Předmět: Re: Zase něco. Ze života: posedmé

25. března 2012 v 15:32




> Datum: 24.03.2012 14:02
> Předmět: Re: Klimešu, Klimešu, můj duch mi napovídá, že si ten pravý:
>
Pěkně mi podkuřujete, pane,
ale nápad se mi zamlouvá, to musím přiznat. Vlastně hovoříte o invokaci Bílkova ducha za pomoci magie chaosu s využitím některých postupů ceremoniální magie (hoši vod kunstu to zovou performance). A já říkám ano! Na chvíli svolím k tomu podobné věci se propůjčit. Třeba když zmíněnými úkony zmanipulujeme realitu, nastane nějaká nezvyklá situace, vyvoláme změnu. Skutečně famózní by bylo, kdybych - jsa prostoupen bílkovským fluidem - náhle dokázal preludovat podobně jako on, ačkoliv sám varhaník nejsem a ani základní principy hry na klavír neovládám. Takový experiment by to mohl být. Vigilie za Bílka a jemu podobné. Jen mám obavu z vyzněn&ia cute; takovéto akce. Taky se to nemusí povézt a já bych se nerad účastnil nevyvedené jalové parodie, která naší věci a památce zemřelého jen uškodí. Je zde totiž určité riziko. Jisté však je, že to bude vyžadovat určitou přípravu, koncentraci, obstarání kýžených rekvizit a - jak říkáte - také všech nutných glejtů a požehnání příslušných úředníků. Vše je možno v čase podzimu realizovat. Prozatím ale nemám co podniknout. Vhodné bude, aby Ondřej Hruška na flexaretu znova zachytil to místo s alternativním varhaníkemem, a námi vyšpekulovanou atmosféru tak zvěčnil. Ano, to jistě bude záslužný čin.
Uvidíme, jakých zkušeností nabydete po Vašem Kyjovském experimentu.
Prozatím se loučím,
Jiří Klimeš
PS: Včera jsem Hovořil s jistým malířem, který si říká Ali. Bílka znal. Popisoval mi některá setkání s ním - obzvlášť udiven byl, když mu malíř ukázal svoje reprodukce Caravaggia. Nepamatuju si detaily toho pozdního nočního setkání, ale zbyl mi po něm kontakt na pana Vladimíra Bartla, ten Vás třeba poposune v bádání o kus dál - tel číslo 774 123 986. Přes mail LadislavaL@seznam.cz můžete taky zkontaktovat někdejší jazzovou zpěvačku Ladislavu Livingstone, která se prý s Bílkem znala.

> Datum: 26.03.2012 10:19
> Předmět: Re: Milý pane řediteli, milý pane řediteli, milý pane řediteli Kaňáku,
>
Vážený pane magistře,
nebudu Vám posílat nějakou složitou vzpomínku. Čas mne žene, a tak se musíte spokojit s jednoduchým mailem. Na pana Františka Bílka z Olomouce, výtvarníka, hudebníka a osobitého člověka, který se svým starším a známějším jmenovcem z jihočeského Chýnova, pokud vím, nebyl nijak spřízněn, mám následující vzpomínky. Jednak si vybavuji jeho nepřehlédnutelný zjev: muž drobného vzrůstu, v dluhém kabátě, tváře zarostlé bílým vousem, s jakýmsi kulichem na hlavě, vyvolávajícím svým zašpičatěním dojem skřítkovské čapky.
Mlhavě si vybavuji, že jsem jej v okolí Horního náměstí v Olomouci vídal malovat. Již přesně nevím, zda-li míval přímo malířský stojan, či črtal do bloku. Myslím však, že obojí bylo možné. Z celého jeho zjevu vyzařovala pokora a jemnost. Protože jsem již také trochu pamětník, měl jsem možnost několikrát, jako malý chlapec, zahlédnout v Praze velebnou figuru malíře Jana Zrzavého. Z pana Bílka jsem měl podobný pocit. Na závěr přidám jednu konkrétní vzpomínku. Před několika lety jsem pana Bílka zahlédl v roli hudebníka! Někde na rohu Riegrovy ulice, při jejím ústí na Horní náměstí, stál pan Bílek s dětským kočárkem, v němž měl malé elektrofonické varhánky, jak se u nás na Hané říká "keyborty", a improvizoval na ně zvláštní melodie. Na rozdíl od jiných uličních muzikantů, kteří se vždy snaží vyluzovat na své nástroje hudbu co nejhlučnější, vydával pan Bílek tóny co nejtišší! Teprve ze značné blízkosti bylo možno slyšet jemnou hudbu, plnou takových jakýchsi kudrlinek. Připadalo mi, že pan Bílek nehraje pro posluchače tak hrubé, jakými byli lidé chodící okolo. Hudba byla spíše určena pro uši nějakých jemných andělských bytostí a zdálo se mi, že jejím účelem bylo spíše zjemnit hektickou atmosféru toho všedního dne. Vidíte, pane magistře, když se člověk oddá svým vzpomínkám, má tendenci tvořit legendy.
Se srdečným pozdravem,
Dr. B. Kaňák, SOkA Olomouc.



> Datum: 28.03.2012 15:49
> Předmět: Re: Jo, milý pane Klimeši, problém s tou evokací nastal hned na začátku:
>
Dobrý den,
v příloze zasílám mapku, kde je červenou barvou a jedničkou označeno místo, na němž hrál Bílek, jak ho zachytil Hruška. To místo se mi zdá vhodné. Jde ale o poměrně rušnou ulici v týdnu. Takže kdybyste chtěl preludovat spíše mimo pozornost chodců, můžeme zkusit nají nějakou alternativu.
Zdravím
Jiří





(odtud bude pokračováno s naskytnuvšími se souvislostmi)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Pokorna Hana Pokorna | E-mail | 7. září 2013 v 17:14 | Reagovat

Pana Bilka so pamatuji, stejne jako Eva Ch. Z ruznych vernisazi. Hlavne jej zaujala vernisaz a obrazy malire Reona, jehoz vystavu jsem poradala ve VMO v roce 1994. Zjevne se chtel s extravagantnim malirem spratelit a take spolu hovorili. Jak bliz se ale poznali nevim. Jen me zaujalo, ze oba svorne nesnaseli Libora Vojkuvku.
Pan Bilek me prubezne oslovoval nejenna vernisazich ale rad ukazoval clanky onem v novinach. Pamatuji si jeho fotku v zachodove mise. Jednou se me zeptal zda by memu manzelovi nevadilo kdyby podle me maloval. Mela jsem  vzdycky barokni tvary. Prisel pak asi 2x do cajovny a pozoroval meho muze, asi usoudil, ze by mu to vadilo a tak uz nic nerikal. Vzpominam si, ze rad filosofoval na tema existence Boha a zla.

2 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 11. října 2013 v 14:44 | Reagovat

Děkuji za vzpomínku. Já už jsem s tématem pana Bílka skončil, Olomouc ho ani po smrti nepotřebuje. Děkuji ještě jednou. Obrázky (jeho s ním) náhodou nemáte?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama