Předmět: Re: Zase něco. Ze života: popáté

23. března 2012 v 9:05



> Od: "Seidl Zdeněk"
> Datum: 13.03.2012 11:01
> Předmět: RE: Dobrý den pane olomoucký fotografe, jehož táži hned,
>
Bohužel nemám, ale zkusím se poptat ;)

> Datum: 13.03.2012 17:12
> Předmět: Re: Dobrý den pane olomoucký fotografe, jehož táži hned,
>
Dobrý dne pane Lojkásek,
kdybych o něčem slyšel budu Vás informovat. Já bohužel žádné jeho dílo nevlastním.
S přátelským pozdravem Svatopluk KLesnil

> Datum: 14.03.2012 12:25
> Předmět: Re: Dobrý den pane olomoucký fotografe, jehož táži hned,
>
Zdravím Vás, pane Lojkásku
to víte , že by mne zajímalo, v jaké souvislosti se o pana Bílka zajímáte.
Jeden typ bych Vám dal: jeho fotografie, jako autorské dílo - autoportrét, je v katalogu k výstavě Civitas Dei, z roku 2004. Tento katalog bude jistě k dispozici v Galerii G, kam Vás tímto srdečně zvu.
S pozdravem Vladimír Janek

> Datum: 14.03.2012 13:05
> Předmět: Re: Dobrý den pane olomoucký fotografe, jehož táži hned,
>
Pane Lojkásek, bohužel nemam ani fotku pana Bílka. Zkuste jiné olomoucké fotografické příznivce. Např. Emil Pališek fotil olomoucké významné lidi.
palisek@zc.cd.cz
Jeho email
S přátelským pozdravem Svatopluk Klesnil

> Datum: 14.03.2012 14:07
> Předmět: RE: Dobrý den pane olomoucký fotografe Čuříku, jehož táži hned,
>
Dobrý den,
Františka Bílka jsem skutečně jednou fotografoval. Je to už nejméně deset let a musel bych snímky pohledat.
Prosím upřesněte k čemu fotografie potřebujete
S pozdravem - Lumír Čuřík

> Datum: 14.03.2012 19:08
> Předmět: Re: Dobrý den pane olomoucký fotografe Lachmane, jehož táži hned,
>
Dobrý den,
to je omyl.

> Datum: 16.03.2012 16:25
> Předmět: Odp: Dobrý den pane olomoucký fotografe Pališku, jehož táži hned,
>
Dobrý den, pane Lojkásku,
pana Bílka na fotografiíchzachyceného bohužel nemám, ale shodou okolností byl dnes u mě fotograf OndřejHruška, který prý jeho fotografii má a posílám tedy na něj kontakt kdalší domluvě:
hruska.ondrej@gmail.com
Budu-li o někom dalším vědětdám rád vědět i Vám, protože Vaše téma (i blog o panu Bílkovi) je velmizajímavé.
Mějte se fajn,
Emil Pališek.


VEČERNÍK, 12. září 2005
Mezinárodní varhanní festival, konaný letos v Olomouci už po sedmatřicáté, se nestal pouze akademickou zábavou. Žilo jím doopravdy celé město, dokladem čehož je i olomoucký malíř František Bílek.
Ačkoli jej Olomoučané znají spíše od Prioru, po dobu konání festivalu se přestěhoval do Denisovy ulice a na elektrické varhany hrál mimo jiné i Johanna Sebastiana Bacha, jehož výročí je letošní festival věnován. "Není to tady na té ulici úplně ono, kolem jezdí auta a není mne příliš slyšet", mrzel se František Bílek, který je v Olomouci oblíben svoji imagí pohádkového dědečka. "Hraju takové vzpomínky na staré mistry a tento týden samozřejmě i Bacha. Přidám něco z toho, něco z toho a vznikají nechci říct přímo nové skladby, ale spíše takové zvukomalby. Snažím se v základních tazích vystihnout jednotlivé varhanní mistry, stejně jako van Gogh několika tahy vystihoval povahu člověka", říká Bílek.
-vb-


> Datum: 16.03.2012 20:15
> Předmět: Bílek
>
Vážený pane Lojkásku,
plně podporuji vaše snažení. Bílka jsem znal jako podivína hrajícího v ulicích Olomouce na klávesy, které vozil v kočárku. To bylo tak kolem roku 2005. Tehdy jsme jako středoškoláci objevovali krásy středu města a pana Bílka jsem bral jako jeho součást. Myslím, že o něm věděl snad každý, kdo nebyl úplně slepý. S jeho svolením jsem ho v roce na jaře roku 2006 fotografoval u proluky vedle muzea umění - všimněte si té krásy plakátovací stěny...snad tam tehdy rostl nějaký strom. Tehdy jsme tu fotografii použili i na obal cd naší kapely peristaltic wave....publikujte, ale prosím do fotografie nezasahujte.
připojuji nějaké další kontakty pro vaše pátrání:
Láďa Janek, lektor fotografie na ddm, estetika@ddmolomouc.cz
Jirka Klimeš, znalec olomouckých figur, básník, jirka.klimes@centrum.cz
JanAndras@seznam.cz, fotograf
buďte zdráv,
Ondřej Hruška


> Datum: 23.03.2012 00:51
> Předmět: František Bílek
>
Dobrý den,
Františka Bílka jsem osobně neznal, o jeho životě a tvorbě nevím zhola nic. Přesto vím o koho jde z letmých setkání. Františka Bílka si spojuji s geniem loci Olomouce podobně jako například kašpárka Karla, Laďu z katedrály, nebo chodce Smahela. Z jistého pohledu se celé město jeví jako pozoruhodné panoptikum, opustí-li ho studenti a ze shluku komparzistů náhle vystoupí postavy skutečných obyvatel. Navzdory tomu však Bílek se svojí plachou tváří a umanutým pohledem jaksi nenaplňoval roli jednorozměrného lokálního podivína, nad kterým se jen mávne rukou, se kterým jsou všichni hned rychle hotovi, a kterému familierně a s jakousi velkomyslnou shovívavostí říkají místní zdrob nělým jménem, nebo jej naopak častují ironicky nadnesenými tituly. Spíš než šaškovi, kterého je lidu třeba, se Bílek podobal mnichu, vzbouřenci činu i myšlenky. Směšný se však nejevil. Znepokojivý ano. A bylo znát, že jedná z rozmyslu. Teď popíšu jednu situaci - děje tam je poskrovnu, ale povahu místa a náladu okamžiku, myslím, vystihuje věrně. Toto je moje vzpomínka.


Proluku mezi domy v Denisově ulici vyplňoval hnijící dřevěný plot pokrytý cáry plakátů a stovkami zrezivělých rýsováčků. Ukrýval odpadky, suť, plevel a hlavu Stalina porostlou mechem. Dlažbu tvořily omleté kameny úhledně nasázené vedle sebe, takže připomínaly buchty na pekáči. Koleje obrušovala sténající tramvaj vezoucí dva až tři pasažéry, ulice byla prázdná. Šel jsem jí a pociťoval jakési rozrušení, krásu a trýzeň spečené v jedno. Představa, že procházím umaštěným leporelem. Představa, že samy domy si vyhalucinovaly své obyvatele. Neuvěřitelnost. Bylo pozdní odpoledne. Sobota. Konec léta 2004. U dřevěného plotu v prázdné Denisově ulici stojí Franti šek Bílek ve své neměnné uniformě (ošuntělý hnědý kabát, černá zimní čepice v oblasti uší izolovaná vatou, zemovka kolem krku). Na dětském kočárku má položený keyboard, na který preluduje skutečně zvláštní hudbu. Opodál nesměle leží kloubouk na případné drobné. Zjevně ale není v centru umělcova zájmu. Je to sociální alibi. Jasné motivy měšťany uklidňují. Prsty Františku Bílkovi poletují po plastových klapkách.Tváří se nezúčastněně. Sebe se ptám komu to hraje. Jedno komu. Nikomu. Městu hraje! Tohle by se dělo i beze svědků. Postava organicky propojená s místem. Tohle se děje v Olomouci! Slunce pozdního odpoledne vytahuje z omítek po slední barvy toho dne. Je to vakuum času ten moment. Teplý vzduch mezi vyceněnými domy rozechvívají Bílkovy melodie. Pomatení smyslů. Organicky se prorůstají. Jeden pocit. Fascinace.


Bílek je snivec, dochází mi. V románu Alfreda Kubina Země snivců byl každý obyvatel uměle vytvořené říše důmyslně vybrán. Svojí fyziognomickou konstitucí, ojedinělou zálibou, jednostranně rozvinutou výraznou vlastností, nadprůměrně zbystřenými smyslovými orgány, svým narozením nebo budoucím osudem byl člověk pro život v Zemi snivců předurčen. Jedna z hlavních postav popisuje život v takové zemi následovně: "Mohl bych vám vylíčit jenom povrch, ale pro snivce je právě bytostné, že směřuje do hloubky. Všechno spočívá na maximálně produševnělém životě, strasti a slasti současníků jsou snivci cizí. Při jeho zcela jiném hodnotícím měř&ia cute;tku musí mu přirozeně zůstat cizí. Nejspíše ještě, alespoň jako přirovnání, by se dotkl jádra naší věci pojem "nálada". Zážitky našich lidí jsou jenom náladami, žijí jenom v náladách, všechna vnější jsoucnost, kterou si podle přání utvářejí co nejdůsažnější spoluprací, poskytuje v jistém smyslu jen surovinu. O to, aby se tato surovina nevyčerpala, je samozřejmě hojnou měrou postaráno. Leč snivec nevěří ničemu nežli snu - svému snu, který je u nás chráněn a rozvíjen, bylo by nemyslitelnou velezradou, kdyby byl rušen."


Bílka hrajícího ve městě na klávesy jednou zachytil na svoji flexaretu můj přítel fotograf Ondřej Hruška. Líbila se nám a proto se objevila i na zadní straně obalu nahrávky polomystifikačního uskupení Peristaltic wave, jehož největší vadou na kráse byl právě fakt, že vůbec kdy vystoupilo z mystifikace směrem ke skutečné tvorbě, která navíc s malířem Bílkem neměla žádnou spojitost. Více k panu Bílkovi, aniž bych fabuloval, nemám co říct.
Přeji Vám dobré zdraví a úspěchy ve Vašem bádání.
Jiří Klimeš


> Datum: 16.03.2012 21:50
> Předmět: Re: Pane Hruško díky, díky moc:
>
Pane Lojkásku,
po letmém prostudování vašeho blogu musím konstatovat, že jste docela výkonný grafoman.
Jestliže nejste z Olomouce, přiblížím vám okolnosti toho místa, je to samý střed města, úzký krk ulice denisova, kudy musí projít či projet tramvají každý, kdo cestuje z jednoho konce na druhý. Fotka vznikla, hádám, podle zbytku filmu a svých zvyků, o víkendu. Dnes je z tohoto plotu reklamní plocha pro účely muzea umění, které jej poměrně vkusně využívá k propagaci svých výstav, ale uvědomil jsem si, že půvab strhaných plakátů nelze opakovat. takže je to dvojitým historickým dokumentem.
grafika alba je snad někde zachována, ale v tuto chvíli mohu poskytnout jen tento odkaz:
http://www.pw.wz.cz/cdpw.html
více o kapele pak na http://www.pw.wz.cz - nějaké písně tam jsou ke stažení
o bílkovi jsme nehráli ani nezpívali, na obal se dostal z čiré sympatie k jeho osobě a k jeho hudebním výkonům, kterými obohacoval město. byl to nápad jirky klimeše, který byl ostatně vedoucím a mozkem celé kapely. ovšem nepochybuji, že z naší hudby by se byl muzikant bílek zhroutil.
Fotografii literárně rozeberte jak je libo.
peristalic wave se rozpadli v tom roce 2006, všichni jsme víceméně pořád v Olomouci, reunion ale již dlouho nebyl tématem naší konverzace. pokud by k němu mělo dojít, tak snad jedině kvůli panu Bílkovi.
zdravím vás,
oh.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 a.g. a.g. | 25. března 2012 v 4:16 | Reagovat

chytrý šílí

2 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 25. března 2012 v 7:04 | Reagovat

chytrý šílí
. -    - -
akát   mámí
A      M
pardon: jasmín bílý
. - - -
J
Svedu to přeložit, transponovat – přesto ani v jiném jazyce nerozumím. Ludwig Wittgenstein.

3 mirek mirek | E-mail | 4. dubna 2012 v 21:29 | Reagovat

zdravím,jen něco málo k panu Bílkovi,trochu jsem ho znal,byl výborný fotograf ale hlavně malíř,dělal jsem mu výstavu naivních kreseb dávno předtím než totéž ale hůř začal provozovat pan Vojkůvka,kromě toho dokázal naprosto přesně imitovat holandské mistry,pozoruhodné je že maloval na plech,měl jsem i to potěšení být u něj doma,kde mi ukázal jeho obrazy církevních památek,bohužel město i oficielní spolky malířů ho nepřijali nikdy mezi sebe a on o to ostatně ani nestál,ale mrzí mě že o něm ví jen málo olomoučanů,zasloužil by si určitě připomenutí,pokud by vaše zmíněná kapela byla ochotna zahrát na jeho počest v ponorce,kam rád chodil,určitě by se našlo pár lidí kteří by na něj rádi zavzpomínali,mě nevyjímaje...

4 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 5. dubna 2012 v 7:59 | Reagovat

Dobré ráno, prosím vás, tady máte i jiný můj mail: p.s.2005 @ centrum.cz .
Poněvadž nebude, co míním, pokud se i vy o Bílkovi postupně po kouskách nerozepíšete, už ta vaše zmínka o první Bílkově výstavě je zajímavá a zatím nikdo nezmínil. Vám to nic neudělá, a mi v dalších blozích přibude... Třeba skrzeva vás najdu, co v Bílkově tématu hledám.
Přidejte se, přilepte! Posílejte, prosím...
Moc byste mi, jako pětašedesátníkovi, pomohl – v takovém čase měl Bílek do smrti pouhých 5 let.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama