"Cesta za lepším životem"

3. ledna 2012 v 9:35
Dnešní téma začnu scénou z vězeňské cely ve Valdicích, v níž si kdosi odpykává trest dejme tomu 14 roků, a je zrovna té doby za půlkou. Co chci říci, a na co upozornit, zdejší místo, nechtěný pobyt, v jisté míře začaly být za tu dobu jeho adresou, potažmo domovem.
Pokud se kdo, a zcela zbytečně, ptává, proč se bývalí vězni tak rádi vracejí nazpátek, tak potom často z toho důvodu, co na jaře tažní ptáci: že je to tam táhne, že to tam znají, že je jím tam líp nežli doma, poněvadž domov povětšinou předtím od svého dětství nepoznali, jak i později.
Nemíním tohle téma, jak z nějaké písničky od Plastiků, sledovat dál, takový romantik duše Máchovy zase nejsem.
Naopak, StB jsem veden v kategorii Nepřátelská osoba - a proto bude znít prapodivně můj další výrok, to totiž na éře socialismu bylo dobré, že každá nejméně rodina měla právo na byt, jakkoli získat jej k obývání to občas dlouho trvalo.
Pozor však, původně zájem o tohleto právo na bydlení, na domov, nebyl bolševickým požadavkem, nebo výdobytkem, mnohem dříve jej manifestovali socani.
Po socialismu nastala éra bolševické holoty modrých a oranžových fanglí, s níž přišla znovu(!!!) ona doba arizace(!!!), nazvaná tentokrát privatizace. 7x pod tržní cenu v ní někteří nabývali státní majetky, čili jak za nácků v Protektorátu na začátku 40. let po Židech. Jenom tím, že jim osud nebo nějaký podvod dopřál, že zrovna v okamžiku písknutí k tomu velkému rabování zrovna kdesi bydleli. Někteří líp, v lepší lokalitě, jiní hůř, obojí však kupovali za tutéž cenu za metr čtvereční - což bylo naprosto nedemokratické, poněvadž měl jeden monopol většího práva nad druhým, čili zase jiná podobá náckovství.
Nyní všichni bydleli, ale pouze jen zdánlivě, že ve svém, v domově - ti, kteří v tom velkém rabování pořídili líp, svoje prodali, a za tuhle čátku si koupili lacinější dvoje, to druhé ihned pronajali.
Za tržní nájemné, jež je vždy mnohem vyšší nežli to úředně platné, a výnos, rozdíl, z téhleté zlodějny sami nedaní. Okrádají náckovsky demokracii podruhé. Ale do těch Valdic se nikdy na 14 roků nedostanou, lochy a áresty by kromě nich přetékaly i státními úředníky, zastupiteli, poslanci a jinými velešejdíři.
A zrovna letos se do tohoto chlíva let někomu narodil malý ježíšek, odsouzen od mladinka k pachtění ve prospěch těch velkozlodějů, a to ne jenom herodesovskými činžemi. Nemožnosti posléze bydlet za stejných poměrů a parametrů, jak tenkrát jako mladí bydlívali ve státních bytech ti velkolotři, pro které je i kříž vzhůru nohama obrácený trestem slabě vlažňoučkým.
Pozoruji kolem sebe mladé rodiny, které často nemají adresy: nastěhují se, později nemají na spekulační nájem, zase se odstěhují. Já na předposlední adrese bydlel od kluka celých 43 let, celý věk. Byl to státní byt, ale míval jsem tam domov, a pokaždé, když jdu kolem, pohlédnu s vděčnou nostalgií do tamtěch oken ve třetím patře. Kus mé duše za nimi pořád bydlívá...
Dnešní loňský ježíšek, teď bydlí tady, za tři měsíce kvůli výši nájmu jinde, a potom zase, zas. V osmnácti najednou zjistí, že vůbec neví, co je to domov, trvalost jako lidská hodnota, jednou o něco klopýtne, první Valdice, druhé, a už ví, co znamená kamsi patřit, čímsi být trvaleji obklopen.
Mít jakousi trvalejší adresu, stálejší domov - byť na jeho pobyt platí zejména ti, kteří další desátek odvádějí lichvářům činží.
Jsem StB veden jako Nepřátelská osoba, a proto nenavádím k návratu éry minulé, jen věcně konstatuji, že za zdejších časů se mi nedýchá o nic líp, radostněji nebo dokonce snad lidsky hlouběji.
Nějaká cesta lepší nebo za lepším mě už nečeká, jak i toho ježíška, co se zrovna dneska někomu tady narodí. Pravda, kolaborovat se dá za vysoké mzdy s každým režimem, dokonce v tom vynikat a být dokonce šťastný, ale stačí stručný pohled na téma hnízda do knih o etiologii, což je věda o zvířecím chování, a bude zájemci jasné, kdo okolo něho jsou ta zvířata.
Ano, uvědomuji si náhle, téma hnízda opravdu hodně lidsky popsal filozof Bachelard, fenomenolog, ale velmi snadno k pochopení, a tomu ježíškovi z dneška mám na jeho cestu dvoje přání: vlastní laciný byt nabytý bez jakékoli nemravné spekulace a kolaborace, a ať je vždycky co nejvíc vědomě humanoidní opicí, což je živočišně cosi zcela jiného nežli například prase nebo zastupitel v tom nešťastném zdejším městě, do něhož se zrovna narodil.
Ale Valdicím se, chlapče, vyhýbej, mají tam uvnitř nic moc zmrzlinu. To ti vzkazuje seshora Mejla, který kouřil a pil a nechtěně tam měl kamarády, jak i já.
(Třebas jsem některé z nich vůbec neznal, například životem báječného valdického recidivistu Ivana J., ale to už je zase na jiné téma...)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JOha JOha | 3. ledna 2012 v 11:19 | Reagovat

http://mujtajuplnydenik.blog.cz/1201/cesta-za-lepsim-zivotem

2 Johanz z Mallevilu Johanz z Mallevilu | E-mail | 3. ledna 2012 v 13:40 | Reagovat

Přeji ti, aby jsi měl ten byt tu adresu  o kterém píšeš a který  parta zedníku postaví  za tři týdny a spekulanti pak vyženou jeho cenu do milionové výše,Good Luck

3 edamaznakcempirek edamaznakcempirek | E-mail | 3. ledna 2012 v 13:51 | Reagovat

O čem to meleš? Ty snad už z toho mobilování ani neumíš číst... Natož psát. Pravopis šílence...

[2]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama