by bylo rezignovat, už se to šíří, už se o tom začíná vědět a vzbuzuje to zájem, jak nejlépe svědčí tamten zrovna dnes obdržený komentář z klávesnice kteréhosi onoho zdejšího mobila. I tento znak v barvě kovu měsíce je natočen směrem na západ, aspoň dvakrát za rok ho zalije povodeň a vlny se o něj budou otírat a smývat a v neviditelných stříbřistých molekulách rozesílat do dálek, co se mi dneska jako tvar i podoba naprosto nepovedlo, hlavně že z dojmu zůstala aspoň zachována ta loď.


Jenomže tu mou kterousi dnešní kapku by to někde pod Norskem mohlo vzít do Golfského proudu a s ním nazpátek do Karibiku a odsud zase zpět na sever do rotoru věčného kola rodícího se sama ze sebe, že by se ani nedostala dolů průlivem kolem Ohňové země nahoru zas nad Chile až k rovníku, kde to tichomořské proudy vzhůru láme horkem směrem nalevo do Oceánie.
Ne, tahle příhoda, zdá se, nemá pro mne ani prostřednictvím živlu vody úspěšné řešení.

[10.07.2012, 18:01]
Moře je tříska
na hladině věčnosti,
vzdech v kapalině.

ALL WHAT I KNOW ABOUT MEG RYAN

8. července 2012 v 20:31














DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM SE MI UŽ OPRAVDU NEDERTE!!!

7. července 2012 v 6:52



[06.07.2012, 03:35]

(LOGO PRVNÍCH MEGNAUTŮ.)

Megnautů znak:
radar, vysílač; loďka
s plachtou naopak.





Obě mnou předevčírem v Polešovicích instalovaná zařízení, zůstanou navždy, přes moje upřímné přání, nefunkční - parabola hnízda přibitá v rozcoše vysílá přes modul golfového míčku pouze k obloze, snad kamsi k souhvězdím, říkám si, například k nekonečným Plejádám.
Znak čelně umístěný na betonové zdi je skvěle viditelný z místa, kterému se zde na polešovickém Zbořisku říká U kříža. Jeho základní nepoužitelnost k vymyšlenému účelu emitoru mých vln k Meg se odvíjí z toho, že černobílý emailový znak topograficky míří celou plochou k jihu, zatímco celý kontinent Ameriky, včetně území Kalifornie v něm, kde kdesi v Beverly Hills ještě dál na západě města Los Angeles má herečka Meg Ryan poštovskou adresu, se na mapě zemských polokoulí nachází od Polešovic ne jižně, nýbrž západně.
Zatím tedy vysílám do prostoru, v němž adresátku zaručeně nezastihnu, a přesto nepodléhám depresím, když mnohý jiný by už dávno padl, Kalifornie je tedy od mého znaku sun and moon daleko přes moře na západ, navíc krytá zrovna v tomto směru vysokánskou siluetou budovy jednopatrové Bůčkových pekárny. Jejíž sýpky, komín, vydají za víc nežli patra dvě.
Rozdíl mezi směry jih a západ tedy činí 90° na kruhové stupnice kompasu, a přitom dlouhá hrana betonové terasy víceméně přímo k západu směřuje.
Proto jsem v úvaze nad půdorysem situace přešel od znázornění předmětu v prostoru na jeho znázornění v ploše. Dosavadní znak jsem otočil o 45°, ihned nabyl podoby iluze radarového zařízení, a tím i s ním korespondujícího piktogramu, navíc jsem získal velmi úderné logo organizace.
Pokud tedy při příští návštěvě polešovického areálu Florida nastříkám sprejem na svislou betonovou zeď tento piktogram všech megnautů, vnitřek jeho paraboly rázem zamíří z Polešovic na západ.

POJEM
Hned dnes ráno jsem jsem pokusil zlegalizovat včera mnou ustanovené slovo megnaut, viz odkaz http://edamaznakcempirek.blog.cz/1207/co-to-jsou-megnauti , když zpřesňující výčet mezí významu tohoto označujících slova (tedy pojmu), doplním v průběhu několika příštích dní.

(BOTY 1. MEGNAUTA.)



[07.07.2012, 04:23]


Ve středu odpoledne, podle plánu, jen co jsem s papndeklovým zajouchem pod paží dorazil k již delší dobu mnou sledované podestě vyhlídky nad rybníkem kroměřížské Podzámecké zahrady, ihned jsem prohlížel a pátral, jaký mi tu byl zanechán vzkaz; a nebo zdali dokonce zde na mě přímo nečeká, a jaká, zpráva.
Nenašel jsem, nerozpoznal, přesto z dobrého zvyku místo vyfotografoval.
Teprve až dnes při několikerém otočení obrázku jsem na monitoru noutbuku rozeznal zcela mi zřetelné inciciály NY, každý je zná, ihned se kdekomu vybaví, k čemu ta písmena patří: NY - New York, Njú Jork, Njújork, písnička z muzikálu, někde tam přece Meg bydlí s jejím posledním milencem s iniciálami JM, ne, ne, tvar hran stínů je natolik jistý a určující, tenhle sok mi do Kroměříže žádnou výzvu neposlal...

Zprávou je posléze to, co dokážeme ve změti různorodých sdělení vůbec najít a jako nám příslušné sdělení identifikovat, a teprve ve druhém kroku jsme připraveni, nachystáni nebo znalí přečíst?
Jaké znaky, vzkaz, by zde na podestě, na mém místě, nalezl v téže chvíli horce prosluněného odpoledne megnaut jiný?

Za dobu mé přítomnosti se na prknech podesty vyhlídky vystřídalo 8 návštěvníků: dvě děti, chlapci, tři ženy a tři muži.
Jednomu z poslední vytčené trojice celou dobu visel na prsou na řemínku v pohotovostní poloze fotoaparát s objektivem o velmi dlouhé ohniskové délce.
Krmili přinesenými kousky kačeny a labutě, jež se plašily, kdykoli jsem vůči nim vztyčil zajoucha, obdivovali velikost kapřích hřbetů vyplouvajících nahnědle kalnou vodou blíž k potravě, pohlíželi nyvě do dálek nad vodou, jejíž hladinu zakrátko lemují hustě vzrostlé stromy.


Poté jsem zajoucha postavil a opřel o žbrdlení trámků zábradlí, jak se mu náleží i zevně s ohledem na jeho permanentní intelektovou přítomnost na tomto místě, jak se děje už týdny v mých myšlenkách.

Co jsem naprosto nepředpokládal, v záměru pouze napodobit totéž místo (popřípadě tutéž situaci) oné podivné figury z dávné kroměřížské pohlednice, a co navíc jsem objevil až večer po příjezdu na obrazovce monitoru, je onen stín ve tvaru podélného kříže, který jako znak je znám v téže podobě z karty číslo XX, tedy předposlední v sadě, M/marseilleského tarotu, která se nazývá Soud. Popřípadě: Poslední soud.

"Na kartě číslo dvacet se na obloze zjevuje veliký anděl se zlatou trubkou, držící praporec se zlatým křížem. Pod ním jsou tři nahé lidské postavy, z nichž jedna vstává z hrobu. Její název Poslední soud ji spojuje s biblickým příběhem, podle kterého budou spravedliví za zvuku trubky archanděla Michaela povolání k nebeskému životu, zatímco hříšníci navěky posláni do pekla."



Po celý tento měsíc červenec postupnými zápisky zmrtvýchvstávajícímu přede mnou už nebylo z dílčích plánů na tento den nic dalšího, nežli obvinout a uvázat, tedy upoutat, korpus čili tělo, zajouchovy existence černooranžovým gumově hadím tělem gumacugu vně zábradlí nad hladinu, aby ho, signa, ve výsledku bylo vidět z co největší dálky, přes kalnou vodu, až od stavby mandarínského altánku - napodoboval jsem tedy týž pohled, jakým bylo zdejší prostředí zachyceno na oné pohlednicové fotografii ze začátku minulého století.



Ukázněně opakovat kohosi minulé kroky, jak pošetile zbytná se jeví zevlounům taková praxe - nám znalejším, tedy megnautům, je však pokaždé intelektuálně přínosná a rozvíjející. Dokonce nápady přinášející, vyvolávající, iniciující nebo inspirující, jeden takový příklad ihned uvedu.
Opakování cizích kroků vylučuje mnohé zbytečné kroky naše, pokud jsme se vydali na cestu k podstatám. Po minulých stezkách kráčíváme k dnešním cílům rychleji.

Nerozumím tamtomu kroměřížskému místu a ono mi proto stále nepřináší očekáváný definitivně významný vzkaz.
Až teprve v protisvětle, a dokonce při zprostředkované podobě reprodukce na ploše monitoru mi napovědělo další krok.
Ne, oproti minulým předpokladům se tam na přístaviště čarodějnice neslétnou, kvůli takovému cíli jejich přirozenost příliš tíží a v úmincích rozptylují mobily - ale slunce, náhle si uvědomuji, zrovna v momentu pořízení fotografie sem svítí od západu, od Kalifornie i NY: žádné stavby, komíny, kopce ani stromy přímé dohlédnosti odtamtud sem a nazpátek na tomto místě nebrání, stačí pouze příležitost domyslet a ze slov vytvořit příhodný vysílací znak.

MR + EMC
Oba jsou to ve stejném řádu pseudonymy.

Dobrej zen!



[08.07.2012, 07:25]

"Psychologicky vzato, budou vyzvání ke vstupu do nové, dosud nepoznané dimenze vědomí."


Pro patřičnou hůl jsem si došel včera před polednem, vrátil jsem se o půl druhé, s holým listem pilky na železo, tam i sem.
Hůl jsem mínil ze dřeva stromu charakteru magického, též houževnatého, aby se mi, napínána, na horním konci příliš neohýbala, až budu na polešovické Floridě dávat dohromady instalaci.
Nakonec jsem uřízl za městem, za posledním jeho parkem a říčkou Ropičankou v dřevinách narostlých ze semen nalétaných pod protipovodňový val celý mladý kmínek (mám dojem podle listí) jeřabiny, čili jeřábu, ač mínil jsem cosi jako akát, popřípadě jasan, bájný Yggdrasil.
Kmínek je vysoký či dlouhý zhruba dva třicet, kdybych býval vyrostl do téhleté výšky tenkrát já, věnoval bych se basketbalu zřejmě dodneška.
Budiž, postavil jsem hůl do rohu, sobě na oči - dílem vypadá jako pastýřská a nebo kteréhosi z biblických patriarchů; občas se jeví jako konceptuálně kosuthovská.
V kralickém překladu Bible samé se pro takovou věc smyslem živou užívá i výrazu prut.



Co původně pod dohledem hole vyhlíží jako stádo ovcí nebo beránčích oblaků kdesi na obloze, po odstranění původní entropie seřazeno do náznaku tří řádků začíná napovídat strukturu japonských haiku, tedy jakýsi nějakým pravidlem kodifikovaný řád.
Zbývá pouze v divácké představě otočit plochu s haiku opět o oněch 90°, tedy půdorys do polohy svislé, přivěsit na jednotlivé správně dlouhé dílčí nitě 17 polyetylénových předmětů této třířádkové notové stupnice (visící teď už jako kolmá plocha) sezhora v doposud prázdném prostoru na černý špagát vedoucí od kmene modřínu ke špici jeřabinové hole vztyčené teď již v rohu terasy mého polešovického pozemku.
Svislé nitě i řečený napínací motouz jsou černé, a proto v jisté vzdálenosti pro případného pozorovatele vůči pozadí jemu neviditelné - předměty tedy levitují v prostoru, stojí v ploše, jen vítr jimi pohybuje, ano, jistě lze vymyslet ještě mnohem lepší vizuální metaforu (popřípadě: analogii) pro žánrovou či kánonickou zjevnost haiku.
Levitující předměty jsou jejich viditelnou společnou svislou plochou natočeny přesně na západ, ovšem v dohledu až do Kalifornie jim opět brání onen vůči účelu zatrachtilý kolos stavení Bůčkovy pekárny.
Obdélníková plocha uvnitř do pravidelných řad a sloupců rozestavených svítitel umístěna na sloupu v každém rohu fotbalového stadiónu, když se rozzáří...

Patriarcha Mojžíš tenkrát třikrát třísknul holí do skály, a z kamení doposud zcela suchého začala odkusi prýštit voda.

A pokud se někomu nezdá, nebo dokonce snad nevěří, že na místě byl přítomen tvořivý duch - pak tedy prosím, letmá dokumentující ukázka:




[09.07.2012, 05:16]

DIVNÉ
Nerozumím, proto se ještě poznámečkou vracím k včerejšímu obrázku s oním čímsi jako žlutým astrálním plamínkem ve tvaru srdce nalevo vedle špice hole.
Původní formát fotografie při rozlišení 300 dpi má v milimetrech tyto rozměry: 169,333 x 254,677.
Výsledný, stejně tak na výšku, má po převzorkování hodnoty: 72 dpi, 148,872 x 224,014.
Znaje výsledek, udiven, pokud jsem se týmiž hodnotami triku zvaného Plastická hmota pokusil upravit formát původní, ke vzniku doprovodného světla nedošlo; dokonce ani ne v případech, kdy jsem z původního formátu trikoval zmenšující se formáty původní předlohy, včetně stále rozměrově zmenšovaných výřezů z ní.
Plamínek se tedy objevil jen v jedné jediné, a mnou zcela nepředpokládané, náhodě, vznikl zcela náhlým pudem udělat, jenž jsem naprosto neplánoval.
Nerozumím.

CO TO JSOU MEGNAUTI?

6. července 2012 v 4:39


[06.07.2012, 03:51]
Tak odpověď na tuhle otázku je přesně to, co moudrými bývává pojmenováno, že k pochopení tajemství musí případný zvědavec nebo zájemce (což je už stav lidsky ušlechtilejší předešlému) dospět. Především jakýmkoli způsobem vlastního poznání.
Zevloun, šmírák - a oproti tomu zájemce...
Jednomu či jedné bude náhle pochopitelné, tedy náhlou změnou stavu duše, jak věděl už středověký filozof Tomáš Akvinský, zatímco uřícené mase jiných nebude totéž ozřejměno nebo zpřístupněno až do skonání časů. Dál poběží jako mastodonti za trávou.
Neúčastná stádnost dupajících kopyty prožitek vzniku tajemství, jak i jeho pochopení, tedy nikoli jen vysvětlení, naprosto vylučuje.
Má snad kterýkoli vůl nebo bejk nějaké tajemství, předtím nežli ho odvedou na jatka?
Proč ten dnešní příležitostný ranní blábol? Jaké je za ním nebo v něm tajemství?
Aby se legalizovalo ono nové slovo z titulku, odpovídám.
A při následném zájmu (opravdu!!!) čtoucího, přestalo být, ano, tím, čemu se říkává: tajemství.
Tajemství za takovéhoto stavu mysli tedy nesouvisí se stavem neříci - ba právě naopak: říkat. Přestože s vědomím, že říkané nebude pochopeno.
Neboť tajemství je ono cosi, co naši mysl do všech směrů a v prozatím nám známých významech, zkušenostech (a dokonce i jistotách) přesahuje.
Nakolik, o kolik - proto jsou tajemství veliká, ohromná; ale i naprosto pomíjivě maličká...

Více viz též:

DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM MI UŽ OPRAVDU NELEZTE!!!

3. července 2012 v 9:51


[03.07.2012, 05:14]


Později nežli triptych, ale přesto rovněž před roky, jsem si nechal kolegou vyrobit tričko, tedy přilepit nápis na ně, jehož sloganu slova jsem si vymyslel.
Jestli mnou sestavené platí, a nebo ne, nejsem schopen i po letech rozsoudit, inu, na maloměstě jeden v nejistotě žádného konzultanta nepotká. A ve velkoměstě? Tam zase, který by se upřímně zajímal o pravost slov, vět, výroků, žádného takového neznám.
Takže, pozůstávaje v nejistotě o oprávněnosti nápisem manifestovaného, nejist, nepřesvědčen, radši na sebe tento wittgensteinovský kostým neoblékám, třebaže, jak mi zvěstoval kterýsi známý, oči na zádech trička při pohybech ramen, paží při chůzi na za mnou jdoucí mrkají.
Jak jsem s nápadem mínil, jak jsem chtěl...


Jen jsem tenkrát dokončil piktogram, doufaje, že původní, ihned jsem začal hledat jeho místo nebo zařazení v systemizaci symbolů a znaků zaužívaných, tedy přes věky samozřejmě užívaných, v jistém smyslu akademických.
Netrvalo, tenkrát jsem na Internetu nalezl, co již dneska nenajdu, ač jsem se pokoušel předevčírem: plakát zřejmě španělské provenience zvoucí na cosi nebo v čemsi podporující lid čínskou armádou okupovaného Tibetu.
Pro mě dosud vnímaný atribut VEJCE NA SRPKU MĚSÍCE, mající pro mne sama prostřednictvím amerických indiánů vztah (přes bohyni Ištaru, či kterou) až kdesi ke starým Sumerům, se ihned změnil na tibetský ikonografický význam SLUNCE S MĚSÍCEM, ve stejném smyslu základně kosmogenní, jak byly ony moje počáteční nápady zpřed pár dní i roků.

THE WISDOM OF EMPTINESS
MOUDROST PRÁZDNOTY
Sun-Moon Dharma Cap
Dharma Caps combine beautifully embroidered Tibetan Buddhist auspicious symbols with the highest quality fitted "Flex Fit" caps. The Sun-Moon symbol represents the union of Wisdom and Compassion. The sun disc denotes the wisdom of emptiness. The crescent moon symbolizes the development of bodhicitta - the aspiration to complete enlightenment. The joining of the sun and moon represents the co-emergence of non-attachment to the illusion of self existence with the spontaneous limitless compassion for all sentient beings.
Sun-Moon Dharma Cap
Dharma Čepice kombinovat krásně vyšívané tibetské buddhistické příznivé symboly s nejvyšší kvality vybavené "Flex Fit" čepice.Slunce-Měsíc symbol reprezentuje jednotu moudrosti a soucitu.Disk ne. označuje moudrost prázdnoty.Půlměsíce symbolizuje vývoj bodhicitta - aspirační dokončit osvícení.Spojení slunce a měsíce představuje spolupráci vznik non-příloha k iluzi vlastní existence se spontánní neomezeného soucitu všech cítících bytostí.

Pokud mohu jen z pouhého znění strojového překladu soudit, i tohleto znamení jako kritérium vylučuje ze spoluúčasti či spolupráce všechny zdejší zdebilnělé mobily.


Červené tričko, šedobéžová čepice.
Vědom si co nejdále jdoucích významů, nestávám se figurínou používanou aranžéry ve výkladních skříních krámů s textilem a oděvy, když využívám nabídnutého se synonymického významu slova krám, abych připomenul jednu ze všednodenních banalit: že významnost čehokoli je dána pouze kontextem, že cosi pro kohosi mající význam až kruciální, je jiným v tomtéž čase i místě pojímáno jako naprostý šunt.
Viďte, stává se to běžně, vy, mnou do mého příběhu neustále vtahováni, vy všichni zdejší mobili...


Internet je pro mne ve smyslu užitečnosti především cosi jako ikonografická sopka, kino zdarma, vulkán chrlící na mne výbuchy vizuálních nápadů a ikonografických souvislostí.




[04.07.2012, 20:26]


V intencích původnějšího nápadu docenta Václava Stratila mě včera odpoledne nafotografoval soused přes ulici Mojmír Karas.

Dnes jsem byl s nikonem v Polešovicích a Kroměříži.
Unaven, zejména pro bolest nohou z dělených cest pěšky v celkové vzdálenosti zhruba 20 kilometrů, zprávu podám zítra.



[05.07.2012, 07:16]


Na konci srpna před dvěma roky, jsem do schránky vyškrábané aranžérským nožem se žlutou střenkou do kmene modřínu, rostoucího na mém pozemku v Polešovicích, umístil kovovou cedulku odkazující na důvod objektu sestaveného ze tří pneumatik. Jehož se tak stala součástí.
Včera, s prvním pohledem na aktuální stav dotyčné tabulky jsem si uvědomil, že za pár příštích roků úžasná vegetativní regenerační síla příslušné místo opět naprosto zacelí, překryje - a kovová tabulka se stane zcela přirozenou součástí modřínového dřeva kmene stromu.
Dostavím se s nikonem na stejné místo o dva roky, umínil jsem si, to mi bude sedmašedesát a pěšky ještě svedu těch šest kilometrů z nedakonického nádraží; shlédnu poučení, párkrát cvaknu a zase pěšky ještě snad odmašíruji těch 6 kilometrů po okresce nazpátek.
Život by přece v každé jednotlivosti měl mít směr a cíl.
Onu teleoklinnost, vyřčenou snad poprvé rovněž Aristotelem.

S tématem Meg Ryan jsem začal loni o kterémsi únorovém víkendu, a svedlo do mne zarůst obdobně, dokonce bez zevně patrných jizev, dávní spolužáci z devítiletky, tenkrát navždy dodnes poznamenáni na břiších švy po prodělaných operacích apendixů, mi mohou onu vnější neviditelnost následků jen závidět.
Jizvy na srdci stejně tak navenek vidět není...


Polešovičtí burani si na mém pozemku, a bez dovolení, zase nastavěli jejich auta, takže jsem je opět musel jako nějaký hmyz pekelný z prostranství na příštích pár hodin mého soustředění vyhnat.
Pak jsem štětcem ze dvou plechovek namaloval na svislý beton zdi terasy, starý letos o prázdninách zrovna třicet let, slíbený tibetský znak slunce a měsíce.
Na otázku jednoho místního, co to znamená, jsem odvětil: "Až sem donde čínské vojsko, když tohle znamení uvidí, tak vás všechny...", a naznačil situaci patřičně výrazným gestem ukazováčkové hrany dlaně pohyb pod bradou.
"A začnou na obecním úřadě", doplnil jsem, doprovázeje i toto proroctví opakovaným každému srozumitelným gestem.

Hlava, pod ní srp jakéhosi kinžálu.


Opodál místa schnoucího nátěru čerstvého znaku jsem se na hraně téže svisle betonové zdi pustil do výroby prototypu dalšího vysílacího, popřípadě magnetického, zařízení vůči Meg Ryan.
Hnízdo, původně z oné vzorkovnice kteréhosi zde minulého obrázku, jsem si, přepečlivě zabalené, přivezl do Polešovic v baťohu.
Minulou plochu v dnešním objemu.

Namísto vajíčka, popřípadě podkladku, tentokrát obsadil dutinu hnízda golfový míček - prototypy, kromě jiných funkcí, slouží přece i jako výkladové modely.


DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM MI UŽ OPRAVDU NECHOĎTE!!!

2. července 2012 v 13:16


[01.07.2012, 06:06]


KOSMOGONIE
Kosmogonie (z řeckého kosmos - pořádek, vesmír a gignomai - rodím se) je nauka o vzniku světa. U pravěkých a starověkých národů bývá součástí mytologie.

V syžetech některých z významných dávných legend o vzniku světa jako veškerenstva se tedy setkáváme s kosmickým vejcem jako obrazem úplného začátku.


PODKLADEK
Sádrové vajíčko do kurníků pro slepice.
Bílé vajíčko slouží jako podkladek pro slepice. Vajíčko položíte slepicím na místo, kam si přejete, aby snášely vajíčka.

Dnes je neděle. Uvědomil jsem si teprve v pátek navečer, že podkladky jako součást sortimentu by mohli mít v prodejně s názvem HOBBY, pouhé 2 rohy od mé stávající poštovské adresy. Dosud mě tato možnost nenapadla, proto jsem přemluvil na ulici o pár dní dříve, v pondělí, 2 sousedky, studentky vysokoškolských výtvarných oborů, aby mi každá z nich namalovala obličej Meg Ryan na vyfouklé valíčko.
Že posléze taková vejce položím každé zvlášť do ptačího hnízda tvářemi k obrácenými k nebi jako jakési magické hlásiče, vysílače nebo přivolávače, svého druhu intelektuální magnety. Instalované na mém pozemku v Polešovicích; s intrikou však a s takovou vynalézavostí zamaskované před škůdci, aby mi je bez mé přítomnosti ihned první noc místní burani neukradli, a nebo aspoň nezničili.

Vyfouklé vajíčko, odborně snad zvané pouch, v anglické verzi slova souvisí s řití, popřípadě s pornografií, oboje tyhle k rozvíjení nabízející se souvislosti zatím pominu.

Pro případné zájemce pro polešovickou účast jako vědomou kooperaci zmíním, že v prodejně HOBBY jsem si pořídil podkladky 2, každý za 18 káčé, jeden z nich mladé výtvarnici odevzdal prostřednictvím její matky již v sobotu dopoledne, když samá pravá adresátka doma zrovna nebyla.
Druhý podkladek, stále zabalen v původní průhledném polyetylénovém sáčku, jsem v pravé poledne nafotografoval ležící na horní okrouhlé ploše pařezu věkovitého stromu, na samém konci parku u řeky.

HNÍZDO
V případě hnízda a především ulity najdeme celou skupinu obrazů, kterou se pokusíme charakterizovat jako prvotní obrazy, jako obrazy, které v nás podněcují určitou původnost. Poté ukážeme, jak se bytost s fyzickou blažeností ráda "stahuje do svého kouta".
Gaston Bachelard, POETIKA PROSTORU, str. 106.

Od pondělka, podle domluvy, jsem si pro ně každý den dopoledne chodil, dostal je v černé igelitce teprve až v pátek. Přes obtíže, příjmením mi neznámý zedník Tonda, jinak zdejší místní opilec, svůj slib tedy splnil a předal mi troje ptačí hnízda, která onehdy sejmul, když rval ze zdi svého domku obrostliny břečťanu.
Budiž ovšem připomenuto, že i tato celá příhoda se začala již na podzim roku 2008, kdy jsem se ho doptával, nemá-li někde na zahradě zachovalá ptačí hnízda, která jsem už již tenkrát potřeboval k jistému svému intelektuálnímu výkonu.
Opilecký zedník Tonda celé roky nezapomněl a letos, jen jsem začal rozmýšlet nad polešovickým návrhem, mi sám onehdy znenadání nabídnul.
Koincidence.


Již se smráká a za letního podvečera se proti červeně zapadajícímu slunci slétají jako černé stíny do jejich hnízd ptáci s ženskými hlavami. Usedají každá na jediné jedno vejce, které na jeho povrchu zachovává podobiznu obyvatelky hnízda, natočenou celý čas vzhůru.
Nyní, večer, je již bdící vejce připraveno pohledem v tušeném směru přicházejícího Měsíce.


[02.07.2012, 06:12]


Na dotyčném obrázku, ač vyhlíží jako běžně známé reportážní zpodobení z prostředí výstavní síně, i když se podobá obrázkům zveřejňovaným alespoň jedenkrát týdně, není zachyceno nic, co naoko na něm vypadá tak realisticky, pravdivě.
Divákem či divačkou tu není člověk, nýbrž figurína používaná aranžéry ve výkladních skříních, navíc vystřižena i s tričkem z jépegečka visícího někde na Netu.
Pozadí komponované jako rozvíjejí návazná triáda jakéhosi výtvarného smyslu též původně nebylo výstavním předmětem nebo obrazem.
Pro účel této montáže jsem dotyčné zátiší nafotografoval shora v prostředí kuchyně mé současné adresy, rozložené na pozadí papíru formátu A4. V počítači nato původní výsledek obrátil o 90 stupňů. Tedy o 90° z původní půdorysné pozice do použité svislé - tisknu i pro ty nejblbější mobily, kterým ani zápověď titulku nesvedla ve vstupu zabránit.
Obrázek vznikl někdy na přelomu let 2008 a 2009 do sebe. Tedy ve chvílích jistého druhu časové kopulace.
Nevzpomínám si již na přesnou posloupnost jeho geneze, mínil jsem ho však jako svým způsobem rozvíjející reakci: na arcidílo Josepha Kosutha ONE AND THREE CHAIRS z roku 1965.
Když musím s jistou škodolibostí poznamenat, že v dotyčné instalaci již od mého prvního pohledu vidívám židle v intelektuálních entitách nejméně 4.
Takže i v tomto zobrazení vídávám cosi jinšího nežli bych viděti měl; dokonce i v rozporu s původní meze mého vidění ustavující instrukcí - stanovenou autorem názvem artefaktu.
ONE CHAIR THREE CHAIRS.
1 + 3 = 4
Nejméně.


CITÁT
Joseph Kosuth (1945) vystavil skutečnou židli (věc samu), nad ni na zeď pověsil fotografii této židle (ikonický znak) a vedle ještě arch papíru s textovým popisem židle (vyjádření židle arbitrárními znaky).
Michael Třeštík, UMĚNÍ VNÍMAT UMĚNÍ, str. 54.

Budiž dodáno, že zmíněným slovním popisem židle je kopie znění (citace) s ní souvisejícího hesla z kterési knižní encyklopedie.


Dnešní úvodní obrázek znamenal především cosi jako montérskou instrukci, vzorník součástek.
Sortiment vhodných přírodnin.

Žulová kostka pocházející z devastované dlažby jistého městského náměstí, sloup, pilíř, kámen.
Hnízdo z páru přivezených tenkrát mým kolegou z jeho bohumínské zahrady.
Vajíčko, čerstvé, konzumní, nakoupené v krabičce o 10 kusech v supermarketu Billa.
Každý jednotlivý předmět z vypsaného seznamu je možno pojmout jako inventář symbolů, významů, legend, mýtů a případných archetypů s danou jednotlivou dílčí věcí přes kultury a čas souvisejících.

Takto vybaven, mohl jsem popostoupit ke následnému intelektuálnímu tahu.
Způsobem jak by činil přírodní člověk, tedy jistou nápodobou magického a mytického myšlení, jsem se rozhodl v triádě naklást věci na sebe, od samého počátku mého rozhodnutí myslící na cosi jako indiánský totem - vždyť i onomu způsobu jednání, jímž jsem při mé rekonstrukci postupoval, se snad v etnografických knihách říká totemové myšlení.

V TAMTÉ DOBĚ PŘED 4 ROKY, JSEM JIŽ NĚKOLIK LET VEDL V PATRNOSTI, ŽE AMERICKÉ HEREČCE MEG RYAN SE PO JEJÍ INDIÁNSKÉ BABIČCE PŘEZDÍVÁ SLEPÝ HAD.


Jak snad plyne z příkladu prvního dnešního obrázku, k myšlení o věcech původní věc jako hmotný unikát nemusí být zásadně nutná.
Spokojil jsem se tedy fotografií mého realizovaného nápadu, jeho důvodnost či opodstatněnost stvrzujícím citátem odkudsi z Internetu - zbývalo tedy uskutečnit v žánru Kosuthovy/Aristotelovy triády třetí rozvíjející intelektuální krok, jehož jsem tenkrát pár dnů nebyl schopen: Jakou jinou korespondující vizualizovaností popsat představu mnou vymyšleného předmětu?
Se svou strázní jsem tenkrát požádal o konzultaci pana docenta Jozefa Cserese, který letmo přes záda ihned navrhnul: "Převeďte to na piktogram!"


Uběhly následné roky bez užití, piktogram, jako všem srozumitelný znak svého druhu, mohu již přidat jako zcela samozřejmý třeba do repertoáru rejstříku mapařských značek, pokud se rozhodnu vysílat pro Meg Ryan parabolou ptačího hnízda odkudsi z mírného svahu mého polešovického pozemku.