PRAVOPIS

13. prosince 2011 v 18:24 | edamaznakcempirek




Nejcitovanější filozof 20. století kdesi poznamenal, že myslíme jen v jazyku.

Postoupíme-li dále v jeho myšlence krokem nazvaným tímto filozofem tautologie, dospějeme ke stejně hodnotnému, i když teď ještě ilustrativnějšímu, výroku: Pokud neužíváme jazyka, nemyslíme.

POKUD NEUŽÍVÁME JAZYKA, NEMYSLÍME.

Kdy pod pojmem jazyka si můžeme myslet i kodifikovanou řeč posuňků, morseovku, nebo třeba Braillovo písmo, případně uzlování kterýchsi vyhynulých amerických indiánů.

Užívání jazyka si následně představme jako systém pravidel, kterými se řídí jeho používání, včetně té tak zvané syntaxe - a zejména gramatiky.

Pokud se podíváme na jazykovou úroveň zdejších internetových diskuzí, je jasné, že místní populace naprosto nemyslí, poněvadž nesvede řádně používat jazyk, v něm tiskne ty svoje žvásty bez jazykových pravidel, a tedy i intelektuálních nároků.

Individua v mém okolí se za pár let změnila v naprosté blbce, aniž bych se chtěl mezi nimi nějak vytahovat, nebo je mentorovat, v jazyku se žádnému blboňovi nic vysvětlit stejně nedá, neboť jej není schopen použít k psaní, natož třeba k naslouchání.

Jak to skutečně s tou naprostou jazykovou demencí domorodců opravdu je, dá se zjistit i ověřit velice jednoduchým pokusem, málem bych napsal, a dotyčný filozof by souhlasil: hrou.

Nasázím tady 2 odstavce citátu z jistého scénáře, a pokud čtoucí jeho znění pochopili, jistě jim nebude obtížné napsat mi nazpátek odpovědi na moje příští přání, neboť se jedná o otázku.

Muž tedy poslušně nedozpívá ani načatou sloku a s elegantním obratem posadí Meg, jak byla, ke stolku. A s úklonou číšníka jí nabídne ze servírovacího stolečku talířek s figurkou velblouda z barevného ovocného rosolu.

- Samozřejmě, - souhlasí s předávaným třaplavě se chvějícím pamlskem: - Bránit vám tancem ve vaší příležitosti být dnes a tady by asi z mé strany zrovna prozíravé nebylo. -

Ano, mužem pronesená věta zní poněkud knižně, souhlasím, přesto z ní vyjímám slovo velbloud, a všechno co s ním souvisí, jak psáno je o rosolu.

A ptám se všech zde dam naprosto nefilozoficky, zdali by si troufly takový rosol připravit, dokonce i cosi jiného, co by po vyťuknutí z formičky drželo velbloudí tvar, když dodávám, že žádná cukrářská nebo cukrovinkářská forma, nebo jen formička, se v této zemi koupit nedá, a případná soutěživá dáma by si cosi takového musela vyrobit.

Od nedostatku formiček přecházím opět k nedostatkům užívání jazyka, a oslovuji všechny dámy s formičkou, což je úsloví jak název kteréhosi obrazu Leonarda da Vinciho, viz Dáma s hranostajem, o případný recept na ten velbloudí rosol, nebo i cosi jinšího, z čeho by takový aspoň trochu živý velbloud vyklepnout šel.

Recept, pracovní postup, napsaný však v bezvadné češtině, přesně podle vzoru pohádky, v níž pravá princezna, jakožto dáma, ucítí hrachové zrnko i přes sedmero peřin.

Obdobně pravá dáma cítí přes jazykovou všednost a běžnou obyčejnost všechny jazykové nuance a jemnosti, umí volit slova, a přesně ví, kam ve větě položit nutné gramatické čárky.

Poněvadž umět gramatiku, člověk, člověčka, si hned připadá jako velbloud, který projde každou pouští a nezlomí si nohu hned na první hrbolu.

Aby kdosi došel, promluvil, napsal, k tomu je každému vembloudovi nebo vembloudici užitečný pravopis, aby nebyli za pouhé jenom bloudy, vel bloudy, pouze velikými bloudy, vidíte, co ihned a jak myšlení prospěšného svede jazyk, pravopis?

Těším se tedy na vaše malé, pravopisně však naprosto správné, bloudy z rosolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Avril Lily Avril | Web | 13. prosince 2011 v 18:32 | Reagovat

Ahoj máš moc hezů blog. Rozjíždím nový blog tak se mrkni a kdybys chtěla zanech komentík :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama