Kdyby byl v Kyjově aspoň jeden bloger,

19. února 2012 v 17:30


nebo dokonce blogerka, zeptal bych se takového unikáta, natotata, co už vyslechnul, nebo někde po sousedech vyštrachal, o osobě i životě tamtoho jejich za živa celému městu smradlavého fotografa, a pokud, na kterém kyjovském blogu takovéto zápisky o pár větách najdu - doléhají ke mně věčné stesky, že není o čem psát, a tady se přímo na očích povaluje takové téma, jedinečná rarita.
Zdejší psáči baží po magii, astrálech a fantaziích, a zrovna tam v Kyjově jim loni zhruba o tomto čase zcela živé tohleto v jednom kusu zemřelo. Ono se odjakživa snadněji vymýšlí, co není, nežli věcně popisuje, co naopak zásadně živé, a velmi živé, je.
Internet vynálezem blogů leda tak rozšířil území smutků říší individuálních samot.
Institucionalizoval exhibicionismus, alibismus a nezájem.
Joj, veselo v Kyjově bývalo! Juchú, veselo v Kyjově bude!
Tamten smraďoch jim jásavost těchto náruživých verbuňků leda tak kazil.
Tak o něm radši nebudem nic vědět, co si hlavu lámat, ve Wikipedii jakési heslo, odkaz o něm jistě je...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 20. února 2012 v 9:25 | Reagovat

Včera si předešlý plk přečetlo 5 lidí, zřejmě ovšem ani jeden/1 z Kyjova. Kde teda, fakt, nemajú ten blog. Co se týče toho, co tam majú, najaro vyrazím kterýmsi vlakem kabrňákem a dojdu na tamější náměstí, zdali tam v takové od Sítě odřezané jamě majú aspoň veřejné reteráty, teda záchodky.
Nebo si jenom tak sami sobě v haňbě haňbu serú na hlavy. Jak sa slovácký traktorista jmenuju, moh bych tam mezi ně dojet i na zetóře a všechny je tam pod ten rynek po jednym každym tom blogerovi poddorat. Čím si předtým podestelu, nebo jinak ve všední dny podkládajú, to už přece není moja věc. Ta kropenatá slépka začala dneska zase snášat, chválabohu!

2 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 21. února 2012 v 8:49 | Reagovat

Kdysi dávno jsem získal kresbu z deníku jednoho z českých českých strážmistrů hlídajících protektorátní český koncentrační tábor  ve Svatobořicích. Na obrázku byla dřevěná strážní věž strážci benevolentně zvaná špačkárna a kdesi daleko vzadu na obzoru střecha s kopulí jakési budovy.
Předloni jsem se zajel na ta místa podívat, porovnat totéž přes tunel času.
Cestou nazpátek okolo jsem úplně naprosto určil, že tou budovou s kopulí tenkrát tak daleko byla kyjovská nemocnice, od ní jsem to měl pěšky ještě stále kus. Podle návodu, který mi kterýsi místní dal, jsem měl ještě dospět k jakémusi nadjezdu a po něm zakázanou pěšinou okolo kolejí až k budově nádraží.
Před nadjezdem, před jednou z posledních vilek po mé levé ruce se plahočil s bednami plnými meruněk jakýsi místní zhruba v mých letech šedesátníka. Byla neděle, čas oběda. Toho roku se meruněk zřejmě urodilo nad rekordy, neboť kyjovský pán si mi stěžoval, že už je nemá kam dávat, že už má zavařené, všecko, co doma bylo vhodné, že má plné na kvas, že nejedí nic jiného než meruňky, tedy přesně marhule, že ať se podívám, jak má pořád ještě stromy obsypané, a to aj za barákem zezadu.
Jedinou meruňku mi však nenabídnul, nepokynul ke stromu, ať si utrhnu nebo seberu z pečlivě posečeného trávníku předzahrádky.
Nedivil jsem se již dávnému koncetráku o dva tři kilometry dál, Kyjov se pro mne stal skrze tamtoho s marhulemi místem pro takový nelidský účel jako přímo Bohem stvořeným.
Až tamten fotograf umřel, a všem ve městě tedy jeho genialita přestala smrdět, vystrojili mu na náměstí tryznu, mám dojem, že to bylo zrovna na Velký pátek, takže se mu, dobře mu tak, ani naposledy zvonit nemohlo.
Nemuselo?

3 Dubious cat Dubious cat | Web | 21. února 2012 v 17:34 | Reagovat

Kyjov je pro mne místo velmi vzdálené a tajemné, jehož návštěvu si pravděpodobně odpustím. Já mít strom a na něm příliš mnoho meruněk, rozdám je bez keců...

4 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 22. února 2012 v 7:43 | Reagovat

Poněvadž já nejsem z toho Kyjova, svedu sobě vypočíst i vyčíst hřích. Upřímně.
Neboť k příštímu svému poučení – a do budoucna, abych chybu neopakoval, již příště případně stejně snadné neminul, jsem se opravdu jo silnou vůlí obrnil.
V rocích 1981, 1982 a v 84, jsem žil celé dlouhé letní měsíce v Kyjovu nedalekých Polešovicích, každým víkendovým i všedním vlakem osobákem ze zastávky v Moravském Písku jsem tam mohl být s jedním přestupem před jeho vrátkama do hodiny, jenomže jsem byl líný, tupý, kdesi v tom nejvzdálenějším koutku své hlavy jsem informaci okolo pana fotografa Tichého už určitě nosil, i když za bolševika se o něm zas až tak nepsalo.  
Pak jsem před pár roky dělal, tedy hodně podrobně se zajímal o zajatce od Sokolova z března 43., dva z nich (Šnajdr a Karel Eger) cosi s Kyjovém společného měli, mailoval jsem kvůli nim párkrát tam i zpět do kyjovského muzea, do jakési galerie na náměstí, nikdo nazpátek mi ani letmo nenabídl zmínečku jakéhokoli odkazu.
Jasně, pak (spíš ještě před těmi zajatci) jsem viděl ten jako obvykle odfláknutý televizní dokument,  když k čemukoli následnému nepopohánějící, a předloni jsem byl v tom koncentráku ve Svatobořicích po stopách kousku života mého otce, na kyjovském nádraží jsem tenkrát zbůdarma seděl dobrou hodinu na lavičce perónu, když jsem čekal na odjezd. Nespojilo se mi, nebyl jsem na tuhle cestu řádně oblečen, jak říkávám, tedy řádným cestovním scénářem připraven. Nikdo mi tam v mé nudě sám od sebe nenapověděl, do půlhodiny jsem mohl být u vrátek...
Loni pan fotograf Tichý zemřel, dosud mě dlouhá desetiletí nic nepudilo, až se zprávou o jeho smrti jsem si zcela náhle jasnozřivě uvědomil, jaký to byl pro mě jedinečně potřebný konceptualista, ihned jsem se sháněl, a pak opakovaně mailoval jeho hospodyni, že přijedu od Ostravy zdarma pomoci s vyklízením nábytku, když jedinou odměnu jsem si vymínil, že se podívám a přečtu si všechny písemné záznamy, které po panu Tichém zbyly, i když by se mělo jednat jen o účtenky odkudsi z konzumu.
Nic. Žádná odpověď z tého Kyjova, černé díry, šohaju, joj, nazpátek.
Onehdy mi zase Internetem bliklo, že v brněnském Provázku chystají na jeviště jakousi montáž na jeviště, že prochodili po smrti pana Tichého Kyjov, že se ptali tamních na jejich související zážitky, vzpomínky a klípky.
Tak jsem ihned do Provázku psal dramaturgům, zdali by mi nedali přečíst jejich výsledek v pdf, i to Brno po Špilbergem se náhle stalo černou dírou, mě zajímá, jak oni postihli ten konceptualistický dar dotyčného, jak jsem jim napsal, je zřejmě jen ta návštěvnost a s ní spojený i z ní vycházející jen kšeft.
A to ještě ani příští Velký pátek nebyl, černá si celá jako kút hned za řiťú, celá ty Velká Moravo!
Do roka a do dňa, ani po tobě nechu, Pane, abys jim odpustil!

5 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 22. února 2012 v 12:26 | Reagovat

Nejdříve jsem si navařil na dva dny kastról guláše z fazolí, jak kdybych byl jakýsi mexikánský kovboj. Olé!
Ale ještě předtím jsem začal myslet.
„Jeden z nejoriginálnějších českých fotografů Miroslav Tichý zemřel 12. dubna ve věku 84 let.“
Tu hru o něm pro Provázek dali dohromady Simona Petrů a Petr Jan Kryštof, ten druhý je možná on, o kterém se na Seznamu věstí, že má 2 firmy na čištění kotlů od vodního kamene, ve Střílkách a Žabovřeskách, zatímco o paní Simoně P. na českém internetu sebeméně zmíněno nebylo.
Na Googlu ovšem, když v civilizaci, to ovšem i v případě tohoto menu byla chuť jiná, ihned jsem zanechal na jejím fejsu mou mailovou adresu.
Takže mám políčeno, a zdali mi bude dáno se do jejích/jejich stran o panu fotografovi začísti, už teď není zásadní.
Přesně do roka od jeho smrti, vždyť přece nejsem žádný Kozina, letos 12. dubna nasednu ráno v Těšíně do vlaku a vydám se do toho Kyjova s kamerou, je snad obecně dobré zaznamenat si a, zejména, shlédnout a si zapamatovat reálný věcný stav stav jakéhokoli výročí či jubilea.
Ale nejdřív jsem si navařil ty zhruba 3 litry guláše, 5 tlustých knedlíkových plátků do 5 minut spráskal k první porci, a pak si běžel nechat vytisknout do kiosku informací na nádraží můj předběžný příští itinerář podle jízdního řádu lokomotiv, kolejí a železnic, a aby ne, mám tuto skvělou příležitost za prvním rohem od mé poštovské adresy.
Možnost odjezdu mám dvojí: v případě prvním budu ve Svinově čekat déle nežli půl hodiny, pokud vyjedu z Těšína zhruba o tutéž půlhodinu později, ve Svinově to budu mít na knap, 3 minuty na přestup do rychlíku čtvrtkařským během podchodem pod dvěma nástupišti, když ve výsledku budu nejvíce závislý na okolnosti, zdali se opět nepřizabiju následnou cestou vzhůru pohyblivými schody na perón.    
Rychlík, jímž budu na své výpravě pokračovat na jih, se jmenuje R 732 Radegast.
Podstatné je, aby dojel přesně podle jízdního řádu v 8:30 do Starého Města, kde míním svou trasu přerušit a vydat se jednu zastávku do Uherského Hradiště, tahle lokálka má plánovaný odjezd ze Staráku v 8:33.
Za pár minut budu již stát před nádražím, které tenkrát navrhnul Dušan Jirkovič a všichni po něm jenom zplundrovávali, zhruba dvacet/20 minut pěšky odsud přes dvoje náměstí se vřítím do honosně prosklené budovy finančního úřadu, abych zde zcela mimo úřední den kanceláří i zdejší pokladny pořád v jenom trysku ve zhruba šedesátikorunové sumě vyrovnal moji letošní daň za polešovickou zahrádku, kterou pro tvar, jak ji zachycují velmocenské špionážní mapovací družice, nazývám Florida.

6 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 23. února 2012 v 8:27 | Reagovat

Za hodinu byl mohl být na hradíšťském nádraží zase zpátky, třeba bych se tam ještě stihnul kteréhosi místního bolševika škodolibě zeptat, koho jim to tam chybí na podestě napravo u zdi ve vestibulu před pokladnami busta, jestli snad ne toho výpravčího Indry, pozdějšího tajemníka Ústředního výboru.
Kdyby vlaky na sebe, a ještě lépe na mě, navazovaly v UH, Starém Městě i na zastávce v Moravském Písku, což v Indrově tradici jistě nebudou, za další hodinu bych mohl vystupovat z brněnského motoráku přijedšího zleva v tom zpropadeném Kyjově.
Jinak se tam dostanu až na poledne, což je, pokud se světla týče, jistě pořád komfortu na kamerování dost, do odpolední čtvrté bych se jistě ve městě dostal, kam bych chtěl být, a na půlnoc bych mohl být zas zpátky v Těšíně.
Z předešlého výpočtu tedy plyne, že to budu muset nějak maily ještě zařídit, aby mě na tom hradíšťském berňáku přijali k audienci o hodinu dříve, i když budou mít před jinými dobře zamčeno, o hodinu bych si v Těšíně přivstal, ale za odměnu bych byl v tom Kyjově už v 10:00, nějaká minuta sem nebo tam kvůli přesnosti by mi přece nevadila, vždyť já nepoletím ke Kosmu.
K podmínečnému jízdnímu řádu, který jsem si nechal vytisknout včera a dneska už naprosto neplatí, jsem včera odpoledne hned prvním mailem vydyndal z kyjovského městského informačního střediska nazpátek mapu, ze které plyne několikeré: a/ že je v tak špatné rozlišovací kvalitě, že si musím ihned udělat svoji, b/ že mám na ní označeny pozice Tichého domku, kvelbu toho informačního střediska i hřbitova, na němž by měla být po panu Tichém aspoň ta urna.
Že to jeho poslední místo snadno najdu, při takové jejich jistotě jsem tamty šlechetné dárce zatím nechal, přesnou lokalizaci Kyjovu za živa zbytného popela na nich jistě do termínu mé návštěvy vymámím.
Na tu mou mapu jsem v levém dolním rožku označil křížkem místo toho lakomého pána Kyjovjana s marhulemi, oranžovo modrým hadem část cesty, po níž jsem šel tenkrát od mostu silničního nadjezdu k nádraží. Schválně jsem tam nechal v rožku ten grafický údaj, že 1 centimetr na mapě znamená 40 metrů ve skutečnosti, a když si porovnám nejbližší vzdálenost od hada k tomu křížku vpravo nahoře, který zakresluje místo pana Tichého domku, otřeli jsme se tenkrát o sebe ve vzdálenosti zhruba půl kilometru, což v podmínkách, které znamenají věčnost, neznamená vůbec nic, ale mi je přesto líto, jaký jsem tupohlavý kretén, a jak jsem snadno minul cosi, co bych tady nazval výrazem definitivní zážitek.
DEFINITIVNI ZÁŽITEK.
Co by se tak asi v takové chvíli dělo na Zemi, kdybysme my dva byly planéty?

7 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 23. února 2012 v 12:03 | Reagovat

CITÁT Z WIKIPEDIE
Lze jej označit za stoika, skeptika, asketu, soliptika, či nihilistu se smyslem pro humor. Jeho svébytný smysl pro humor ilustruje příhoda z doby, kdy se ho státní orgány v 70. letech pokoušely dostat do kriminálu. Během jednoho soudního přelíčení se ve zprávě uvádělo, že v jeho oděvu byly „s jistotou nalezeny dvě vši a kuchyňský šváb.“ Na soudcův dotaz, co může říci k tomuto obvinění, odpověděl: „Povolejte je jako svědky!“
CITÁT Z KLASIKA
Norbert Wienner: Žít, znamená žít s přiměřenými informacemi.
DŮSLEDKY
Blogeři nejenže nežijí v Kyjově samém, ale zřejmě rovněž ne i v jeho nejbližším okolí, nejméně na území celého hodonínského okresu. Vyblogerováno, popřípadě: vymřeno.
Od lidí, i blogerů. Genocida.
Vždyť přece není mezi lidmi živými možné, aby se nezajímali o informace, viz citát, a nebo jejich živobytí je na základních informacích nezávisející, a tedy bezživotné, bezcenné.
Neboť zmíněné rozsudky, aspoň ty nejméně ze 70. let, se musí nalézat někde v archivu okresního soudu v Hodoníně, a pokud tam jsou, a tázající k ním následně nebude mít přístupu, bylo by nutno tento postup brát jako zamezení přístupu k elementární potravě. A bránění, odmítání, nebo zamezování, přístupu komukokoli k potravě je přece odevždycky zločinem.
Kdyby ovšem žili, snadno by si ověřili, co to ta genocida vlastně je; naprosto mrtvým je ovšem jakákoli strava, jak známo i z jiných příkladů, naprosto k ničemu, kterýkoli kadávr i třeba celým kilem té nejlibovější šunky zlaté pohrdne.
Státem stvořené mrtvoly...
Trupy z dobrovolnosti.
Zombíci.

8 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 24. února 2012 v 6:52 | Reagovat

1/
Po válce dva roky studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Po únorovém převratu v roce 1948 těžko nesl změny, které se ve škole děly. Tehdy prodělal svou první psychickou krizi. Izoloval se od přátel a namísto studia se začal bezcílně toulat Prahou. Následuje odchod ze studií, vojna a několikeré léčení v psychiatrické léčebně v Opavě, později v Kroměříži. Koncem 50. let se jeho stav lepší, a tak se může vrátit do Kyjova k rodičům.  
2/
Pro své podivínství byl v době temného stalinismu 50. let i později terčem represí státních složek. Sám k tomu říkal: „Já jsem celý život za komunistů dbal na to, abych byl co nejmíň zavřený, a přesto jsem byl osm roků zavřený. To bylo tak: já jsem dostal odsouzení na dvanáct měsíců a matka dostala strach, že když mě dají do výkonu trestu, že mě tam ti gauneři zabijou. Pak se domluvila s advokátem, aby mě z tama dostal. Tož, co udělal advokát? Advokát mě nechal vyšetřit od psychiatrů.“ V období kolem jeho odchodu ze studií došlo ke změnám jeho psychiky, pobýval delší dobu v psychiatrické léčebně v Opavě. Jak to tedy bylo s jeho psychikou? On sám o tom říkal: „Blázni jsou ti, kterých je míň.“
3/ Alespoň pro mne (poněvadž nejsem tím obvyklým českým novinářem, holotou, kterého do hloubky problému nezajímá nic) předešlé dva odstavce nepostrádají zajímavosti jako souvislost nebo možné východisko k pozdějšímu pana fotografa Tichého konceptualistickému uvažování, včera jsem proto již kvapem mailoval na adresy léčeben v Opavě i kroměřížské, aby mi poskytli ke shlédnutí lékařské zprávy související s dotyčného dávnými pobyty.
Samozřejmě, s radostným odkazem na dvojí zákon (nebudou muset hledat!!!!), budu odmítnut, že nejsem potomek nebo příbuzný, atd., jež zanechal, a stanu se tak v další jiné verzi obětí infomační genocidy.  
Státu, jenž takovéto zákony vydává, zejména vyhovuje obyvatelstvo ve stavu stáda, v jedincích i skupinách v tupé nevzdělanosti o nic se důsledně nezajímajících. A zejména takové genocidě státu chvályhodné a prospěšné jsou mentální stavy vše odkývající, přežvýkující stranovládou dané pod internetovými články, na blozích, bú, bů, boo, ozývající se například do mobilu zvukem volovým.

9 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 24. února 2012 v 10:49 | Reagovat

Aha, aha, včera večer jsem si před usnutím přísahal, že zapomenout tohle vnuknutí nesmím, a dneska jsem si málem nevzpomněl.
Na představu jakéhosi výjevu, třeba hned v tom Kyjově před náměstím, kde mezi domky čouhá vstříc cosi jako obrovský objekt zadnice.
Před kterou otálejí, jímž se dovnitř čehosi tak sugestivně zvoucího nechce, ošívají se, mají strach před důsledky, stesuje je ono cosi tajemně neznámé, co uvnitř.
Pak se najde mezi nimi kterýsi, jenž vstoupí do té díry a zmizí jejich pohledům.
On sám si uvědomuje, že prošel tmou, a tma je pořád před ním, ale cosi mu napoví a nebo nedá, a on se ohlédne, a najednou mu začne být leccos jasné, poněvadž za sebou uvidí veliký nápis, který zní: BRÁNA VĚČNOSTI.

10 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 24. února 2012 v 11:13 | Reagovat

PRVNÍ VERZE SCÉNÁŘE
Velice vhodná pro toho největšího lenocha ze všech lenochů, a já jím jsem.
Přijedu na nádraží, od něhož je to (podle mapy) na kyjovský hřbitov zhruba kilometr nezblouditelně rovně. Dorazím sem zrovna o polednách, na začátku časů duchů, odedávna platí, že tuhle hodinu nemá na hřbitově nikdo živý nikdy být.
Já jsem ovšem státem genocidně všestranně zhmožděn, takže na mne zřejmě zásvětní duchové nebudou moci, což si snadno ověřím – s připravenou kamerou budu hodinku otálet poblíž pana fotografa Tichého popela v urně, čekat na případně kohosi jinšího, kdo se stejně jako já na ročnicu kvůli jeho památce dostaví.
Pokud nikdo, ani žáden, ani žádná, má frajárko starodávná, i to se dá přece za hodinu natočit, jen název pro moje vzpomínání ještě nemám, co ještě pořád žádné zásadní neštěstí není, poněvadž i první podoba tohoto scénáře (tedy námětu) se do budoucna ještě zpřesní, a tím změní, ale to základní téma, že kde není nic, ani smrt nebere, tak tento slogan by pro jejich věčnou hanbu zůstat měl.
Až za tú věčnú prdel, to se ví!!!
Mi nikdo, bůhví, kdy to brzy bude, na takovú polední vartu už žádný nedojde.
Na jižní straně
bude ten hrob
A žízeň trvá
marná touha
marná pouť

11 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 24. února 2012 v 12:24 | Reagovat

Za pouhý den jsem od tázaných pamětníků zjistil, co ještě v žádných novinách zveřejněno nebylo:
Miroslav Tichý, nar. 20.11.1926, byl v roce 1946 hospitalizován na Psychiatrické klinice v Brně, v roce 1947 v soukromém sanatoriu v Praze – Bubenči.
V opavské psychiatrické léčebně byl posléze hospitalizován zřejmě třikrát: poprvé od 8. 11. 1957 do 23. 12. 1957, podruhé po návratu z vánoční dovolenky od 1. 1. 1958 do 22. 3. 1958 a potřetí od 7. 4. 1958 do 21. 2. 1959.
Co kdyby pana fotografa Tichého spisy, v nichž zajímá mě především stylistika jako odraz doby i člověka v ní, a nikoli jeho diagnózy, na něž mravně odpírám si právo, byly dosud uloženy někde v archivu nebo spisovně opavské léčebny?
Co potom, a co teď včíl?
Zřejmě i úvodní rozsudek k trestu 12 měsíců nepodmíněně je třeba hledat někde v Praze, zřejmě v šanónech se štítky 1946 a 1947.
V tom druhém jsem se já v dubnu narodil.

12 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 25. února 2012 v 8:16 | Reagovat

Od: eda.maznak.cempirek@centrum.cz
Komu: <info@tichyfotograf.cz>
Datum: 25.02.2012 08:06
Předmět: Dobrý den paní magistro Hebnarová, v týdnu jsem se

ptal v kyjovském Městském informačním centru, ale nevěděli, tak se tedy zeptám vás, i když mi oni vzkázali, že jste nějaká nemocná, a že vaše odpověď bude nějakou dobu trvat.
Nevadí, do Kyjova chci kvůli panu Tichému přijet až na jeho ročnicu 12. dubna, rád bych došel na  hřbitov, ale nevím, ve kterém místě jeho popel tam najdu, kdybyste mi mohla, prosím vás vysvětlit pár slovy, jak se dát od brány.
A potom je tu věc druhá, taková lidsky delikátnější, ale i tu spoléhám na vaši laskavou velkorysost, milá paní magistro Hebnarová: v kolik hodin, v kterou dobu, ten pan Tichý loni zemřel, v žádných novinách uveřejněno nebylo, tak jsem se nedočet.
Přeju vám brzké uzdravení, a sobě vaše dvě laskavé odpovědi co nejdříve nazpátek, prosím a již teď děkuji stejně velmi.
EMC

13 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 25. února 2012 v 8:18 | Reagovat

Od: gregorova@provazek.cz
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 24.02.2012 23:35
Předmět: Re: Dobrý den, paní Gregorová, prosím vás:

Hezký den, bohužel kontakt na autora nemám - jak jsem Vám psala prve, inscenaci jsem neměla na starosti zkuste tedy znovu kolegu Mirka Oščatku.
S pozdravy
Bára Gregorová

14 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 25. února 2012 v 9:15 | Reagovat

jaha: já myslím, že je hlavně zajímavé čím ty snímky pořizoval! Digitálním foťákem udělá fotky každý blbec.... (14. 01. 2011 09:24)
Uvádím citát z jakési internetové diskuze – tedy té obvyklé tlupy naprosto domorodě tupě hloupých žvástů zrovna těch, kteří mentální úrovní jsou neschopni k čemukoli, jak i čehokoli kromě příprav letošní dovolené v Řecku nebo součtu při chlubení se kolikrát již za život byli o prázdninách v Tunisku. Život se jim ovšem nazpátek odměňuje obdobnými žvásty, například zrovna v těch internetových novinách.
Přičemž k výroku pisatele výše musím dodat, že pozorností přesahuje jiné v jeho okolí o řády výše – třebaže mně osobně na činnosti fotografa Tichého nefascinují fotografie samé nebo romantický způsob jeho života, nýbrž co názvu záznam – tedy zdánlivou primitivností jakýsi znovunávrat k samým začátkům fotografie, kdy otisku světa do asfaltu bylo třeba málem celého dne Slunce na obloze, když píšu schválně s velkým S, abych zvýraznil související magii a archetyp.
Stalo se poprvé prostřednictvím pohledu jistého Joseph Nocéphore Niepce z jeho pařížského okna v roce 1816.
V jehož souvislosti se mi náhle vybavila klukovská zkušenost, kdy jsme lili vařící asfalt do trávníku a potom užasle pozorovali výsledek tohoto otisku, záznamu, který v některých případech měl podobu kolikatitohorních zkaměnělin pradávných přesliček a plavuní, připomínám si dětství a náhle vím, že teď málem před hrobem bych měl tyhle otisky o letošních prázdninách zopakovat ve výstavních verzích, snad již k nim mám dostatek interpretačního rozumu.
Když taková s čímsi související imprese by u mě nenastala, kdybych se zrovna tak rozpomínal na kohosi ty zcela technicky nejrealističtější fotografie, žádný div – ano, ty dovolenkové i třeba až k uzávidění jakže vzdálených například těch Malediv.
oldedek: To jsem ale blbec, já totiž fotím úplně stejně ale nevěděl jsem, že je to pěkný ...
Já takovýhle fotky totiž vyhazuju jako nepovedený (14. 01. 2011 10:48)
anelam: Jé,já fotím od 13 let,a takových fotek jsem vyházela fůru ,jako nepovedené, Já blbec mohla teď nabídnout a být v balíku A to že přemíra čistoty škodí,říkám stále Ten je teď imunní vůči všemu (14. 01. 2011 13:06)  
Proneseno velkopansky ještě za jeho živa, mohli si za ním do Kyjova dojet, a nechat si vysvětlit, nedojeli, nedošli, hlupáci – jejich tehdejší takový počin by dneska posloužil i mně.

15 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 25. února 2012 v 12:06 | Reagovat

Od: "Jana Hebnarová" <JanaHebnarova@seznam.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 25.02.2012 10:07
Předmět: Re: Dobrý den paní magistro Hebnarová, v týdnu jsem se
Vážený pane,

pan Tichý je pochovaný na kyjovském hřbitově ve starém urnovém háji. Je to od smuteční síně napravo.
Nevím, proč Vás zajímá, kdy pan Tichý zemřel. Nicméně myslím si, že to není tajemství, bylo to kolem poledne.
Fascinuje mě zájem o pana Tichého, když byl naživu a měl určité problémy, nikdo si ho moc nevšímal, ba naopak.
S pozdravem
Jana Hebnarová

16 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 26. února 2012 v 10:26 | Reagovat

Od: "Jana Hebnarová" <JanaHebnarova@seznam.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 25.02.2012 18:20
Předmět: Re: Ještě jednou si dovoluji, paní magistro Hebnarová,

prosím, neoslovujte mě pořád tím hrozným titulem, který je v současné době dosti zprofanovaný a má ho každý b.
Kde je pravá šipka, můžete hledat, ale doufám, že se tam nic nestane, hrob jsme zřídili panu Tichému my a také ho spravujeme.
S pozdravem
Jana Hebnarová

17 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 26. února 2012 v 14:18 | Reagovat

Dneska jsem mínil napsat cosi zásadního, jenomže původně zcela čistá a ostře ukončena včerejší večerní myšlenka se mi bez následků vykouřila z hlavy, a její rekonstrukci určitě nesvedu.
Ale jistě se v ní jednalo o analogii mezi první fotografií a prvním filmem světa, za který jsem si vybral ODCHOD DĚLNÍKŮ Z TOVÁRNY bratří Lumiérů z roku 1895, který je kinematografickým arcidílem, ačkoli se vnějškově velmi málo podobá kasovním arcidílům filmů dnešních, na něž jsou diváci zvyklí, a podle nichž soudí, vnějšek, ostrost, barevnost – a přitom ten nejpůvodnější zázrak i smysl jim uniká. V onom záznamu, zázračnosti záznamu jako aktu náhlého uzření světa, v oné obsesi, puzení, k čemusi takovému, jsou si Tichý i dávní Niepce s lyonskými bratry Lumiéry stejní.
Svět, jenž se v takovém záznamu, jakožto jasnozřivě vyvstavším okamžiku děje, náhle srozumitelně vyjeví, zaexistuje, jak to přesně popsat, aby to bylo rozumitelné a současné ne klišé. Wittgenstein by se jenom usmál: k vyjádření i porozumění musíme být na čemsi takovém nějak domluveni, a takto domluvení můžeme teprve porozumět nebo uvidět.
Záznam. O polednách prvního výročí jeho úmrtního dne před jeho pamětní desku v kolumbáriu kyjovského hřbitova postavím na stativ kameru, zmáčknu spoušť, a budu předpokládat, že se uvnitř toho statického záběru dlouhého minutu cosi uděje. Zamáčku spouť, stop, i kdyby se celou minutu předtím nakrásně nic jiným filmovatelného neudálo. K jakémusi smyslu mimo snímaný obraz přece jenom dojde, já tady a on tam. Tedy: tady, ale současně z mnoha ohledů už tam. Tam tady...
První filmy Lumiérů byly dlouhé necelou minutu a nebyly než záznamem zcela běžných a dneska nezajímavých věcí, podstatné bylo, že se v nich minutu cosi nějak hýbalo.
Mne tedy ani to ne.
Samozřejmě od této statičnosti čemusi tak invalidnímu bych mohl odpomoci, kamerou kroutit, mávat, mimo obraz recitovat nebo si s kýmsi na související téma nahlas vyprávět.
Já, budu-li, podobnými poznámkami připraven, toužím, že na místě budu mít štěstí, a že se mi skrze objektiv vyjeví duch, nikoli průdyšně mlžně astrální snad samotného pana fotografa Tichého, na cosi takového jsme oba lenoši – ale spíše nějak zprostředkovaný nebo dokonce zřetelně vizuálně manifestovaný duch principu (kinematografického) záznamu.
Že se zcela viditelně prokáže. Dokáže.

18 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 27. února 2012 v 9:53 | Reagovat

OKAMŽIKY PRAVOSTI
Snad každý takový zážitek zná, snad každý takový zážitek zažil, a pokud zatím ne, zažije, když si v budoucnu uvědomí, oč se jedná a na moji dnešní glosu si vzpomene.
Mnohokrát jsme zažili příhody, situace nebo události, o nichž VZÁPĚTÍ naprosto nezvratitelně víme, že si je v tomtéž znění i posloupnosti zapamatujeme na celý příští život, jak pro nás jsou a budou zásadní.
Ale o tento nebo takovýto stav vědomosti prožitku světa mi nejde, přestože i on je máločastý, a přihodí se i přes případnou všechnu bdělou pozornost k žitému světu jen občas.
Já míním stav, který se děje jaksi SOUČASNĚ k tomu teď právě zažívanému, kdy si mysl (odtržena do role jakéhosi objektivního pozorovatele) průběžně zcela jasnozřivě uvědomuje, že onen zrovna zažívaný moment je to zásadní. Že člověk, dotyčný, zrovna teď právě ví, že tohleto je to pravé, na celý příští jeho čas pravdoucí. Že zrovna teď právě je poznamenáván, ba i na celý příští život měněn. Že se svět v té chvíli uvědomovaně děje.
Zažít je to možno, prožít taky, nějak zprostředkovat, jak vidíte z tohoto příkladu, rovněž – ale jakkoli zaznamenat, v přesnosti pak reprodukovat, nedá se žádnou technologií.
Zčásti extatický stav se stává (nebo pro kohosi stal) konceptem nějak emitovat, vygenerovat, následně zmoci záznam či paralelní reprodukci takového úžasného prožitku příště.
Synchronicita je slovo, které do lidského profilu vnesl psychiatr Jung, do našeho popisu se sice přímo nehodí, nepasuje, ale musel jsem je v souvislosti vyslovit.
Zatímco někdo jde po v jistém smyslu virtuálních penězích, jiný třeba se stejným úsilím po čemsi, a zcela jinak virtuálním, co se zrovna jimi nedá koupit, nebo zaplatit.
Předpokládám, vím, že v tamto dubnové poledne nic takového nezažiju, přesto, kéž by!!!, tam budu na celou minutu přítomen, jenom abych si to byl schopen po celou tu minutu soustředěně naplno, s naplno přítomnou otevřenou myslí, uvědomovat, souběžně prožít...
Předpovědět se to taky nedá, poněvadž to pouze jen nastává.

19 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 28. února 2012 v 11:24 | Reagovat

Dneska mi paní Soukalová, současná ředitelka kyjovského gymnázia, poslala sken maturitního tabla z roku 1945, na jehož kterési podobence by měl být zachycen pozdější podivínský fotograf pan Tichý – připadá mi, že vzájemně nejvíc obličejových podobností duality mládí a stáří si zachovala fotografie mladíka vyčesaného dozadu, umístěna jako třetí zleva ve druhé pánské řadě odshora.
Na první pohled na tablo jsem však zaznamenal, a překvapilo mě k poznámce, jak vypadají všichni ti tehdejší maturanti o roky starší, jako zhruba třicátníci, oproti jejich současným následovníkům.
Dnešní mladíčci zcela žijící mimo historii, oni tehdejší snad i ve vzhledu poznamenáni 5 roky válečných zkušeností, možná odtud tahle sestárlost. Nikoliv však zkušenost, vždyť přece za pouhé 3 roky je semlely (i s jejich potomky po několik příštích generací) mlýny neúprosných důsledků bolševického Února.
I po němž si pan Tichý vyčesával stejně vlasy dozadu, jak i za slánskýády, za Novotného časů tání, v 68., to měl být všude dávno mír, za normalice, za Gorbačova, po 89., pořád si vyčesával vlasy stejně, a nebo mu už tak z dlouhodobého zvyku rostly, nebo přilehly, vždyť k samému svému stáru si prý už hlavu vůbec nemyl, a kdovípak zdali na samém konci jenom jen pomyšlení na hřeben už nebylo zcela mimo jakýkoli jeho zájem nebo intelektuální úsilí...
Život napjatý na vlasu.
A jiné podobné babské povídačky obdobných úsloví a veřejných mouder souvisejících s vlasy, obdobných třeba tomu, že smrt přetrhne život … inu, jako ten chlup.

20 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 28. února 2012 v 12:57 | Reagovat

Opravuji alespoň ty nejtrapnější hrubice a významové nesmysly.

Do roka a do dňa, ani po tobě nechCCCu, Pane, abys jim odpustil!
které tenkrát navrhnul Dušan JUUUrkovič a všichni
Za hodinu byCHCHCH mohl být na hradíšťském nádraží
poněvadž za sebou uvidí V ČERNI veliký ČERNÝ nápis, který zní: BRÁNA VĚČNOSTI.  
o polednách, na začátku časUUU duchů,
nýbrž co nAAAzvu záznam
aby to bylo SSSrozumitelné a současné ne klišé

Snad příště budu podobného pokání ušetřen.

21 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 29. února 2012 v 9:48 | Reagovat

[20]:

Od: "J.Ivan" <J.Ivan@email.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 29.02.2012 08:10
Předmět: Re: Dobrý den v kyjovské pohřební službě, kam si dovoluji mít dotaz,

Dobré ráno,
než pojedete toho 12. dubna do Kyjova napiště v kolik hodin budete zde v Kyjově na hřbitově. Já Vás tam zavedu, je to pár kroků od naší budovy - pohřební služby.
Přeji Vám pěkný den.
Jiří Ivan -  Tel.: 518 333 444
www.pohrebnisluzbakyjov.cz

22 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 29. února 2012 v 12:07 | Reagovat

Od: "Jana Hebnarová" <JanaHebnarova@seznam.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 29.02.2012 10:40
Předmět: Re: Možná paní Hebnarová nemáte, proto přeposílám.

Vážený pane děkuji, ale toto všechno vím přímo od pana Tichého, trávila jsem s ním spoustu času, posledních sedm let několik hodin děnně. Věřte,vím téměř vše.
Děkuji Vám, ale je to celkem zbytečné mi to přeposílat.
Jana Hebnarová

23 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 29. února 2012 v 17:38 | Reagovat

Od: "Jana Hebnarová" <JanaHebnarova@seznam.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 29.02.2012 12:12
Předmět: Re: Možná paní Hebnarová nemáte, proto přeposílám.

Ano, chci napsat knihu i když nevím, proč by měl být bolševik rád, že se nenapíše o panu Tichém.
Tento záměr jsem již diskutovala s matkou pana Tichého, tzn. asi před 35 lety.
S pozdravem
JH

Od: "Jana Hebnarová" <JanaHebnarova@seznam.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 29.02.2012 13:14
Předmět: Re: Možná, paní Hebnarová, nemáte, proto přeposílám.

Vážený pane,
já ty rozsudky nám a divil byste se, proč byl pan Tichý - šest měsíců ve vazbě, ve vězení nikdy nebyl, to jsou jen manipulace a výmysly. A osm roků také nebyl v léčebně, nejdéle tam byl tři měsíce a potom ho vždy uklidili na týden. To, co se prezentuje je mystifikace, protože jeho objevitel chtěl na něm zbohatnout, a proto udělal příběh pana Tichého  zajímavý pro západ, oni mají rádi bojovníky proti totalitě. Věřil byste, že se k němu po revoluci chovali ještě hůře než za totality?
Všechno mám zdokumentované, ale úplnou pravdu stejně nikdy nikomu neřeknu. Kvůli panu Tichému.
S pozdravem
JH

24 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 1. března 2012 v 10:14 | Reagovat

Kyjov je mi tedy, a jinak se to snad ani chakterističtěji napsat nedá, zejména místem mi nedostupných meruněk, jeden mi v prachu cesty pěšky k osvěžení jazyka nenabídne, a radši je vyveze na hnoják. Jiná z tama její marhule jiného jazykového druhu rovněž ne, přitom ani hodiny nevíme, a přes všechno její tajnůstkaření a hamounění klidně může nazítří kdosi po ní pozůstalý házet celými náručemi tento jedinečný archiv do přistavené popelnice. Už jsem ji to tak odmejloval, dokonce v souvislosti se slovem svědomí.
Třetí mi známý výraz pro meruňku zní aprikot.
V Kyjově v souvislosti s ním už asi neseženu žádnou mysli nebo jazyku příznivě veselou historku...

25 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 3. března 2012 v 15:50 | Reagovat

Nazvu svůj nápad sloganem TICHÝ DECH a míním jím zcela čerstvou myšlenku nějak zachytit posmrtnou přítomnost toho pana fotografa Tichého na kyjovském hřbitově, dokonce jen v průběhu necelé té minuty záznamu vzpomínkové desky tam.
Nastane, nebo to bude náhodná jenom fikce, pokud zavěsím v patřičné vzdálenosti od objektivu nit, a ona se mi bude komíhat ve větru? Že bude spuštěna od neviděného konce tyče, kterou držím v rukou mimo záběr (MO) kamery? A co například siderické kyvadlo obdobně zakončené jindy nahoře obdobné nitě mezi konečky bříšek palce a ukazováčku? Stejně tak může být ovlivňováno mnou, a přesto se předpokládá moje neutralita, absence jakékoli mé snahy do průběhu zlovolně nebo nápomocně zasahovat.
Samozřejmě, čím delší bude tyč, tím intentizivnější budou na jejím konečku záchvěvy mnou způsobované, výraznější amplitudy sinusoidy, zprostředkovaná indikace přítomnosti případného ducha je tak ihned s počátkem nápadu neprůkazná – navíc jakási tyč v poledne na hřbitově, tenhleten detail by v případě cizího člověka žádný místní nepřehlédnul,  a měl by můj postup za hanobení památky před rokem zemřelého,  i když třeba i jemu předtím dlouhá léta dotyčný jen smrdíval.
Budu tedy muset vymyslet jiný postup: míň okázalý a méně nápadný, třebaže pro případné stvrzení přítomnosti ducha zůstane i on (s ohledem na místní vítr) stejně nedůvěryhodně vachrlatý – ale co kdybych nit úplně odloučil od vlivu jakékoli části mého těla: třeba že bych ji upevnil žvýkačkou kdesi nahoře na těle kamery, přehodil natěsno před objektiv s celou kamerou zafixovaný na stativu zcela bez jakéhokoli mého vlivu...
Stál bych opodál, dokonce bych si celou situaci pro důkaz mého nezasahování mohl paralelně vyfotit.

26 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 3. března 2012 v 22:40 | Reagovat

Od: "jiri dytrych" <fotodytrych@centrum.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 03.03.2012 20:06
Předmět: Re: Dneska jsem české řeky.

Ještě k tomu Tichému.
Neznal jsem Vás před tím. Aly myslím, že se do Vás převtělil.
Zdraví Podzemní jablko.

27 Vendy Vendy | Web | 5. března 2012 v 20:58 | Reagovat

Víc než článek mě překvapily komentáře na pokračování... zajímavý způsob podání dalších informací.
Onoho fotografa jsem neznala. Pravda, nejsem z Kyjova ani přilehlého okolí. A je spousta fotografů, které neznám...
V Kyjově jsem byla loni na jednom školení a připadalo mi jako městečko po vymření. Neobyčejně klidné... Tím nechci říct, že se mi tam nelíbilo.

28 Vendy Vendy | Web | 5. března 2012 v 20:59 | Reagovat

P.S. připevnění nitě žvýkačkou je dobrý nápad. Taky by se dalo použít nějaké lepidlo, ale žvýkačka je praktičtější.

29 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 6. března 2012 v 12:42 | Reagovat

Od: "Jirasko Ludek" <jiraskol@avu.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 06.03.2012 12:14
Předmět: Re: [AVU] prosba

Vážený pane,
p. Miroslav Tichý studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1945 - 1947 (celkem 5 semestrů, z toho 3. - 5. semestr u prof. J. Želibského).
V zimním semestru (1948) požádal o přerušení studia na 2 roky z důvodu nástupu vojenské presenční služby.
O jeho dalších osudech se v naší dokumentaci nedochovaly žádné písemnosti.
S pozdravem
PhDr. Luděk Jirásko, CSc.,
vedoucí archivu AVU

30 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 8. března 2012 v 7:37 | Reagovat

Od: "právní oddělení" <pravni.odd@plbrno.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 07.03.2012 11:06
Předmět: odpiověď na dopis

Vážený pane,
obdrželi jsme Váš e-mail ze dne 29.2.2012.
Sdělujeme Vám, že v databázi Psychiatrické léčebny jsme zmíněného pacienta nenalezli.
Psychiatrická léčebna v Brně-Černovicích byla sice otevřena v r. 1863, avšak po vzniku Masarykovy univerzity a její lékařské fakulty vznikla v nemocnici u sv. Anny klinická pracoviště,která začala zajišťovat výuku mediků, a to  i v oboru psychiatrie. V období, na které se tážete,  fungovala klinika psychiatrie v nemocnici u sv. Anny na Pekařské ulici v Brně, jejímž pokračovatelem je klinika psychiatrie v nemocnici Brno- Bohunice.
To je vše, co můžeme k věci uvést.
S pozdravem
Za právní oddělení PL
JUDr.Dagmar Destonová

31 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 13. března 2012 v 11:20 | Reagovat

Od: "Rybová Jana" <Jana.Rybova@denik.cz>
Komu: <eda.maznak.cempirek@centrum.cz>
Datum: 13.03.2012 10:30
Předmět: RE: Dobrý den v hodonínské redakci, kam si dovoluji mít dotaz,

Dobrý den, pane Loujkásku, o soudu pana Tichého jsme nepsali. Tedy alespoň ne za dobu, co jsem v redakci. Na to si nevzpomínám. Je možné, že někdo z našich předchůdců redaktorů.
S pozdravem
Jana Rybová
Vedoucí redakce
VLTAVA-LABE-PRESS, a.s.
Hodonínský deník

Od: "Bohuslav.Lojkásek" <p.s.2005@centrum.cz>
Komu:
Datum: 13.03.2012 11:04
Předmět: RE: Dobrý den v hodonínské redakci, kam si dovoluji mít dotaz,

Takže co kdybyste napsali ke 12. dubnu, k ročnímu výročí jeho smrti, milá paní Rybová, vedoucí redaktorko, nebo udělali veliký rozhovor s paní Mgr. Hebnarovou jeho sousedkou, pečovatelkou a dědičkou – o Tichého literární pozůstalosti, kterou ještě nikdo nikde nezmínil.
Kontakt na paní H. snadno naleznete na Netu pod avízem Tichý fotograf.
Byla by to druhé bomba.
EMC

32 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 14. března 2012 v 10:32 | Reagovat

Od: tkasparek@fnbrno.cz
Komu: "Bohuslav.Lojkásek" <p.s.2005@centrum.cz>
Datum: 13.03.2012 13:48
Předmět: Odp: Dobrý den v Brně, dovoluji si mít dotaz,

Vážený pane Lojkásku,
o p. Miroslavu Tichém jsem slyšel a i něco viděl a proto bych vám rád ve vašem úsilí pomohl. Zjišťoval jsem, jak se to má s našimi archívy a věc se má tak, že naše souč. organizace vlastní nejstarší chorobopisy z r. 1951.
Před tímto datem byla psychiatrie ještě součástí neuropsychiatrického oddělení na Pekařské ulici v Brně a proto bych vás zkusil odkázat na prof. Ivana Rektora, přednostu 1. Neurologické kliniky Fakultní nemocnice U sv. Anny, který by mohl mít přehled, kde jsou umístěny chorobopisy z doby před r. 1951.
Zdraví
Tomáš Kašpárek
-------------------------------------------------------------
doc. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D.
přednosta Psychiatrické kliniky LF MU a FNB

33 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 20. března 2012 v 11:13 | Reagovat

Datum: 19.03.2012 12:00
Předmět: Hrob pana Tichého

Dobré odpoledne,
jak jsem slíbila, píši Vám informace, kde se nachází hrob pana Tichého. Paní Hebnarové, dřívější pečovatelka  pana Tichého mi sdělila, že se nachází za smutečkou, na pravé straně u Urnového hájíčku. Tak snad ho bez problémů najdete.
Přeji Vám hezký denJ
S pozdravem
Lucie Tomanová
------------------------------------------
Informační centrum města Kyjova

34 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | 26. března 2012 v 16:13 | Reagovat

Datum: 26.03.2012 14:34
Předmět: Odp: Milý pane doktore Kašpárku, pane docente, opravdu upřímně vřelý dík za váš zájem,

Dobrý den,
tak bohužel ani U sv. Anny nemají starší chorobopisy, než je začátek 50. let. Víc už vám asi pomoci nemůžu,
Zdraví
Tomáš Kašpárek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama