Anti-sociální sítě

26. ledna 2012 v 7:11


Na Internetu mám zkušenosti pouze s maily, též vpisky pod články, kterým se zde v české domorodé verzi říká diskuze. Taky občas přispěji do ohrádky na Písmáku a před pár týdny jsem si založil i tenhle blog.
Vedu jej velmi nepořádně a bez soustředěného zaujetí, jež by jako případné dílo lidské vyžadoval, prostě: starat se o něj každý den mě nebaví. K ničemu kloudnému mi cosi takového není, důvod vysvětlím následně.
Jen ještě zmíním, že mám i svoji celu, tedy buňku, i v organismu Facebooku, ale zde už nepodnikám naprosto nic. Jen občas si projedu, kdo se dere (co za nemocniční, ústavní, nebo až márniční, materiál se to dere) do mé nejtěsnější blízkosti pod maskou Budeme tví přátelé...
Pokud budu mluvit o sféře své intimity, v reálném životě se snažím nepouštět sobě blíže nikoho na vzdálenost bližší nežli 70 centimetrů, pokud poruším a svolím, tak jen výjimečně a ne ledaskomu.
Na Internetu tenhleten rituál a nebo pravidlo dodržovat nejde, elektrony mají vlastnost vniknout naprosto všude. O jejich ucelených svazcích tady teď vlastně pojednávám, v domorodé české podobě mi zdejší jimi vnikají do mého soukromí, prostřednictvím vzkazů, o něž nestojím - pro zbytečnost mému mentálními i intelektovému i emočnímu rozvoji, zejména.
Lásky v nich není, lásky, čehosi takového jako ono agapé, takovou zásadnost postrádají zejména.
Proto mě onehdy až leklo, když jsem v oficíně veřejného Internetu vyslechl rozhovor 2/dvou slečen, kolik že z nich každá má vlastně těch sociálních elektronických přátel. Desítky!!!! V jejich způsobu se tedy cosi tak vyhraněně výjimečného jako sdílení té nejupřímnější blízkosti změnilo v jakousi olympiádu, která v důsledku vede toliko k odcivilizovávání či odsocializovávání jejích účastníků.
Jedinečné individality se nám tu těmi domorodými sociálními sítěmi mění na umělohmotná céčka.
Též ony české internetové diskuze pod články jsou pouze intelektu obdobným bezútěšným defilé hulváctví domorodců, bez gramatiky, a tedy pusté jediné myšlenky, za něž považuji pouze to, co je jakkoli původní ve zjištěným souvislostech nebo prožité nad třeba žvást vyzískaný (a posléze už jen opakovaný) prostřednictvím nějakých zdejších novin. Když jeho původním autorem v nich byl stejný internetově zcela stejně asociální jiný domorodec.
Hulákající a převádějící se individuální sama v sobě opuštěná lidská neštěstí.
Umíte si představit širé rodné pláně plné viselců???
A tohleti typičtí účastníci českého Internetu mi následně lezou do mého soukromí třeba jen tím, že mě upozorňují na ty kydy svoje, kdesi na Netu umístěné - prostě veletrh, snaha o kšeft s čímkoli, osobní zisk, zisk, zisk, zisk, blbost, exhibicionismu, bezmyšlenkovost, prvotní zájem cosi někde urvat.
Zbytečné je takové upozorňovat, poněvadž by neuslyšeli, že ty sociání sítě, jakož i celý Internet, původně vznikly z onoho lidsky úžasného principu, který se nazývá TELEOKLINNOST.
Jist si jsem, že nezaznamenají ani dneska.
Případné zájemce, v něž samozřejmě nevěřím, však upozorňuji, že s pravým významem tohoto slova se na českém Internetu nikde nesetkají, třebaže užíváno je, a stanoveno, již od antiky.
Tolik moje zmínka o mé zkušenosti s domorodými internetovými sociálními sítěmi, které podle mého nejúpřímnějšího mínění nejsou nežli obludárií a zvěřinci.
Ale bez vstupného - což je asi tak jejich jediná sociální přednost a výhoda...
(A to už jsem ve svém výčtu k podrobnějšímu líčení pominul onu z elementárního hlediska naprosto ne-lidskou praxi domorodých seznamovacích inzerátů, hovadskost příspěvků těch četů chatů všeho domorodého druhu bez výjimky, a zejména používání slova demokracie v jeho nejzpotvořejnějších, nejmrzáčtějších i nejzamputovanějších podobách.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama