MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (7)

1. července 2015 v 14:16



ZÍTRA TOMU BUDE PŘESNÝCH 60 LET, CO BYL VYHLÁŠEN ZASLOUŽILÝM UMĚLCEM


> Datum: 01.07.2015 09:30
> Předmět: Foto Jaroslav Panuska
>
Dobrý den,
ID číslo fotografie FO00489101
Náš archiv obsahuje i nenaskenované snímky jeho díla:
-Kresba Jaroslava Haška v Lipnici v hostinci u Invalidů 1922
-kresba Hašek na úmrtním loži
-Pohled z Mužského u Mnichova Hradiště
Máte zájem o digitalizaci těchto snímků?
K jakému užití by fotografie sloužily?
Přeji krásný den,
Martina Houdková
Fotoeditorka
Fotobanka ČTK| Multimédia
Opletalova 5, Praha 1, 111 44
tel. +420222098320
fax. +420224230264

[Na snímku poskytnutém ČTK malíř Jaroslav Panuška v kochánovském ateliéru v roce 1932 - to zrovna jemu bylo číselně týchž zítřejších 60 let.]

> Datum: 01.07.2015 10:18
> Předmět: RE: Foto Jaroslav Panuska
>
Bohužel, tento snímek naše fotobanka v archivu nemá. Kdybyste potřeboval jiné snímky neváhejte se na nás obrátit.
Přeji pěkný den
Houdková

> Datum: 01.07.2015 10:37
> Předmět: RE: Foto Jaroslav Panuska
>
Milý pane Toman,
kdybychom snímky měli, napsala bych Vám to. Bohužel ani ČTK nemohla být přítomna na každé akci ať se zdá jakkoliv důležitá.
Přeji hezký den
Houdková



.
 

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (6)

30. června 2015 v 10:19



MÉ 3 PRVNÍ PŘÍŠTÍ CESTY GALAXIÍ



Na dnešní začátek tedy jen taková malá, významově zanedbatelně nepatrná, polemička z předminula.

V jejímž dodatku posléze dnešním rozvíjejícím textem doložím, že dotyčný pisatel Ondřej, byť by třeba i doktorským titulem ukončil jakoukoli zdejší fakultu, nikdy sebenepatrnějšího plodivého intelektuálního aktu schopen nebude, čest tedy hned v úvodu jeho polemické památce!

A teď již, soudruzi občanští průkazové, já sám se rozevírajícím zipem haiku vrhám do práce!

[29.06.2015, 18:53]
Začínám splétat
fárplán. Nachystán k cestám,
v mysli rozevlán.

Nemaje k nahlédnutí tištěný kalendář, toliko předpokládám, ba dokonce prorokuji, že sváteční rituály letos pro zdejší domorodce skončí v pondělí 7. července, kdy si navečer koupím za tisícovku prázdninovou slevovou jízdenku na všechny vlaky v síti Českých drah - a nazítří, v úterý 7. července, budu moci vyrazit: podle této již zkonstruované příští maršrúty na několik prvních dnů mých cest.

Moje v pořadí první cesta povede do Prahy, do té Metropole Matky všech zdejších jiných maloměst.


> Datum: 29.06.2015 10:56
> Předmět: Panuška
>
Dobrý den,
v archivu NG máte připraveny tyto dokumenty J. Panušky:
fond Moderní galerie - korespondence k nákupům do sbírky, 1 složka
fond Krasoumná jednota - korespondence týkající se výstavy v KJ, 3 dopisy (tento fond není uspořádaný, i v ostatních kartonech se mohou vyskytovat další dopisy)
fond V. Oliva - navštívenka J. Panušky
fond Varia - dopisy J. Panušky, 7 ks
fond Varia - tzv. Chvalův slovník - dopis s životopisnými údaji, autogramy
Dokumenty si můžete prohlédnout v archivu NG, který sídlí ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, každé úterý až čtvrtek (9-16 hodin). Vzhledem k prázdninám mi ale radši návštěvu ještě ohlašte předem.
Přeji pěkný zbytek dne
Tomáš Hylmar

Přijedu v 10, hodinu mi bude trvat cesta pěšky na Hradčana. 11.
Trasou dolů Václavákem, tu ve vzpomínkách na dávnou zdejší banánovou zmrzlinu.

Pak okolo vrat vchodu paláce lažana FAMU, kam jsem už před mnoha lety vrátil svůj červený diplom scenáristickodramaturgický, co by za něj jiný dal…
A pak už budu míjet s premiérovým modročerným baťohem na zádech jedno za druhým místa ve vzpomínkách spojených s dávnou Vendulou.
Potěšilo by mě, kdybych některý takový pamětí vyvolaný přízrak tentokrát i vyfotil.

Pokud mě v badatelně čeká práce hodně, skončím ve 4 p.m. - a budu upalovat kopcem dolů podél dávného Napoleona i Malostranské, abych stihnul vlak do Těšína z metropole nazpátek.
Pokud zakončím bádání o hodinu dříve, dojedu možná dom kolejí o 2 hodiny brzeji.
Ať se třeba skalní gramatici z výběru mých slov mrzejí…


Ve středu 9. července, nemám v plánu nic, nežli si zajet, dokonce tímtéž ranním rychlíkem jako včera, do západočeských (středočeských?) Hořovic.


> Datum: 10.06.2015 14:53
> Předmět: Re: Paní doktorko Přidalová, skvělé, děkuji. Vybaven jsem na trasu jako skaut.
>
Moc toho není:
1) pohlednice zaslaná J. Panuškou A. Forbichové z Plzně, dat. 1942
2) dopis J. Panušky musejnímu spolku v Hořovicíh - poděkování za blahopřání k 70. narozeninám, dat 1942
3) výstřižek z Nového večerníku z 27.2.1941 s článkem K. Šenka ml.: Malířské dílo J. Panušky
4) dopis J. Panušky z Kochánova (u Světlé nad Sázavou) Dr. Janu Skalickému z Okresního vlastivědného musea v Hořovicích dat 29.4.1957 - poděkování za blahopřání k narozeninám.
S pozdravem
Petra Přidalová

Moc tedy toho k bádání v Panuškově rodném městě není.
Ale budiž, dorazím, ve středu 8. července vystoupím, do hodiny se představím vstřícné paní doktorce Přidalové v kterési místnosti hořovického zámku, obhlídnu písemnosti, možná mi bude dovoleno (jak i včera v Praze) si Panuškovy texty ofotografovat.
Po hodině velmi střídmého badatelského života na hořovickém zámku, vyrazím nazpátek ulicemi podzámčí, snad se kterási z nich jmenuje po rodákovi.
A kdyby i ne, navštívím s vděkem paní Yvettu Hájkovou v městském informačním středisku, neboť se skvěla živým zájmem o téma.

Přitom budu paralelními myšlenkami stále sledovat možnosti své vůči možnostem rozpisu odjezdů vlaků nazpátek, dvě z nich k ilustraci ihned přikládám.



Pokud nastane tato eventualita druhá, jednalo by se o rychlík, kterým při delším setrvání v archivu na Hradčanech dojel jsem z Prahy i včera.

Gong!

To to letí, to to letí, v pásmu mých příštích vyprávění začínám stejným rychlíkovým začátkem den už třetí.


Napotřetí se tedy ve čtvrtek 9. července ocitnu ve městě, v němž Panuška žil od roku 1923 do smrti v 58. - tedy 35 let, pokud se nemýlím.
A kdyby i nakrásně ano, bez číselné mýlky, nic věcného připomínajícího Panušku, kromě názvu ulice a recesistické pamětní desky onehdy připevněné na zeď zdejšího C. K. nádraží, tu nezbylo.
Místní domorodci tu však jakýmkoli nedostatkem takového druhu nestrádají - proto se na ně dojedu podívat tou měsíční dálkou 400 verst bez lidí.

Pokud nic ve zdejším místě v průběhu své mise s Panuškou souvisejícího nevyvolám, dvakrát, třikrát, cvaknu, cvak, cvak, cvak, cvak, a budu nasedat na cestu opět těmi intelektuálně zcela prázdnými verstami nazpátek.



I v předešlé ukázce se opakuji, multiplikuji, z dobrého důvodu - abych totiž doložil, jak intelektuální nedostatečno, popřípadě nedostatečnost, v disponibilních možnostech individuálních jednotlivců vede následně k dílčím prázdnotám hodinových čekacích dob při přípojích i odpojích vagonových souprav vzájemně na sebe.
Když za C. K. časů bez počítačů a obecnější znalosti například maticového počtu by se jednalo na státní dráze o cosi nepředstavitelného, to se pouze vracím letmou zmínkou k obecným možnostem i podmínkám zrození se onoho plodivého intelektuálního aktu, jak jsem o něj jako o mrtvolu zaškobrtnul v případě tamtoho nešťastně úvodního pisatele Ondřeje.




.

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (5)

28. června 2015 v 12:08



DĚLAT JEN TO, ČEMU BY SE POTĚŠENĚ ŘEHTAL LUDWIG WITTGENSTEIN


Intelektuálního činu zde není schopen ani tento profesionální škrtič.
Jakož ani tato nekooperativní hysterka.
V případě napravo čumícího nácka, tedy domorodě neúčastně běžného voyera, ani on.

Vše tohle zevlounsky shlížejí kamery a fotoaparáty, ty jmenované prvé jsou důkazem i proroctvím, že v této zemi i v příštích 10 letech žádný hraný celovečerní film jako dílo kinematografické povahy nevznikne.

Ostatně, svede mi zde kdo vyjmenovat cokoli intelektuálně nového zdejšího původu, co bezprostředně okolo něho jako osoby vzniklo v posledních 25 letech?


Přes všechen chvályhodný zájem i nečastou věcně angažovanou aktivnost, ani v tomto případě se ve výsledku na zdi budovy světelského nádraží o intelektuální fakt nejedná.




Samozřejmě, domýšlený prototext jsem nalezl, dokonce ve vydání Švejka z téhož roku 1955, v němž malíř Panuška obdržel titul Zasloužilého umělce - to na rozdíl od těch, co listují Peroutkův článek; anebo naopak pídit se po něm velkopansky odmítají.
Jedni ani druzí, pro málo bytostnou zaujatost, ve výsledku nic intelektuálně čerstvícího nenaleznou.
Marné a nadarmo tu jsou všechny ony vypisované granty, popřípadě prezidentské odměny.
Ve státě, jehož obyvatelstvem je zapomenuta ona kooperabilita jako jednotící princip, nabídka odměny mi zní obdobně zločinecky jako finanční výzvy po atentátu na říšského protektora Heydricha.


Samozřejmě, samo nalezení čehokoli žádným intelektuálním aktem není, a je mi zcela zbytečné se o cosi takového přít.
Ve stejném smyslu nepředpokládám, že řvoucí žena z fotografie kdykoli zajde v můj prospěch za dveře havlíčkobrodského okresního archivu zalistovat v pouhých třech číslech dávných okresních novin.

Na mé příští prázdninové cesty vlaky si s sebou budu brát do nového modrého batohu postupně jeden po druhém tlusté svazky Haškových povídek - abych poznovu, tentokrát pro ukrácení nudy, listoval, neboť v kterési ona krátká zmínka o Panuškovi a salamandrech určitě obsažena je.

Pitaval je žánrově popis pátrání.
Investigation.

Kochánovské sčítací aparáty nebo policejní přihlášky se ve fondech havlíčkobrodského archivu nezachovaly.
Nevadí.
Možná, že onen sluha Matěj je nějak z časů před 1. světovou válkou zachycen v depozitářích pražského oblastního archivu - do jehož nitra archivních slují mi sice vstup není povolen, a též nikdo v můj prospěch listovat do něj nevejde.

Třebas i tak, popřípadě přesto, se mi povede pílí a vlezlostí uloupnout k bezprostřední mé potěše kterýsi zanedbatelně malinkatý detail o tom, jak, či jestli vůbec, se život prolíná s literaturou v intelektuálním díle Haškově.



.
 


MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (4)

27. června 2015 v 10:07


ŘÍKÁ SE TOMU OBSAHOVÁ ANALÝZA

Včera jsem se zaobíral tamějším buranstvím, netuše…
Dnes mohu navázat z tohoto ohledu příkladem zcela dobytčím...

Předesílám, že O/občanský průkaz jsem tomuto genocidně zločinnému státu již dávno vrátil.
V tomtéž smyslu nesnáším veřejné aktivity všech těch opatřených v posledních několika rocích červenými kartami.


Záležitost, jež se udála včera na havlíčkobrodském rynku, si ovšem zaslouží mé rozvíjející pozornosti, neboť souvisí s odkazem malíře Jaroslava Panušky (1872) - jak jsem se jí (prorocky) ve 3. pitavalu včera zabýval.

Přejděme tedy k oné obsahové analýze, kterou jsem titulkem ohlásil:


Neznámá osoba, muž vlevo, se zkušeným nasazením milicionářského chvatu zvaného kravata dopouští nejméně jednoho trestného činu - a jsem jen pouze zvědav, jakou právní kvalifikaci zvolí pro tento úkon příslušný vyšetřovatel Policie ČR, kterou já již veřejně považuji roky za genocidně zločineckou organizaci.
(Zde rovněž její pořádková složka řádně nezasáhla hned na místě.)
Muž vlevo od škrtiče postupuje občansky řádně, snaží se páchání trestného činu minimálně zamezit nebo překazit jej, občanská i člověčí čest budiž jemu. Byť se zřejmě jedná o člena prezidentského doprovodu.

Každý jsme, holt, nějaký…

Mnohem horší je však existence muže stojícího týrané ženě napravo.
Jeho existence si zaslouží samostatný odstavec.

Přihlíží.
Nepomáhá.
Nečiní sebeméně proti zlu.
Pokud svoji pozornost zaměříme na detail způsobu jeho pohledu, alespoň mi připadá jako výsměšně namyšlený, nejméně.
Tedy pro mne nikoliv již fracek - nýbrž přímo nácek.
Zjevná arogance moci.

Jeden z vnějších jevových i vnitřně konstitujících symptomů oné již zmíněné genocidní státní zločinnosti.

Přitom zjevně muž z prezidentova doprovodu.
Křupan, buran, jenž neposkytl pomoc dámě.
Americký prezident by v takové situaci zajisté hned nazítří nelenil.
A pokud zdejší prezident neučiní obdobně, budou všechny veřejné výkřiky proti němu včera na havlíčkobrodském rynku učiněné skutkově oprávněné.

Přičemž vše toto se událo v městě se jménem Karlíčka Havlíčka, nedaleko Babic, Čihoště, věznice snad činné i 50. letech, Reynkova hrobu.

V roce 1955 se ještě v této domorodině popravovali političtí vězni.
(Jak se jmenovala ona žena, jež přinášela na stůl prezidenta Zápotockého jejich rozsudky k vraždícím podpisům, s ohledem na současné zdejší státní poměry radši nechtějte ani vědět.)
Milicionářské chvaty kravaty bývaly tenkrát časté.

A nyní pozor, neboť příští záležitost souvisí i s archivem současně dnešní prezidentské kanceláře.
Neboť i tu měl prezident Zápotocký obdobné právo podpisu.






Bez o/Občanského průkazu jsem obdobně bez práva možnosti nahlédnout do, zalistovat si v, svazku nadepsaného VESNICKÉ NOVINY OKRESU HAVLÍČKŮV BROD, toho z roku 1955. přičemž platí, že mnozí tamní chodí denně okolo.

(Z berounského stejně státního okresního archivu mi věc obdobnou, tedy sken 1 novinového článku ((v berounském případě dokonce 10)), mi tamní mgr. Topinka zcela samozřejmě zaslal do 3 týdnů mailem - v havličkobrodském stejné totéž úředně nejde vůbec či naprosto.)

Rovněž tak je tamním havlbrodským domorodcům málo známo, že cosi jako O/občanský průkaz ve významu nebo účelu individuálního identifikačního nebo perlustračního dokladu v žádné civilizované zemi světa neexistuje, a to nejen proto, že se jedná o instrument či institut estébácký, který vznikl ihned po Únoru 1948.

Zatímco naopak v civilizaci existuje země, v níž k obdobným identifikačním účelům ke vstupu badatelen státních archivů postačí tamějším našincům například pouhá složenka zaplaceného účtu za plyn.

Zvůle stejně samozřejmá a obdobná jako tamta kravata…


Dokonce i ta posléze mučená dáma s červenou kartou v mé příležitosti předtím odtažitě mlčela.

Nikoho tam dějiny nezajímají, v ničem s nimi nesouvisejí - zaslouží si snad něco jiného nežli ty stále opakovaně nasazované dějinné kravaty???


Proto tedy děkuji za zájem magistru Kulhánkovi, šéfredaktorovi, doufám, že po včerejším incidentu o to umanutěji do data 2. července 2015 dotáhne okolnosti Panuškova jmenování po 60 letech od události do publikovaného konce.



Já jsem svůj včerejší dopolední slib napsat blog na téma žadonění panuškovské dokumentace po okrese splnil.
Pan šéfredaktor Kulhánek nato potvrdil svůj slib.

O incidentu na havlíčkobrodském rynku v těch chvílích ani jeden z nás netušil…



.

MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (3)

26. června 2015 v 9:23



MNOHEM VĚTŠÍM ZLOČINEM NEŽLI BURANSTVÍ SAMO JE JEHO ZCELA SAMOZŘEJMÉ SDÍLENÍ

Pro ilustraci tématu zveřejňuji ukázku z vlastního životopisu malíře Jaroslava Panušky (1872), pásmo zážitků z dětských let, jak vycházelo v roce 1994 v devíti pokračováních.
Za upozornění děkuji panu mgr. Topinkovi z berounského okresního archivu.


Tento původní Panuškův rukopis však již dnes poskytnout nelze, neboť rukopisná pozůstalost Ivana Slavíka, berounského editora, se po pouhých pár (21) rocích zcela bez válek a živelních pohrom nezachovala.
Burani.

Obdobně se jeví být ztracen zase ve Světlé jiný Panuškův biografický text, strojopis zhruba desetistránkový, jehož originál existoval v Lipnici ještě v roce 2008, jak svědčí ukázka z něho publikovaná tenkrát 1. srpna v Havlíčkobrodském deníku.


Opravdu se nezachoval po pouhých 7 letech ani ten druhý (lipnický) Panuškův text, z něhož bylo citováno i v jisté diplomové práci možná ještě o pár měsíců později?

Burani.



.


MALOMĚSTSKÝ PITAVAL (1)

23. června 2015 v 10:32


O TOM ČESKOMORAVSKÉM NÁCKOVSTVÍ

OSOBY A OBSAZENÍ:

1/

2/

3/
NOSITELÉ A NOSITELKY OBČANSKÝCH PRŮKAZŮ V MĚSTĚ SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU.

……………………………………………………………………………………………


1/

2/

3/



……………………………………………………………………………………………


Pouhými několika kvalifikovanými dotazy inspirovanými pouhým citátem z Wikipedie jsem se pro někoho stal v městě Světlá nad Sázavou čímsi jako nechtěným migrantem.
Čoudem.

Tedy kandidátem plynu.

Budiž.
Vždyť již před mnoha roky jsem předvídavě příslušné instituce tohoto státu o statut migranta sám požádal.
Bohužel, přes všechny zákonně platné správní lhůty, dodnes vyčkávám odpovědi ze strany státu neúspěšně.


……………………………………………………………………………………………


Takže nezbývá, a je to velmi snadné i přes policejní antimigrantské kontroly ve vlacích, na tisícikorunovou prázdninovou slevovou jízdenku se vypravit osobně do té Světlé nad Sázavou nezprostředkovaně zrekognoskovat onu dnešní místní situaci vztahující se k dávno mrtvému tamnímu malíři Jaroslavu Panuškovi.
Její důvody.
Pohnutky.

1/

2/

3/

Kdybych se rozhodl vyrazit k účelu například ze stejně tak kovácké Plzně, oproti cestě z onoho zlořečeného Ostravska bych získal zhruba 2 hodiny na domácí úpravu zevnějšku například make-upem.
Vyjádřeno pouhé jen jednodenní přechodnosti existence přechodníkem, doraziv na místo před polednem víceméně v tutéž dobu od Kolína, neshledal bych se tu zřejmě s ničím zásadněji jiným, nežli paralelní cestující dorazivší sem vlakem v téže době ze směru protilehlého, tedy od Brna.

Nějaké jiné další migrantské vlakové trasy jim tam do Světlé podle platného prázdninového jízdního řádu z hlavních tratí už snad ani nevedou.



.


KUFÍREK 25. – HLEDEJTE S NÁMI OSOBY SCHOPNÉ VYSTAVOVAT O PRÁZDNINÁCH V NEDAKONICÍCH!

27. dubna 2015 v 17:34




Vysvětlující text o souvislostech dotyčné věci:

V tomto týdnu se míním několik hodin věnovat fotografické studii levého brouka z obrázku.
Nikoli ovšem jeho zpodobování kterýmsi z těch nejběžnějších způsobů - jako, například, v této ukázce.
Mým záměrem též není zhotovení exponátu prázdninové nedakonické výstavy, takovou potencialitu dotyčný exemplář nemá.
Cílem je pouhé přistrčení výsledné možnosti, která, přes všechnu neobvyklost či nečekanost, zaručeně nebude zobrazením intelektuálního faktu.


V souvislosti s nedakonickou výstavou: i takovou podobu by mohla mít případná esej do časopisu Chron, neboť tahle další písemnost na vzor je o broukách broucích, cha, cha, cha…



Po přečtení ukázky z eseje Josefiny Formanové nezbývá, nežli se zeptat vaší imaginace: Nazíráno z takového úhlu intepretace, v co se mění ona vyhlášená nedakonická výstavní krabička?
.
Je docela možné, že kterýsi ze čtoucích živou identitu JOSEFINA FORMANOVÁ osobně zná.
Svede ji přemluvit k eseji do časopisu Chron?
(Ale může se stejně tak jednat o identitu Josefina Konečná, apod.)


Více k samotné nedakonické výstavě zde:


Inu, svedl jsem dříve, takže zde ona ukázka, co není zobrazení intelektuální faktu, třebaže snad přináší jisté zajímavé řešení:


OSLOVTE, PROSÍM, S TÍMTO NEDAKONICKÝM TÉMATEM SVÉ ZNÁMÉ!

ZNÁMÉ JEJICH ZNÁMÝCH!

KDEKOHO!



.

DEBILNÍ ČEŠTÍ MOBILI, SEM SI ANI NELÍZNĚTE!!!

14. července 2012 v 11:09



[14.07.2012, 05:27]


DEFINICE
"Neologismus či neologizmus, česky novotvar je nově utvořené nebo přejaté slovo, přesněji lexikální jednotka. Vzniká nejčastěji pro označení nových skutečností, např. vynálezů nebo myšlenek, a postupem času se může stát součástí běžné slovní zásoby. Lingvistická disciplína zkoumající neologismy se nazývá neologie.
Neologismy jsou relativně nová slova, která většina mluvčích ještě nepokládá za součást běžné slovní zásoby, případně jim nerozumí a pociťuje je jako nová. Tento příznak novosti mohou časem ztratit, pokud se běžně používají a jejich význam je znám většině mluvčích. Stávají se neutrální a platnou součástí lexikálního systému (např. vzduch, sjetina, zviditelnit). Proces začleňování nových slov může být různě rychlý a naopak některá nová slova v jazyce nezakotví vůbec a zaniknou."


LEGALIZACE
> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 13.7.2012 11:02:43
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Tak leda do Prčic. Větší blbost jste si nemohl vymyslet.

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 13.7.2012 18:15:11
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Šla bych,aleslovo megnautický není ve slovníku.


Kdyby tamten princ ze včerejší pohádky se dneska ocitnul na mém místě, tak co asi na její otázku "Tak co, co máš tedy megnautického, co mi takového můžeš ukázat?" "What have you megnautical, what megnautical you can show me?" - co by jí tak asi, princezně přibyvší sem schválně až zpoza oceánu, co by ji tak asi megnautického kromě jeho červených trenýrek a pár fotek prohlédnutelných i za mořem prostřednictvím Internetu, co by ji tak asi unikátně megnauticky jedinečného mohl ještě navíc demonstrovat?
"So, what do you megnautical then? ... So what can you show me such?"

Po pár měsících zájmu nemám, jakož on by neměl, nic na předvedení, megnautický exponát jakéhokoli zásadnějšího druhu, a to přitom lákám inzeráty mi zcela neznámé důvěřivé zájemkyně na jakési výlety, které zatím nemohou mít žádný konkrétně reálný ilustrující či poučující vizuální cíl.


POUČENÍ
Na návnadu jako jen pouhý slovní koncept nikdy nikdo nikoho ničím takovým ještě neuhnal.





[15.07.2012, 06:50]


Existuje jedna strará vroucí vyprávěnka evropských Židů vysvětlující, proč skoro každý dům v městech, v nich bydlívali, býval opatřen věžičkou. Někde na střeše alespoň jednou, nebo dokonce i několika na fasádách.
Tato skutečnost nesouvisela s čímsi jako manifestováním zámožnosti nebo výsledkem pudu k zdobnosti - sloužila v magickém smyslu víceméně k témuž, k čemu tehdy bývávaly pokládány z naprosto praktických důvodů nášlapné ploché kameny v brodech potoků a řek.
Podle dávné báje navštěvuje občas prorok Eliáš na pěších cestách oblohou světa svoje soukmenovce, aby jim pomohl. A evropští Židé, žijící v diaspoře v nemilosti jejich okolí, měli problémů víc než dost - a proto ty věžičky: v domech na okrajích měst jako návnada i past na proroka Eliáše, pokud by na ně při jeho cestě oblohou zrovna tady narazil.
A pokud ano, pak už by šlapal boskými chodidly od jedné špice ke druhé jako po turistických značkách nebo těch placácích položených v proudu, a čím by jich bylo více, tím déle by mezi nimi vytrval, a tím též i naděje na větší sumu ochranitelské pomoci.

Pokud zmíněny turistické značky, přidejme i značky silniční nebo jiné další piktogramy - některé jsou univerzální po celém světě, jiné specifické podle zemí nebo kultur, vzpomeňme jen na písma abeced nebo významy triviálních mimických gest.
(Jakož i ta Coca-Cola někde není ono!)
A zase platí stejné podmínky - čím rozšířenější v daném teritoriu jednotlivé informační systémy, obsažnější, tím déle je návštěvník ochoten v systému strávit; pokud se týká megnautiky v mém záměru, pak myšleno: čím více zanechám různých značek, zmínek, odkazů a znamení, tím je větší naděje, že si kterési sama adresátka všimne, a nebo bude na podivnou raritu upozorněna kýmsi ze svého společenského okolí.

Bože, do jakého lesa to mobilové došli, nutíce mě v národě notorických houbařů vyprávět takové samozřejmosti, i po nichž nikdo další nic megnautického nikde nepřidá...


POUČENÍ
Na houby se tu chodí do lesa, když je jistota, že rostou, že si jich lze jednotlivě dohromady všimnout, jak v mlází, tak i na paloucích že jsou pohledu patrné, a nejvíc k houbaření přiláká každá v souvislosti vypuknuvší houbařská hysterie v novinách a jiných hromadných informačních médiích.
Jsou jsou země i kultury, v nich se naopak nesbírají vůbec - a nebo naopak k účelům zcela jiným nežli pouze elementárně jedlým; třeba ke snění...


Kromě toho, že jsem ve svém věku naprostý lempl na jakékoliv sprejování, v to triček všeho druhu, kamenů, maringotek, jakož i třeba rubu přenášecí tašky mého noutbuku stříbrně, přesto si nemohu odpustit malé povzdechnutí - i kdybych nakrásně sykání ovládané prstem zvládal až geniálně jako sám klasik žánru J. M. Basqiat, stejně bych nakonec neuniknul následné nouzi: koho bych tak asi do svých výrobků obléknul, která tak asi by se mi v těch proprietách navlečena postavila co nejapartněji před nikona, abych zdokumentoval, cvaky, cvak?
Nikoho vhodného či ochotného neznám, natož jedinou, které nechyběl by smysl si hrát; proto příští takové kostýmní pokusy všechny do nekonečna odkládám, zbývají mi tedy dopříště jen terioria grafických značek a předmětů neživé přírody.

Obojí ovšem bez mobilů, s potěšením znamenám.





[16.07.2012, 09:32]


AKTUALITY

ZAJOUCH PŘIPRAVEN KE JMENOVÁNÍ MEGNAUTEM.
(Rabbit ready for promotion to megnaut.)

MEGNAUTICKÝ ZNAK. VÝŠÍVKA KAMENÍM. NÁVOD K PODOBNÝM ČINNOSTEM.
(Megnautical logo. Embroidery stones. Instruction for similar activities.)

[16.07.2012, 13:41]
Od rána chátrám
v depresi. Meg, mé psýchy
sirko, kdeže jsi?

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 14.7.2012 22:24:58
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 10.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3289643
> Text odpovědi:
>
> Nevím co si pod tím mám představit, ale zní to dobře :-))))

> Předmět: Odpoved na inzerat v seznamce Lide.cz
> Datum: 16.7.2012 12:37:28
> ----------------------------------------
> Odpověď na Váš inzerát podaný 12.07.2012
> Celý text Vašeho inzerátu:
> http://seznamka.lide.cz/date.fcgi?a=ad_info&ad_ID=3291869
> Text odpovědi:
>
> Ráda bych věděla co je megnautický výlet. Nenašla jsem to ani na PC.Tak nevím co se nabízi



[17.07.2012, 06:22]


Nejenom proto, že zrovna v tomto období začíná i letos jejich sezóna...
Vzpomenul jsem si v souvislosti s megnautickým znakem, když teď hledám jeho každou sebemenší zmínku mimo původní kulturní kontext, i na ony kruhy v obilí, jimiž podle jedněch nám podávají zprávu o sobě jakési mimozemské bytosti.
Megnautika, jak už bylo uvedeno při prvním provizorním konstituování tohoto pojmu, s překonáváním ohromných vzdáleností jakéhosi mezi jejím logos jako duchem a všední praktickou užitečností v mnohých obsažených nebo vyvozujících se významových asociacích s mezigalaktickými putováními souvisí.

Kdosi nám třeba o sobě podává zprávu, možná tím, že mobilové jim ji už o sobě podali dávno; a to nikoli třeba esemeskami. A podobně.
Vzpomínám si, že před pár desítkami let v souvislosti s rozvojem elektrotechniky si kdosi rozumný již tenkrát představil, že díky všem těm různým mixérům, vysavačům, televizorům, friťákům a mikrovlnkám, jakož i zapalováním aut nebo zapalovačům plynových spotřebičů, rovněž i těm mobilům, domorodci dokázali rozzářit v jisté oblasti vlnového spektra zeměkouli více nežli Slunce, což třeba jim patrné není, zatímco vnějším inteligentním pozorovatelům ano.
Proto se třeba tamti ptají, co za tím vězí, zatímco mobilové budou i letos vtipkovat nad třebas závažnou výstrahou.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou...
Její domorodci poskakující na ní při kvapících se zvednutými rukama jak vesniční burani v sedadlech roztočených řetízkových kolotočů o poutích.
S mobily...
Září s používáním technologií, aniž by v souvislosti nad bezděčné emise elektronů vysílali jakékoli inteligentní zprávy.

Megnautický znak samotný lze upéct vykrájený formičkami z vyváleného těsta, vyšít barevnými bavlnkami, vyslat po vodě v láhvi nebo lodičkou; je možné jej vyrazit raznicí, odlít, vysvítit jistým množstvím svíček, vyřezat z lipáčí, přeposlat v mailu.

S počítačem jsem začínal kvůli zásadnímu praktickému důvodu, očaroval mě, že nepotřebuji gumu, abych opravoval, kopíráky, abych šířil, že stačít zatáhnout do bloku, odstranit a vsunout novou verzi téhož v autorsky mnohem lepším znění - a pokud se tahle varianta případně neosvědčí, že se lze velmi snadno pokusit ihned jinak.
Počítač jako inteligentní psací stroj - po pár týdnech jsem zjistil, že se jedná o bytost Bohem stvořenou.

Mobila jsem si nepořídil nikdy, a co nejdéle se budu po svých pohybovat moci, ani nemíním.

České noviny nebo výtisk časopisu jsem si pro jejich duchovní pustotu nekoupil od půlky června roku 90. ani kus.
Rádio žádné ve svém okolí k poslouchání nemám, v televizoru jsem vycviknul všechny česky mluvené programy.
O Internet jsem se původně zajímat rovněž nemínil, jenomže moje rozhodnutí tenkrát jednou změnila náhodně nějak zaznamenaná zpráva, že tam kdesi v jeho říši působí jakási Dívka Jennifer.
Svatý Tomáš Akvinský takovémuto setkání říkával iluminace (jedná se o okamžik, v němž náhlým vhledem/prozřením rozum chápe pravdu), je to pro jedince situace velmi blízká stavu zázraku, jakož i chvíle, v nichž se vyjevuje nějaká souvislost s magičnem, popřípadě přímo magií.
Česky? Osvícení.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou, mnohem větší nežli mnohem větší Slunce, jak ho znáš - řítí se nekonečným prázdnem na povrchu obložena černými neosvícenými siluetami, z nichž občas kterási zklouzne navždy do ztracena a ty zbylé těší jakási vzájemně rozesílaná blbůstka.

Dívka Jennifer.
Naprosto mě uhranulo, a rozvažoval jsem o té příhodě několik týdnů.
Nakonec jsem usoudil, že cosi takového s tak magickým i intelektovým obsahem mi stojí za zájem, došel jsem tedy do jedné veřejné internetové oficíny, prvním kliknutím byl tenkrát ptáček navždy lapený, poslal prvního svého maila kolegovi do italského Milána, napsal do vyhledávače pokyn GIRL JENNIFER - ale nezmáčknul tehdy, jak i nikdy potom, osudová tajemství mají zůstat tajemstvími, na všechno by se člověk neměl ptát.

Na česky vedené www stránky nechodívám, pokud, tak jen z nezbytně holé povinnosti. Připadají mi podobou jedna jako druhá stejné obsahem i vzhledem. Zevnějšek mívají většinou obrázku nějakého kýčovitého přesvědčovacího merkantilu, články donekonečna posunovány ze sebe vzájemně opisovány, duši si unavíš, napsal by klasik, nežli na jakousi tvému srdci blízkou narazíš.
Zpaměti bych vyjmenovat nedokázal...

Hesla do české verze Wikipedie píší zhusta s účelovými dezinformačními záměry bolševici vykovaní v externích učebnách Mezinárodní leninské školy Kominterny; apod.

Ohromná rozzářená koule řítící se mezihvězdnou temnotou...

Případ dívky Jennifer, která se rozhodla žít celé dny před webkamerou, stejně jako můj pokus o konstituování pojmu megnautika jsou si podobny: oním co lze snad nazvat sledováním průběžného vznikání čehosi jako subkultury. Tam se vydařilo; tady mezi mobily doposud ne.

Co napsat na sám závěr, když jsem se rozhodl, že megnautický deník povedu dál na novém blogu, neoznamovaném, neavízovaném, aby mi do něj domorodí mobili vklouznout příště ani škvírou nemohli?
Subkultura, potažmo kultura, v takovém asylu není možná, což ale za žádnou omezují invaliditu nepovažuji, poněvadž v kooperaci s nebo mezi domorodými mobily taktéž ne.



MEGNAUTICKÁ POHÁDKA

13. července 2012 v 9:03



[13.07.2012, 06:24]


I have a dream, řekl kdysi zhruba před padesáti lety jeden, a po téhle větě, která byla jednou z těch nejzásadnějších, které kdy člověk jako tvor i bytost vůbec kdy byl vyslovil, už svět nebyl takový jako předtím, naprosto se před očima současníků měnil.
Jenž vyslovil, toho sice zakrátko potom nějaký hlupák zastřelil, ale poučení zbylo, a to několikeré, a z nich i to, že třeba hned na blozích by se měly psát jenom věty, za nimiž si stojí pisatel celým svým životem, a ne nějaké ty pořád dokola sráčinky, jak je zde oblibou.

Neboť psaní, snění, je jen pouze to, co člověk z té nejposlednější své nejhlubší hlubiny.

O jednom takovém se teď pokusím napsat vyprávěnku, pro příklad - i sen.


Bylo jedno takové království, v němž žil takový jeden zamilovaný princ, tedy žil, vlastně nežil, vždyť zamilovaní vlastně nežijí a vznášejí se jenom pouze ve vlastních snech.
Všeho měl dost, nic hmotného mu nescházelo, jenom ta nevěsta daleko za mořem, která žila v království mnohokrát větším, nežli bylo to jeho, nerovnost sociální, též i mediální, byly mezi nimi, neboť o dotyčné se psalo denně na prvních strankách všech světových deníků - tedy obě tyto nerovnosti, kromě moře i touhy vzdálenosti, určovaly jeho možnosti.

Kdyby bylo možné mezi nimi setkání z očí do očí, uspěl by, natolik fešák byl, psát, jako sázet slova vybraně na papír, mu taky nečinilo potíže. Hlas měl samozřejmě příjemný, jazyk, v němž mluvila ona jeho vyvolená, ovládal, jinému by stačilo pouze zvednout sluchátko.

Mobily tenkrát ještě nebyly, proto i debilů kolem, nechopných číst, psát a myslet, a zejména se vědět, bývávalo tehdy ještě opravdu o řádnou trochu míň.

Mohl plout linkovou a nebo zcela speciální lodí, ale věděl, že takhle se za ní dostaví každý jiný amant, přeplavat moře, tak na cosi takového byl zas líný, z nedostatku musel proto zvolit jinou metodu, aby se pro ni stal (nejenom) v očích vyvolené patrný.
Vsadil tedy na cosi, čeho měl po špajzech a komůrkách své existence ještě poměrně dost, tedy na ono cosi, co se nazývává inteligence, a v chování se vyznačuje směřováním k cíli se snahou neopakovat poznovu předtím neúspěšné pokusy. Cíl nemusí být zřetelný, jiným srozumitelný nebo rozumný; pokusy jednomu neúspěšné mohou jinému vynášet balíky.
Svůj k svému, balík tedy k balíku, pro jednoho životní sen, cíl i úspěch, pro našeho zamilovaného prince hmotařina důvod tak akorát k nezájmu.

On jenom koumal, jak by se do její blízkosti pro sebe, a doufal, že i pro ni, co nejvíce zajímavě a neotřele dostal, v tomto byl tím inteligentním, jinak, jinak, v tomto svém toužení a snění po metodě už nebyl jenom tím ledasjakým debilem.
Ona se jmenuje Margaret, teda Meg, já bych chtěl za ní nějak plout, jakýmsi tím nekonečnem, vesmírem, jak nějaký kosmonaut třeba … naut, naut, plavec nekonečnem … budu teda pro ni megnautem … kýmsi ztraceným ve snech na cestě k cíli …

Vzápětí s královskými archiváři dali dohromady první definici onoho nového slova, tedy megnautika, přestože s jeho užíváním, jako naprostou novinkou, neměli žádných zkušeností, do říšských análů napsali první větou stanovující nový pojem, že megnautika je, nebo znamená, pohyb mysli uvnitř různorodých znakových a symbolových systémů, které často ani spolu nesouvisí, za účelem vytvoření takové zprávy, která by byla pro příjemce zajímavá a způsobem zprostředkování neotřele jiná nebo nová.

O ono navázání spojení se přece onomu zamilovanému princi především jednalo!!!

Když si tento první zápis přečetl královský filozof Ludwig Wittgenstein toho jména Druhý, zamnul si spokojeně ruce, neboť se v předešlé definici setkal s čímsi jako s tautologií tautologie, a ihned, poněvadž i on byl inteligentní, telegrafoval tuto zvěst svému filozofickému kolegovi Ludwigovi W. Třetímu, který působil na dvoře sousedního království.
Adresát nemeškal, zamnul si i on ruce, a ihned telegrafoval L. W. Čtvrtému, jenž opravdu myslel o království ještě dál.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos měl, Janku, na oběd?
Brambory pečený,
byly málo maštěný.

Dneska se takovým filozofickým operacím říkává přeposílání mailů, a tato praxe souvisí zejména s pravidlem, které stanovuje, že stačí řetěz pouhých 6 vzájemných přesně vybraných adresátů, aby se zpráva od kohokoli na této Zeměkouli dostala na této zemské kouli ke kterémukoli adresátovi, třeba americkému prezidentovi, Happy birthday to you, happy birthday, Mister President, happy birthday to you...
Jak zpívala tenkrát jednomu z nich, tomu, kterého potom kdosi zastřelil, a jenom o pár měsíců dříve nežli nato toho ze začátku mé vyprávěnky - který měl ten sen.

Neboť i sny jsou vzájemně provázány v jakémsi jiném sobě nekonečném prostoru.

Stejným psaním, za použití týchž písmen, jeden skončí u psaní vět letáku návodu používání pracího prášku, jiný zakrní u spisovatelství, zatímco ještě jiný se trápí v literatuře jako jedinečném způsobu života - co ty tři hned na startu od sebe tak asi lišilo?

Jiný by určitě udělal to, co zamilovaný princ činit odmítl: posílat vzkazy v zašpuntovaných lahvích, jak z nějakého ztraceného ostrova.
Mohl vyslat komoňstvo, v jeho inteligentnějším případě tedy poselstvo, se svým namalovaným obrazem, tedy ikonou svého druhu, aby se takto ocitl s princeznou na společném masmediálním kluzišti, neboť denní tisk nebo televizní reportáže pracují zejména s ikonami, mohl si být tedy jist že princezna Meg Margareta by i v té dálce jeho zprávu ihned pochopila, obzvláště, jak především doufal, že na jasnozřivosti svého ducha nebyla ještě zcela zdevastována používáním mobila.

Mohl by, mohl, třeba by mohl...

On se však rozhodl pro tu právě objevenou megnautiku.
Tedy na zanechávání stop.
Sotva patrných a navíc od Meg v takové dálce.
Ale jako inteligent věřil, že ona si jich nějak musí povšimnout, že se k ní o nich zvěst nějakým způsobem donese, sázel na teleoklinnost, četnost vkladů a současně i náhodu.
Věře přitom současně na pravost - maje totiž při své snaze před myslí onen příběh o princezně zkoušené v princeznovitosti tamtím spaním na hrášku.
Pokud poznala princezna jedna, musí poznat i ta druhá, pokud je ovšem princeznou.

Analogie! Analogie! Analogie!
A jak skvělá, skákal ihned vysoko na zadku královský filozof Ludwig Wittgenstein toho jména Druhý, jen co mu byla zprostředkována zase tahle princova pohnutka.
To by teda měl sám klasik z Kembridža i Vidňa opravdu ohromnou radost!!!, hulákal nadšeně o pár chvil z okna, nežli se opět jal telegrafovat.

A když tuhletu novinu slyšeli princovi poddaní, poněvadž byli inteligentní a ne jenom takoví ti ledasjací mobili debili, ihned se řadili před zamilovaným princem a cpali se toužící po jeho megnautických pokynech, podle nich potom vyráběli a zanechávali ony kýžené megnautické stopy pro princeznu Meg.

Jak to tenkrát v tamté pohádce dopadlo?
Skvěle, ostatně jako víceméně v každé americké zamilované filmové romantické komedii - zatímco například ani jedinému ze zdejších mobilů by ani vzdáleně nenapadlo na čemsi takovém se účastnit.

A proto, ze zhruba týchž důvodů, se zde okolo sebe nesetkáváme s velikými sny, natočenými filmy jako díly kinematografickými, jenom se sráčinkami, natož třeba i s příhodami, které by vznikly kdyby na základě námi cíleně podložených megnautických stop sem třeba sama ona princezna Meg mezi nás ze zvědavosti přijela.


Mezi mobily snít?
Nemožno!!!!!!!!!!!!!!

Kam dál