„Ten obraz je vskutku krásný. Obrať si ho vzhůru nohama a uvidíš, co sama jsi.“

9. prosince 2011 v 6:40 | edamaznakcempirek


Načínám psát, o čem sám moc nevím, a tím se v jistém smyslu odmaskuji.

Neboť maska není pouze tím, co cosi skrývá, nýbrž i tají - nejčastěji pohledu; jako by zření byl jen jeden druh, a bylo (nebo nebylo?) tím nejzásadnějším, co vidíme jen očima.

Přírodní tetování je i není maskou, jím se její nositel před čímsi skrývá a současně (a nebo i rovněž nebo i jindy) i k čemusi přihlašuje. Dokonce se s něčím ztotožňuje. Uniforma nebo sportovní dres je toho dokladem; i maskou.

Ve stejném smyslu je i náš oděv naší maskou, naší druhou kůží, nabízí se v této souvislosti otázka velmi zásadní: Co znamená stáhnout z kůže???

Oloupat jablko?

Móda je veliká maškaráda, maškarní bál, abychom pokročili dál, když já se zejména potřebuji dostat do zámecké obrazárny v Kroměříži, v níž visí obraz za nohy visícího fauna, který prohrál svoji kůži (a je z ní zrovna svlékán, čili stahován). Málokdo si všímá důvodu, ale dotyčný byl poražen, a v jistém smyslu tedy prohrán, v souboji, při jako sporu, v jejímž průběhu byla změněna pravidla. Překryta, zamaskována jedna jinými.

Visí za nohy, za přihlížení jiných je drán, malý pejsek v popředí obrazu chlemtá krev, která z oběti (jistým způsobem blázna, že se vůbec do čehosi takového pouštěl) vytéká bez užitku na zem, původní rozhodnutí každého poraženého jakoby nemělo hodnotu.

Pejsek pokaždé na tarotové kartě Blázna je jeho vždypřítomným atributem, jeho dresem, poznávacím znamením - jeho maskou, chcete-li.

Viseti za nohy, býti poražen, odmaskováván kýmsi z kůže, stav, zdající se jako definitivní a neskýtající již žádnou naději.

A přece, a proto nabádám k pokusu v pouhém Photoshopu, poněvadž k tomuto odmaskovacímu účelu je tento vynález dostatečně moudrý, ve smyslu vhodnosti: stačí původní obraz obrátit hlavou vzhůru, v jistém smyslu jediným pohybem (jako v případě masky vždy) prvotní zdání, podobu, odmaskovat.

Získáme, pokud sami touto předešlou operaci prohlédneme, to jest odmaskujeme-li si dosavadní způsob svého zření, podobu bytosti jdoucí kamsi docela veselým tanečním krokem.

Okolím, v něž jakoby pohledu zmizely všechny (skrze činnosti a lidi) ony tak nezvratitelně depresivní důvody.

Samozřejmě, jedná se opět jen o masku, zdání, poněvadž i tuto podobu můžete ihned vzápětí odmaskovat, například tím, že ji obrátíme pravolevě, tedy zrcadlově.

A co se týče zrcadla, či zrcadel, samotných: nasazujeme si pohledem do něj masku každý den, a někteří dokonce vícekráte, neboť i postříbřené sklo naprosto neodráží naši skutečnou podobu.

Ta se dostavuje až v očích jiných, podmínkou ovšem je, aby dotyční byli sami schopni viděti.

Aby sami nebyli maskami, kuklami - jak se kdysi staročesky říkalo.

Obraz visí, blázna, jenž visí, nezapomínejte však, že i jiné visy, například třeba karty Visy, jsou rovněž maskami.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:25 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama