Duben 2012

ČÍM/KÝM PŘÍTOMNOST JE IHNED MINULOSTÍ???

23. dubna 2012 v 11:45




Dobrý den pane vyučující docente,
včera navečer jsem byl na skok pofotit noviny ve vědecké knihovně, cestou rychlíkem ještě ráno do Kyjova na pana Tichého hrob (přesně na den před rokem 12. zemřel) na mě skočil tenhleten nápad, na hranici konceptuálu, to se ví:
v příloze vám posílám špatný záznam jednoho Bílkova obrazu,
učíte kresbu, co kdybyste zadal (co nejvíce) vašim žákům domácím úkolem, aby nakreslily na čtvrtku ten obraz znovu?
Zopakovaly ho.
Lhostejno jakou technikou nebo v jaké míře shodnosti. Podstatné by bylo, v jakém stavu korespondence by převzali/y, nebo dokonce rozvinuly/i, Bílkovy atributy, ale bez jakékoli vaší nápovědi tohoto.
I sám Bílek, jak známo, byl i kopistou původnějších děl a stylů.
A pak tu mám ještě požadavek i úkol ještě jedné maličkosti: na ruby některých jeho skic si Bílek psával poznámky - kdybyste poprosil při zadání, a zopakoval, aby i ti vaši kopisté na jejich ruby průběžně poznamenávali, co je při práci napadá - tedy forma autoského zápisníku nebo notesu.
Související poznámky jakéholi literárního druhu. Jakýkoli text dovolen.
Kdo to byl Bílek, najdou v těch blozích, tady máte, pane docente, zopakované odkazy:
Dobrý den milý pane vyučující docente,
jistě i vám již svítá, že záleží i na co největším množství zúčastněných, výsledkem by mohla být i výstava, třeba v rámci hned příštího festivalu brute artu (včetně rubů jako xeroxů) - i surovina pro obsahové zpestření dalších mých bílkovských blogů.
Takže skončit tenhle pokus by bylo dobré skončit co nejrychleji, třeba do konce května, aby se mohlo panu Konečnému nabídnout s předstihem.
Mám dojem, že cosi takového zatím nikdo na žádné pajdákovské výtvarce doposud nedělal.
Takže jsem navrhnul, poprosil, teď už jen odzdravím:
Hezký víkend na bílkovské téma upřímně přeju!
(((Onen obraz je původněji publikován v jakémsi katalogu, paní Zapletalová z Galerie Patro ví přesně, ve kterém. Třeba někde leží k dispozici, aby obzvláště zvídaví studenti mohli nahlédnout kvůli oněm Bílkovým ikonografickým podrobnostem.)))

Milý pane vyučující docente,
ještě se vrátím k tomu mému včerejšímu vzkazu - k oné zmínce ohledně deníkových či jiných autorských zápisků na rubu - aby to bylo se vším ono brute, mělo by to být ze strany pisatelů umanuté a opakované, a to nejen písmen, různými typy a případně i celými abecedami, ale taky otisky, razítky, vlepkami - však sám nejlíp víte - ale všecko jen rozvíjející podobu či ikonografii toho původního Bílkova obrazu, popřípadě tématu v jeho/Bílkově uchopení.
Včera jsem si ještě nebyl jist, ale předvčírem, toho 12., v přesný den, a ve víceméně přesnou chvíli, jeho smrti před rokem, jsem zažil před pomníčkem v urnovém hájku kyjovského hřbitova setkání s fotografa Tichého duchem.
Musel jsem si ten stav den promyslet, stav takové situace jsem si sice připravil předem, napsal, dokonce o příštím slíbil před týdny článek do jednoho duchařského internetového časopisu - ještě jsem se nedíval do kamery, co jsem zachytil podle toho původního předpisu a plánu, ale myslím, že v tomhle plán selhal a zbude jakási jen duchaprostá výtvarničina.
Ale očima jsem viděl, když už jsem netočil, ale každý si bez toho prožitku plánu může zopakovat, jak mě kvůli technologie náhrobního kamene ujistil správce hřbitova, jehož jsem se hned ptal - technologii situace toho setkání si proto každý zájemce může velice snadno zopakovat s naprosto zajištěným výsledkem pokaždé.
Jenomže nebude mít už ten můj prvotní zážitek naprostého úžasu.
Podle plánu jsem dostal ducha z hrobu, nikoliv už tak konceptuálně mě tam jeden takový zase dostane - a pokud brzo, vzpomeňte si, bude se jednat o ducha bolševismu.
Příští týden v pátek o tom začnu psát ten slíbený článek, což bude hodně zajímavá intepretace o obecném principu fotografie - jak mě ten duch konceptualistického fotografa Tichého svým vyvstáním předvčírem navedl.
K podobnému duchařskému výsledku (skrze pečlivou konceptuální přípravu) bych chtěl dojít i v případě toho pana Bílka, zatímní moje práce ve výsledku vypadá jako zbytečná, prosba k vám, pane vyučující docente, a skrze vás k co nejvíce vašim studentům, je toho mého záměru i plánu součástí.
Ten správce kyjovského hřbitova je skvělý chlap, určitě by dovolil, a předvést toho ducha fotografie vašim studentům by bylo jedinečně skvělé téma jednodenní exkurze. Dá se tam dojet z Olomouce vlakem, mají tam víno, a co já vím ještě: jo, ve vedlejší vesnici Svatobořice protektorátní internační tábor...
Dnešní studenti zcela bez dějin vědí prd i o tomhle.
Zdravím.
(((Sakra, napadá mě: měl bych ten budoucí článek poslat i do okresních novin Hodonínska - tam by se cosi takového obzvláště hodilo...)))

> Datum: 17.04.2012 12:49
>
Vážený pane,
díky za materiály, které mi posíláte. Já se však té záležitosti s p. Bílkem nemohu věnovat s intenzitou, kterou možná očekáváte. Mám před sebou dvě pracovní cesty do zahraničí a povinnosti ve škole před koncem semestru spíše přibývají, takže ani Vaše návrhy na zapojení studentů nemohu realizovat.
A tak jedině doufám, že si časem aspoň pročtu tu spoustu materiálu, kterou jste shromáždil.
Každopádně Vám držím palce a zdravím Vás,


NÁVRH NA VÝLET ZA DUCHEM

22. dubna 2012 v 14:19


Fotograf Miroslav Tichý zemřel loňského 12. dubna, zhruba v poledne, dozvěděl jsem se nazpátek od jeho pečovatelky, když jsem se v rámci příprav před pár týdny zajímal.
Za živa všem kyjovským smrdíval, pokud je míjel na městečku ve vyplandaném svetru, s fotoaparátem schovávaným pod ním. Jiní pisatelé by se zastavili při popisu drátků, jimiž míval seštopovány cáry děr na kalhotách, nebo by neopomněli vypočíst dlouhé vlasy a vousy, které si stříhával občas, dokonce ještě méně častěji nežli se třeba koupával.
Což nečinil.
Na konci života, když mu bylo v čísle více nežli 80, už jenom chlastal rum.
Hnusený si lidmi, avšak fotograf Bohem stvořený courající Kyjovem s fotoparátem, který si vyrobil kde z čeho, co bývává jiným určeno na smeťáky, a co našel, to kvůli světlotěsnosti poslepoval plastelinou, a získal tak vehikulum nebo dokonce přímo vehikl k cestě na samé původní niépcovské počátky vší fotografie, jimž se ostatní za dvě století natolik vzdálili, že si jich už ani nejsou vědomi.

Fotografie nikoli jako záznam - nýbrž fotografie jako zrovna přítomný zážitek.
Fotografie jako až cosi druhořadého, doplňkového, neboť dokumentace zažitého zážitku.
Záznam emoce, psychického chvění, nikoli fyzické podoby, shrnuto stručně.
Navíc čímsi tak netrvalým jako je světlo.

Smrděl, a zejména myslel jinak nežli davy v jeho okolí, nenáviděn ještě více, když naprostým omylem díky tomu, co ostatní pominuli, nebo nepovažovali za závažné, on skrze to jeho lemplovské fotografování ještě ke všemu zcela nezaslouženě zbohatl.
Loni v dubnu zemřel, já se letos v zimě rozhodl, že se přesně ve výroční den jeho smrti setkám o polednách na kyjovském hřbitově s jeho duchem, vybaven k tomuto účelu videokamerou a nikonem.

Do Kyjova jsem ten čtvrtek přijel spěšným brňákem, tedy vlakem osobákem taženým modrým motorákem krajem od Bzence, bylo někdy po deváté, odhaduji, nemám hodinky, pokud, kvůli případné rekonstrukci pro přesnost doplním, že cestu jsem načal v Českém Těšíně málem přesně v 5:43, přičemž i následné vlaky na sebe tentokrát navazovaly podle předpisu jízdního řádu ČD.
Od nádraží jsem se prošel okolo přízemního rožního domku, v němž fotograf Tichý celý život bydlel, jeho poslední pečovatelka přestavuje nemovitost za peníze zbohatlíka na muzeum, na dolním konci kyjovského náměstí chytil od místních směr vzhůru do mírného kopečka asfalkou vedoucí ke hřbitovu.
Posléze napravo brány hřbitova vešel do zdejší pohřební služby, její majitel mě podle předchozí domluvy dovedl těch pár kroků zkratkou k Tichého pomníčku v urnovém háji, chvilku mi povykládal o něm samém i sousedech, s nimiž zde pod stromy kousek od silnice tráví druhý život na tomto světě.

Jak jsem měl vymyšleno, postavil jsem před pomník stativ, na jeho hlavici našrouboval videokameru, chvilku srovnával linie kompozice, čistě technicky, vždyť jsem sem přišel pořídit dokument.
Mohlo být mírně po desáté, když jsem zmáčknul tlačítko a začal nahrávat. Tedy nikoli kamerovat, nebo dokonce snad natáčet. Dřepnul jsem si před stativ a sledoval soustředěně děj v okolí, zdali pohledem mimo kameru nezaznamenám nějakou dílčí změnu, abych nápověď čehokoli neobvyklého neminul. Po pár minutách jsem zjistil, že se moje přítomnost zrcadlí na ploše vyleštěného povrchu náhrobního kamene, stejně jako všechny pohyby dějící se za mými zády. Vše v podobě nezřetelné, jiný by již tady odkazoval na princip iluze jakožto zpřítomňování ducha, jelikož zcela náhodná moje kompozice dávala v pravém horním rohu vyniknout detailu dějů za jakousi bránou napovídající již jinou dimenzi.
Iluze se začala mísit s realitou.

Abych získal takovýto entoptický pocit přímo v kameře, vymýšlel jsem a zkoušel již týdny předem vybudit nějak věrohodně a opakovatelně podobné výsledky. Už ani nevím, nevybaví se mi, jak či proč jsem přišel na nápad, že pro účel spouštěče nebo iniciace obdobných optických vjemů použiji čehosi odvozeného z principu siderického kyvadla.
Tedy bílou nit volně spuštěnou ze středu horního dílu obruby objektivu kamery, cosi citlivě reagujícího na případné podněty bezprostředního okolí, i kdyby se jen o pouhý vítr jednalo.
Pohyb, tedy zachycování pohybu, je jedním ze základních atributů kinematografie, zde se ocitám až v přízračné shodě s oněmi mnou vyřčenými elementárními postuláty fotografie - a již v přípravě jsem si ověřil, že s jistou mírou nápomocné náhody se na dílčích oknech zaznamenávaného děje se pohybem rozostřená bílá nit podobá čemusi jako záznamu světelných bytostí.

Dřepěl jsem soustředěn a uvědomoval jsem si, že vlastně kontempluji, a byl si tedy o to více jist, že mnou vyhlížené nastane. Kamera snímala, co viděla a co já s ní průběžně na obdélníkové ploše vyklápěcího hledáčku.
Vlastně se nic nedělo, a přitom bylo načase.
Obloha se stále víc zatahovala, mohlo být jedenáct, ještě hodina tedy zbývala do chvíle loňské smrti, letos ve čtvrtek 12. dubna začalo drobně mžít.

Když pak za nějakou minutu začalo i krápat, rozhodl jsem se moje čekání ukončit.
Cosi jsem přece v kameře nataženo měl, spoléhaje se na efekt rozostřené bílé niti.

Když jsem sbalil kameru i nikona nazpátek do brašny a stativ seskládal a vložil do černého pytlíku, zatáhl zip, zcela nečekaně jsem úkosem periferijně zaznamenal, z čeho mě zamrazilo i teď při psaní.
Duch fotografa Tichého se dostavil a zveřejnil se mi, jsem si jist, dokonce s příslušným důkazem jakožto naučením.
Minutáž jeho loňské smrti, moje přítomnost zde na hřbitově letos i stále více houstnoucí déšť jsou 3 na sobě zcela nezávisející náhody, které se ovšem tady na tomto místě spojily do jakéhosi mnou, i jinými, zcela nepředpokládatelného sjednocujícího výsledku, pro jehož označení použiji výrazu autentický okamžik.
Úkosem jsem sledoval, a jenom myslí uhranutě zaznamenával, dopadající kapky, které končily jako černé skvrny na černé ploše kamene a postupně v různých místech vymazávaly stříbrná písmena, až do naprosté černi celé plochy bez jediné zmínky předchozího nápisu.
Když se dělo, když mizelo, napadlo mě, že se tou průběžnou změnou písma zrovna mi jedinečného cosi vzkazuje, uvědomoval jsem si, že mám tyhlety dějící se vzkazy fotografovat a natáčet.
Třebas zrovna tohle je ta ona chvíle, kdy mi kdosi cosi píše, oznamuje, jiný by nemeškal - zatímco já stál a v úžasu obdivoval, jak si mě kdosi našel, jako kdyby mě naprosto nejdůvěrněji zevnitř znal: jsem člověkem intepretací, nikoli zájemcem o přímá pozorování, a proto skrze alegorii se mi zjevoval.

Představme si pohled do fotografovy temné komory, kdo zažil, každému se vybaví.
Z negativu osvícený zcela bílý papír se ponoří do vývojky a po pár tazích tekutinou tam a nazpátek se ze zcela bílé plochy začínají objevovat první části budoucího obrázku.
Zde na kyjovském hřbitově sledují totéž jako v opaku připomínající fotografův negativ, původní obraz mizí v souvislé černi.
A bude stačit chvíle světla až se vyčasí, toho světla, které je prazákladem vší fotografie i veškerého dobrého filmovnictví, slunce se opře do předchozí vlhkostí naprosto černé desky, a na ní se stříbrem (tedy dalším z atributů fotografie) vybaví nápis opětně.

Mohl by mi dát někdo jiný nežli pan fotograf o sobě takovou zprávu?
Jak ještě ilustrativněji nežli živly vody a světla, též i stříbra měsíčního kamene, prapůvodci tohoto žánru?
Za chvíle, v okamžik?

Analogie. Tautologie.

Stejnou zkratkou jako prve jsem teď sešupajdil začerstva s tímto ohromujícím zážitkem za panem majitelem pohřební služby, nedivil se, zažil jistě mezi hroby leccos, vyslechl mě a ihned předvedl na vzorníku používaných náhrobních kamenů, oč se fyzikálně před chvíli před mýma očima jednalo.
Je to v principu prosté, a platí to i v případě plochého skla, jak mi demonstroval v obdobném případě jen lehce vybroušeného písmového reliéfu. Že se však cosi takového přihodilo jen před pouhou chvíli zrovna na fotografově hrobě, krapet znejistilo i jeho, který na zdejším hřbitově správcuje už málem patnáctý rok.

Možná jsem pro intepretaci minul zásadnější nápis psaný nevidelnou rukou, ale kdo má zájem si moji zkušenost ověřit, může přece před každým deštěm dojet do slováckého Kyjova na obhlídku, po naprosto soustředěné ukázněnosti mysli pořídit záznam vzkazu psaného jemu deštěm, zažít nebo obdržet dokonce ještě jakousi jinou můj zážitek ještě rozšiřující zkušenost.
Pan majitel pohřební služby napravo od hřbitovní brány kyjovského hřbitova je skvělý chlap, ohlaste se mu, jak mezi živými by mělo být zvykem, on vás jistě zkratkou k tomu hrobu pana mrtvého fotografa Tichého ochotně zavede.



Předmět: Re: Zase něco. Ze života: podvanácté

21. dubna 2012 v 13:58


> Datum: 18.04.2012 14:08
> Předmět: Re: Milá paní Chyťová, zrovna jsem douklízel koupelnu,
>
> Zdravím.Teď jsem byla za panem Rampouchem.ví toho o panu Bílkovi moc..zkuste to z něho vytáhnout.Jinak Komenského je adresa kde bydlel a tam jak jste mne fotil byl jeho atelier.Pan Rampouch mi to dnes potvrdil.Do domova důchodců mohl odejít v roce 2009.Ale nevím to přesně..Eva


> Datum: 19.04.2012 00:42
> Předmět: Dobrý den,
>
posílám slíbené fotky pana Bílka. Jak je z nich vidět, tak nemíval omotanou hlavu zemovkami - měl svoji svéráznou čepičku, zemovka bývala až kolem krku...


> Datum: 18.04.2012 23:17
> Předmět: Re: Zase cosi k malíři Bílkovi:
>
Dobrý den,
děkuji. Ještě, co si matně vzpomínám: v roce 2006 (nebo 2007) vyšel o panu Bílkovi minimálně dvoustránkový článek. Vzpomněla jsem si na to už při Vašem prvním mailu, ale nezmínila jsem to, protože si nejsem úplně jistá podrobnostmi. Myslím, že rok je 2006 a jedná se o týdeník Reflex, je ale možné, že šlo o nějakou přílohu deníku. Tam si skutečně pozval novináře domů, ukazoval mu hromadu brambor, kterou má v obýváku - ne pro to, že se mu nechce chodit do sklepa, ale pro to, že v hromadě přirozenými procesy dochází k uvolňování tepla :-)
No nevím, jestli je možné něco takového dohledat... Asi Vám to moc nepomůže.
Nicméně, děkuji za informace a přeji mnoho štěstí v dalším bádání.
Krásný den
Eliška Brázdová












> Datum: 16.04.2012 18:46
> Předmět: Re: Fwd: Odesílání e-mailu: Registrovane manzelstvi.jpg
> Buhužel nemohu sloužit nic o tom jak bydlel nevím.
Vzpomínka na malíře Františka Bílka.František Bílek a ženy.Ta představa je zvláštní taková nepravděpodobná,alespoň pro mne.Za celou dobu co jsem ho znala toto téma "žena"nikdy z jeho strany nepadlo.Vzpomínám si jen snad na jednu situaci,kdy mi donesl ukázat obraz malovaný na plechu na kterém byla vyobrazena nahá žena koupající se ve vaně.A to o ní dokázal mluvit hodinu s velikým zápalem.Jinak se choval velmi cudně i ke mně.Jednou za mnou opět přišel na kus řeči,ale já jsem zrovna na něj neměla náladu ,jelikož jsem zrovna řešila citový problém ve svém soukromí,bylo to na mě i vidět.Pan Bílek mě ale najednou začal s velikým zanícením rozebírat.asi mě chtěl tak trochu nahlédnout do mého nitra.Bylo mi to ale v ten okamžik velmi nepříjemné , tak jsem ho utla.Kdy mne ale velmi mile překvapil,bylo to naše společné focení.Já jsem ho občas pohladila dotkla se ho při focení to jinak ani nejde a pan Bílek se smál byl roztomile rozdováděný ty jeho inteligentní očka jiskřila byl mile zapálený pro věc a čišelo z něj lišáctví.Bylo to moc prima odpoledne.Když se na ty fotky podívám tak si tu hezkou chvilku s panem Bílkem ráda připomenu.Eva Chyťová



> Datum: 19.04.2012 23:17
> Předmět: Re: Dobrý den paní doktorko Slezáková, galeristko,
>
Vážený pane Lojkásku,
asi Vás moc nepotěším žádnou konkrétní příhodou.pan Bílek k nám do Galerie 1499 rád chodi
lna vernisáže-ještě když mu síly stačily, zajímal se o výstavy i mladých začínajících výtvarníků. Popil vína , podiskutoval se známými a zase tiše odešel....
Zdraví Eva Slezáková, G1499

Předmět: Re: Zase něco. Ze života: pojedenácté

18. dubna 2012 v 14:21



> Datum: 17.04.2012 20:55
> Předmět: Re: Fwd:
>
> Mám dotaz bude další blok? už se těším.Eva


> Datum: 10.04.2012 08:31
> Předmět: RE: Dobrý den paní doktorko Jemelková, pokusím se ještě jednou,
>
Dobrý den pane Lojkásku,
Vaše snaha zmapovat osobnost Františka Bílkaje svým způsobem obdivuhodná.
Ale je mi líto, žádné systematické deníkynebo dokonce pokus o autobiografii v pozůstalosti nejsou. Je tu párpoznámek na okraji některých skic, a to je všechno. Je tu taky několik kazet s nahrávkami,ale nemyslím, že by měly zásadní hodnotu - jsou to improvizace, které jsou sivzájemně velmi podobné. Jak jsem vám už psala, pozůstalost není jako celekzpracovaná, a nemohu z ní něco uvolňovat, jsem vázána archivním zákonem. Přestožepan Bilek je již mrtvý a zemřel bez blízkých příbuzných, myslím, že má právo naochranu své osobnosti.
S pozdravem
PhDr. Simona Jemelková


> Datum: 08.04.2012 21:44
> Předmět: Bílek
>
S panem Bílkem jsem se pořádně bavil jen jednou. Mohlo to být v roce snad 2009 před Vánocemi. Poprosil mě, jestli bych s ním nešel do redakce nějakých novin nebo snad jen informačního webu v Ostružnické ulici. Chtěl tam prodat svou fotografii, na které byl vyobrazen jako Ježíš. Potřeboval peníze. Nechtěl jít sám, styděl se, takže mě vrazil do dveří redakce a říkal, ať to domluvím. Fotku odmítli.
S pozdravem
Petr Černoch

> Datum: 09.04.2012 16:58
> Předmět: Re: Bílek
>
Dobrý den,
včera jsem se poprvé v životě podíval na web Ponorky a v návštěvní knize jsem našel Vaši výzvu.
Bílka jsem znal jen od vidění a komunikoval jsem s ním jen jednou, jak jsem psal. Občas zaskakuji v knihkupectví Kosmas, a Bílek se tam tenkrát stavil. Karel Zámečníček, vedoucí Kosmasu, se s ním znal. Nevím jak moc, ale určitě spolu nějak komunikovali. Zeptejte se na něho, je komunikativní a řekne všechno, co ví :) Pokud chcete emailem, můžu poslat adresu, ale myslím si, že osobně se víc rozpovídá (pokud tedy má o čem, nevím).
Vedle Kosmasu je/byla redakce něčeho. Možná lokální noviny, možná ale spíš olomouc.cz (??). Zeptejte se i tam.
Bílek se tenkrát stavil v Kosmasu, dali jsme se do řeči a ukázal mi tu fotku. Poprosil mě, jestli nepůjdu s ním zeptat se, jestli ji neotisknou. Šli jsme nahoru, zazvonili a jakmile se otevřeli dveře, šoupnul mě před sebe do dveří a říkal, ať to domluvím. Pořádně jsem ani nevěděl, co po mě chce. Pozvali nás dovnitř, potom se už ujal slova spíš Bílek, protože jsem fakt pořádně nevěděl, proč jsme tam. Fotku odmítli, ale bylo to asi opravdu z toho důvodu, že s ní neměli jak naložit. Pro web se to nehodilo.
Zeptejte se na Bílka určitě v Kosmasu a taky v té redakci.
Neplánujete vydat vzpomínky i knižně? Stálo by to za to. Rád pomůžu, jak budu moct. Ten člověk mi utkvěl v hlavě a myslím, že je dobře, když nebude zapomenut.
Petr

> Datum: 09.04.2012 19:02
> Předmět: Re: Bílek
>
Nicméně tu myšlenku s knihou Vám čas od času připomenu.


> Datum: 19.03.2012 11:36
> Předmět: Re: Dobrý den v olomouckém Divadle hudby, dovoluji si otázku:
>
Dobrý den,
pan Bílek sem chodil občas diskutovat na různá společenská témata a také preludovat na naše piáno a sám si produkci nahrával na malý magnetofon s oranžovými knoflíky.
Jeho nahrávky ovšem nemáme.
Osobně jsem jej poznala koncem sedmdesátých let jako klienta sociální péče ONV, kde jsem tenkrát pracovala, a potom ve starožitnostech v Denisově ulici, kde jsem v roce 1981 prodávala. Maloval totiž obrázky holandských krajin a my jsme mu je - jako repliky - prodávali.
Na shledanou,
Libuše Šlezarová

> Datum: 19.03.2012 14:49
> Předmět: Re: Milá paní ředitelko Šlezarová, děkuji,
>
Ne,
měchačky nepomalovávám. Ani te´d ani kdysi...
Ten magnetofon byl v 80. letech populární, kazetový, tuším maďarské výroby, černá krabička s výraznými asi 5 oranžovými obdélníkovými mačkacími knoflíky.Takové komunistické chraplátko.
Ty holandské obrázky byly výborně namalovány ( na nich lodě na moři, krajina s větrnými mlýny apod.), včetně nahnědlých krakel (vlasových prasklin v malbě , které se časem na starých olejomalbách udělají, on je tam mistrně namaloval, aby to vypadalo stař...). Dobře a rychle se prodávaly .
Já víc o panu Bílkovi nevím. Ale měl v 90.letech výstavu v Galerii Skácelík v Denisově ulici...
Na shledanou,
Libuše Šlezarová

> Datum: 19.03.2012 14:54
> Předmět: Re: Milá paní Zapletalová, i za jedinou adresu, boročka sirotného, děkuji.
>
Zjistila jsem od známé, která před 10lety přestala tu správcovou v domě na Komenského 12 dělat:
- p.Bílek bydlel až nahoře ve 4.patře, dvoupokojový byt.
Majitelé domu - tři sourozenci Javůrkovi (Roman a Bronislav žijí v Německu, třetí - p.Smyčková byla majitelkou bufetu v přízemí domu. Teď ho snad provozuje její syn). Žil velice nuzně, vybíral odpadky, tahal vše do bytu a měl tam hrozný nepořádek . Majitelé ho potřebovali vystrnadit, stále zyšovali nájem, až se jím to podařilo. Údajně za směšný peníz nějaké obrazy od něho i koupili a odvezli do Německa.
Pan Bílek byl snad cca od svých 40ti let v invalidním důchodu. Nikdy si o sociální dávky nezažádal i když se mu snažila ta moje známá pomoci - sehnala tiskopisy a pomáhala i vyplňovat.
Skončením správcovství skončil i její přehled o p.Bílkovi.


> Datum: 10.04.2012 11:34
> Předmět: Re: Dobrý den, dovolil jsem si vás po jednom oslovit celou redakci,
>
Vážený pane Lojkásku,
děkuji Vám za zajímavou informaci a podnět. Na návštěvy pana Bílka v naší redakci jsme si s kolegy samozřejmě vzpomněli, bohužel však po nich žádné hmatatelné připomínky v podobě fotografií či jiných dokumentů nezůstaly. Pokud by se nám podařilo na nějaký kontakt nebo informaci narazit, určitě se Vám ozvu.
Přeji Vám pohodově strávený den.
S pozdravem
Mgr. Adam Fritscher
šéfredaktor

> Datum: 10.04.2012 11:59
> Předmět: Re: Dobrý den, dovolil jsem si vás po jednom oslovit celou redakci,
>
Vážený pane Lojkásku,
obávám se, že ony zmíněné návštěvy byly natolik krátké a obsahově banální, že by za žádný větší popis nestály, i kdybych si nějaké detaily pamatoval podrobněji. Přeji Vám hezký den.
S pozdravem
Mgr. Adam Fritscher
šéfredaktor


> Datum: 16.04.2012 16:39
> Předmět: Re: Fwd: Odesílání e-mailu: Registrovane manzelstvi.jpg
>
> Milý pane Lojkásek to jste asi přeslechl já jsem nikdy u pana Bílka v jeho bytě nebyla.E.Ch.

> Datum: 17.04.2012 09:39
> Předmět: Re: Milá paní Chyťová, vzpomínka by měla být hodně důsledný dokument, nikoli
>
Co jsem já znala pana Bílka tak v ulici Denisova bydlel od roku 1993 možná i dříve já mluvím o seznámení s panem Bílkem a tj rok 1993.Bydlel tam až do jeho smrti.Naproti bydlel pan Taichmann- starožitník,který má i poblíž svůj obchod ze starožitnostmi.E.Chyťová

> Datum: 17.04.2012 18:42
> Předmět: Re: Když se člověk na ta okna podívá a porovná jejich rozměry
>
> Zdravím dnes jsem měla hektický den .Zkusím se podívat dovnitř a vetří se .Jestli se něco podaří pošlu.Jsem docela drzá a někdy mi nelze odolat hrála jsem divadlo tak ve mě něco zůstalo udělám to pro pana Bílka a pro Vás,to je co? Jinak jsem potkala starožitníka Rampoucha a už mě viděl na internetu já snad budu díky Vám "slavná".E.Ch.Má obrazy Bílka tak se půjdu na mě podívat jestli některý neznám.


> Datum: 16.04.2012 16:05
> Předmět: Re: MIlá paní Zaoletalová, již 3. den, každé dopoledne, uklízím svůj jednopokojový byt.
>
Na internetu se marně pídím po oné firmě, která snad má sídlo v býv.ateliéru p.Bílka - v ofic. seznamu je to marné.
V přízemí vpravo (v solárním studiu) jsem se nedozvěděla nic, paní nezná kdo sídlí za stále zamčenými dveřmi do dvora.. Nevím zda jsem Vám už posílala i nafocený panel zvonků - jakési "Studio hydromasážní" je snad ono hledané, ovšem nedostupné ... že by šlo o masáže "hydromasážněerotické" ?
Tak ať Vám jde práce od ruky - nejlépe se zpěvem na rtech !!
VZ


> Datum: 18.04.2012 10:04
> Předmět: Re: Když se člověk na ta okna podívá a porovná jejich rozměry
>
Ten obrázek z novin je z posledního bytu na Komenského ul. než p.Bílek odešel do domu s pečovatelskou službou.
Solární studium je na ul. 1.máje , do místnosti se sestupuje asi 4 schody - tam tedy musel bydlet dřív a ve dvoře v 1. patře téhož areálu měl potom ten ateliér .... ?!
VZ

> Datum: 18.04.2012 10:09
> Předmět: Re: A tady jsou okna 4. patro Komenského 12.
>
Hledáte shodu v Geniu Loci? Myslím, že záměrně směřoval ze sklepení k oblakům ... duše má více prostoru ...
VZ


> Datum: 18.04.2012 08:26
> Předmět: Re: Fwd:
>
> >Dobré ránko.Vzpomínání na malíře Františka Bílka.:
Modré plandavé tepláky na nohou bílé dámské jarmilky přes o dvě čísla velké sako přepásaná dámská kabelka a samozřejmě hlava obalená zemovkou z které mu vykukovaly hodně smutné a utrápené oči.Tak za mnou přišel jednou pan Bílek.Již delší dobu měl problém z domácím, tvrdil,že přesto, že jeho bydlení je velmi skromné ,že se tam cítí moc dobře a teď se měl odstěhovat do domova důchodců.Bylo na něm vidět,že mu to vzalo chuť do života.,přichází o tu svoji milovanou svobodu,.kterou měl tak rád a to možná urychlilo jeho konec.Když se přesadí květina do jiného květináče, tak někdy uhyne.To jsem viděla pana Bílka naposledy.Eva Chyťová.

SVOBODA SLOVA.

9. dubna 2012 v 10:46







V úterý 10. dubna proběhne u Městského soudu v Praze ústní jednání v žalobě Petra Cibulky proti vydavateli nejčtenějšího rusko-českého deníku Mladá fronta dnes společnosti MAFRA (krycí firma ruské vojenské rozvědky GRU?)!!!

Podle naprosto stejného ultra zločineckého scénáře ruských tajných služeb už proběhla u stejného soudu nedávná žaloba proti vydavatelství všech českých regionálních deníků Vltava - Labe Press (krycí firma ruské tajné politické policie KGB/SVVR?)!



CITÁT Z LITERÁRNÍHO SCÉNÁŘE HRANÉHO FILMU

8. dubna 2012 v 14:11



Jedním ze záměrů tohoto filmu, jak již bylo možná řečeno, je ono cosi jako znovunávrat Wittgensteina do města, v tom smyslu, jak se obojím (oběma) vůči dějinám náleží.
Proto pro účel natáčení filmu bude v Olomouci zincenována socha, realizována v řádu wittgensteinovské tautologie, a to Mistrem (o němž bude zmíněno podrobněji v příští scéně) na hlavní ulici, opodál kteréhosi mostu, v řečišti řeky Moravy.
Její záměr vychází ze zkušenosti mapy, která bude v přesném citátu celého objektu součástí - umístěna na pultíku, jak je běžné i obvyklé i v případě popisků jiných pamětihodností, objektů a turistických rarit.
Každý si jistě vzpomene, že řeky na mapách jsou popsány nápisy názvů umístěných uvnitř modrých barev toků. Z předešlé tradice plyne možnost, že se písmeny stejně tak označí říční tok uvnitř reálného řečiště. M O R A V A .
Spolu s citátem z mapy těchto šest prostorově (tedy sochařsky) pojatých písmem tvoří 2 části tautologické triády.
Potřebný třetí díl nám opět zprostředkuje zkušenost mapy, která je modelem jako pohledem na svět seshora.
Vedle citátu tak bude instalována letecká fotografie, tedy jiná verze tohoto principu pohledu shora, a přitom i analogie třeba běžné praxe na Googlu. Letecký snímek příslušné části města se zejména velmi čitelným nápisem z oněch již popsaných sochařských liter MORAVA, kterým je princip tradice trojičnosti starořeckých harmoniků v tomto dílčím detailu završen.
Sama Meg Ryan se k soše možná dojde podívat v kterési chvilce mezi natáčením, žádná související herecká akce ve filmu samém nebude. Pouze věcná zpráva o existenci věci, dokument.

Znaky výtvarných jazyků stejně jako znaky obecně můžeme dělit podle toho, jak vznikají a jakým způsobem odkazují k tomu, co označují, na čtyři skupiny: na indexové znaky (indexy), ikonické znaky (ikony), symbolické znaky (symboly) a arbitrární znaky.
Michael Třeštík, UMĚNÍ VNÍMAT UMĚNÍ, s. 50.




(bude průběžně pokračováno)

Předmět: Re: Zase něco. Ze života: podesáté

7. dubna 2012 v 11:52


Radek Lacina 21.9.2005 16:31 *
2 Sergej: Já jsem si s ním povídal asi půl hodiny a byl velice příjemnej. Přitom jsem ho jen tak mimoděk fotil.


Hana - Sobota, 31 březen 2012 17:54
Dobrý den, nepotěším vás, pana Bílka jsem sice párkrát viděla na městě, ale jinak jsem ho neznala, tak že Vám nemůžu o něm říct nic bližšího, ale přeji hodně štěstí ve Vašem pátrání.
Zvedavy - Sobota, 31 březen 2012 18:18
Možná, že byste, paní Hano, přece jenom mohla: jak na vás působil, i ten váš letmý dojem by mě zajímal.
Hana - Sobota, 31 březen 2012 21:07
Nedělal na mě dojem nuzáka, spíše člověka, který se snažil nějak v této hnusné době slušně vyžít, jen jsem přemýšlela, jestli má také nějakou rodinu, kde asi bydlí a podobně.
Zvedavy - Sobota, 31 březen 2012 22:29
Děkuji. Pomohla jste mi, sice jen o vlásek, ale radostný.

Vlasta - Streda, 04 apríl 2012 08:30
Zdravím,toho pána neznám,ale slyšela jsem o něm.
Bob - Streda, 04 apríl 2012 14:16
Dobrý den, už je půldruhého roku mrtvý. Ale přesto: Co jste o něm slyšela?
Vlasta - Streda, 04 apríl 2012 18:21
Zdravím,jen to
Vlasta - Streda, 04 apríl 2012 18:23
Zdravím,jen to,že opravdu to byla olomoucká postavička,ale nic konkrétního z jeho soukromí....jen to,že žil bohémským životem.Ale to u umělce není nic zvláštního a vzhledem k tomu,že je po smrti,nebudu ho nějak očerňovat.Ale zase taková hrůza to nebyla.Tak Vám asi moc nepomohu.Pracuji v nemocnici,ještě se přeptám olomoučáků a dala bych Vám touto formou vědět.
Bob - Streda, 04 apríl 2012 20:36
To byste, milá paní Vlasto, byla moc hodná, potřebuju každý plk, lidský život jako význam je složen ze zamých maličkostí. Děkuji. A hezkou noc!
Vlasta - Streda, 04 apríl 2012 20:38
Není zač.Dobrou

Vera - Pondelok, 02 apríl 2012 19:49
Dobrý den, mrzí mě to - ale s těmihle informacemi Vám nepomůžu. Denisovou ulicí nechodím téměř vůbec, a kolem Prioru jen vyjímečně. Sem tam někde postřehnu, že někde někdo na něco hraje...jenže takových lidí je tam spousta, takže každému z nich pozornost nevěnuji.
Vera - Pondelok, 02 apríl 2012 19:50
Každopádně přeji hodně štěstí při hledání informací.
Bob - Pondelok, 02 apríl 2012 20:59
Dívejte se, madam, pozorněji, třeba se seznámíte. S ním, panem Bílkem, už ne, je druhý rok mrtvý... Přesto děkuji za laskavost.

Iveta - Pondelok, 02 apríl 2012 07:55
nevím znala jsem kdysi kohosi a říkali mu čmáral nebo patla nevím tak nějak maloval....
Bob - Pondelok, 02 apríl 2012 12:12
Díky. Dívala jste se na ty odkazy? Podobá se ten můj Bílek tomu vašemu patlovi?
Iveta - Pondelok, 02 apríl 2012 13:14
nevím zkuste jinde moc nemám čas na tyto věci...ju některé ženy co rozumí kultuře tad...


> Datum: 06.04.2012 13:12
> Předmět: Re: Bílková Olga, narozena 26. nebo 27. června 1919 v Růžďce u Vsetína,
>
Dobrý den,
dnes jsem vyřizovala tuhle stejnou žádost zaslanou z matriky Magistrátu města Karviné, paní Kateřinou Božíkovou. Určitě Vás bude informovat.
Bohužel mezi pobytovými kartami Fryštátu a Karviné se paní Olga Bílková, nar. 26.6. nebo 27.6. 1919 nenachází. Prověřovala jsem i pobytové karty mužů se jmény Bílek, Bilko...., jestli paní Olga není uvedena jako dcera, ale ani tahle varianta bohužel nebyla úspěšná.
Je nám líto, že Vám nemůžeme dát příznivější odpověď.
S pozdravem Lenka Kubicová - studovna


3 mirek mirek | E-mail | Včera v 21:29 | Reagovat
zdravím,jen něco málo k panu Bílkovi,trochu jsem ho znal,byl výborný fotograf ale hlavně malíř,dělal jsem mu výstavu naivních kreseb dávno předtím než totéž ale hůř začal provozovat pan Vojkůvka,kromě toho dokázal naprosto přesně imitovat holandské mistry,pozoruhodné je že maloval na plech,měl jsem i to potěšení být u něj doma,kde mi ukázal jeho obrazy církevních památek,bohužel město i oficielní spolky malířů ho nepřijali nikdy mezi sebe a on o to ostatně ani nestál,ale mrzí mě že o něm ví jen málo olomoučanů,zasloužil by si určitě připomenutí,pokud by vaše zmíněná kapela byla ochotna zahrát na jeho počest v ponorce,kam rád chodil,určitě by se našlo pár lidí kteří by na něj rádi zavzpomínali,mě nevyjímaje...


> Datum: 04.04.2012 15:22
> Předmět: Re: Cosi mi napadlo.
>
> Vzpomínka na pana Bílka.Jak jsem poznala já pana Bílka svěřoval se mi jenom málo . asi když už toho na něj bylo hodně.Třeba je záhada ta jeho zemovka.Jednou zase přišel za mnou do kanceláře jen tak postával.Já jsem měla nad pracovním stolem takové svoje image /fotkyatd/mimo jiné nádherný plakát Jana Zrzavého.A pan Bílek loudil,že ho chce .měla jserm ještě další stejný plakát tak jsem mu ho dala.On za týden přišel v podobné čepičce a prohlásil"jak se Vám líbím.a já na to" Pane Bílek vy jste podoben pan Zrzavému."?a on se tetelil.Překvapila mne jeho celkem pro mne neznámá fotka,kde je vlastě částečně plešatý.Jak on tvrdil "v té zemovce kterou nosím já nasávám špínu celého světa.A já si myslím,že také rád se předváděl a chtěl být t středem pozornosti.Vžyť by mohl nosil šálu třeba z popelnice.Fak je jeden,že mu ta zemovka nesmírně slušela.a dodala mu charisma.E.Ch.

> Datum: 04.04.2012 16:55
> Předmět: Re: Milá paní Chyťová: pokud se v případě Zahrady rozkoše
>
> Pan Bílek nosil sebou kromě papíru a dalších věcí které posbíral všude po cestě, novinové články a jiné, také malý foťáček. .A rád a neustále fotil, fotil nejen sebe,ale věci které ho cestou ze svého skromného příbytku zaujaly.Kolikrát mě potkal na městě, já jsem spěchala,ale on mě tak mile prosil ,že mě chce fotit,že jsem nemohla jinak.Vzpomínám,si ještě na pana Bílka spojeného s vernisážemi.Co jsem já měla možnost zahlédnout tak on chodil na vernisáže rád,ale vždycky stál bokem nikdy nepil a nic nejedl.Jen tak pozoroval lidi.Zdál se mi takový nesmělý.Ponořený do sebe.E.Ch.

> Datum: 05.04.2012 08:16
> Předmět: Re: Dobrý den, už byste měla být vzhůru, a pokud nejste, přesto tu máte otázku:
>
> Dobré velikonoční ráno milý pane Lojkásek,Vy jste pružný hned z rána.Pokusím se také.K vůli panu Bílkovi a vám jsem dlouho do noci přermýšlela jak dlouho ho znám a co Vám o něm mohu ještě říci.Otázka první.Pana Bílka jsem v roce 1989 znala jenom z doslechu.Pohybovala jsem se hodně mezi malíři a hudebníky co v Olomouci tvořili kulturu.Pana Bílka jsem poznala na některé vernisáži.Znám ho až od roku l993.
Vzpomínání:Když si pročítám názory různých lidí na osobnost pana Bílka překvapuje mě jak každý z těch lidí na něho má jiný pohled.Spousta lidí.ale těch obyčejných se mu smálo Někteří ho měli za podivína.A jak jsem četla i někteří ho měli rádi a chápali ho.Mezi ty chápavé patřili starožitníci a fotografové a jeho kamarádi malíři.Jednou jsem ho zase potkala na té jeho frekventované ulici poblíže jeho příbytku.Já měla dobrou náladu a hladový pohled .šla jsem na oběd a on mě tak nějak rád viděl.Pozvala jsem ho do hodspody .Sedli jsme si .On na hlavě tu svou milovanou zemovku.Byla jsem při penězích, tak jsem ho chtěla pozvat na oběd."pane Bílek dím,nedáte si aspoň polévku,když nechcete hlavní jídlo ? "Nemám hlad"řekl pan Bílek seděl vedle mě a drmolil si ty své filosofické úvahy.Přišla srvírka podívala se na zemovku vedle mne.,protáhla obličej napsala si obědnávku a znechuceným obličejem odkráčela.Já pak jedla oběd a pan Bílek seděl vedle mne a pokračoval ve svých filosofických úvahách..A já jsem něměla pocit ,že mi dělá ostudu já jsem se bavila .,jelikož pan Bílek mi dělal společnost.E.Ch.


> Datum: 05.04.2012 14:49
> Předmět: Re: Inu, třebas časem, milá paní Zapletalová, získáte kohosi
>
Na dodatečně zaslaný inzerát jsem se dívala, jen nevím komu poslat... nemám adresář s vhodnými exponenty.
Mám zkusit poslat do té knihovny? Nevím zda tuto skenovací službu provádějí, ale mohli by, ne ?
Nebo jste mě už předběhl?
Jedna stará paní se u mě občas stavuje když jde do knihovny, zkusím ji zaúkolovat. Kontakt ale na ni také žádný nemám ...
Náděj vložím do oné staré dámy.
Jen malá perlička - vážený pan profesor z FF UP mi svou vzpomínku sdělil - šel na zahájení nějaké výstavy v Muzeu umění - v 1.patře příchozí obřadně vítal pan ředitel Dr. Zatloukal a dole u vchodových dveří stál p.Bílek a všem příchozím říkal : "ani nahoru nechoďte, to není žádné umění co tam teď předváděj" :-).
VZ